Vědecká a výzkumná činnost

Predátorské časopisy, nakladatelství a konference

Velký problém v současném vědeckém světě představují tzv. predátorské praktiky, kdy je za poplatek autorům nabízena možnost zviditelnění jejich vědecké práce formou publikace v časopise, vydání monografie, účasti na konferenci apod., přičemž neprobíhá žádné faktické recenzní řízení či jiná kontrola hodnověrnosti a kvality zviditelňovaných výsledků.

Jedná se o jednoznačně negativní jev, který ohrožuje jeden ze základních principů vědeckého bádání – kvalitní recenzní řízení a nutnost úspěšně obhájit své výsledky před kolegy z oboru ("peer review"). Uvedené praktiky jsou přitom svými strůjci neustále zdokonalovány a často bývá obtížné je včas odhalit a vyhnout se jim, zejména při současném stále rostoucím důrazu na zpřístupňování výsledků, jež byly financovány z veřejných zdrojů, formou tzv. otevřeného přístupu ("open access").

Následující stručný průvodce se snaží shrnout alespoň základní doporučení v této problematice.

Predátorské časopisy

1. V drtivé většině oborů pěstovaných na SU je prakticky ve všech kvalitních časopisech stále možné publikovat zadarmo, tj. bez "Publication fees", "Article processing charges", apod.; výjimkou mohou být pouze úhrady za nadstandardní grafické práce (barevné ilustrace na lepším papíre apod.) anebo nabídka nepovinného doplatku za zveřejnění článku v režimu open access. Pokud tedy časopis požaduje povinně za publikaci úhradu, je lepší se mu rovnou vyhnout a vyhledat raději jiný.
2. Kvalitní recenzní řízení vyžaduje svůj čas. Pokud časopis nabízí rychlou reakci od recenzentů (dříve než za měsíc, či dokonce ještě kratší dobu), je to podezřelé a opět je lepší se raději poohlédnout po jiném časopise.
3. Kvalitní časopisy nemají potřebu zasílat emaily s nabídkou publikování v nich – naopak bývá problém v nich svůj článek "udat". Pokud tedy dostanete takový email a není od žádného Vám známého kolegy či respektované autority v oboru, nereagujte na něj.
4. Existují různé seznamy predátorských časopisů (viz některé odkazy na konci tohoto textu), které je možno zkonzultovat. Nicméně některé časopisy se na nich mohou občas ocitnout i neprávem, stejně jako na nich mohou některé chybět (nové predátorské časopisy jsou neustále zakládány).

Predátorská nakladatelství

Krom nakladatelství, která publikují predátorské časopisy popsané v předchozím oddíle, sem patří i někteří vydavatelé monografií (špatnou pověst získalo např. Lambert Academic Publishing, které za úplatu nabízelo zejména publikování diplomových a disertačních prací formou monografie).

Predátorské konference

V případě konferencí je cílem vylákat od účastníků registrační poplatky, přičemž konference sama má nízkou odbornou úroveň nebo v extrémních případech dokonce neproběhne vůbec. Dobrým vodítkem bývá organizátor konference – není-li jím zavedená univerzita nebo vědecká instituce, ani konference neprobíhá na půdě takové univerzity nebo instituce, je namístě postupovat s obezřetností.

Další informace

Třebaže odkazy níže obsahují řadu dalších údajů a doporučení týkajících se predátorských praktik, situace v různých vědních oborech je často velmi odlišná a není možné dát univerzální recept, jak se takovým praktikám vyhnout. V případě pochybností se obraťte na některého ze svých zkušenějších kolegů či svého vedoucího fakultního ústavu / katedry / institutu / centra (který se může v případě potřeby dále obrátit přímo na proděkana pro vědu a výzkum, resp. na vysokoškolském ústavu na příslušného zástupce ředitele) s prosbou o radu.

L. Plch, J. Kratochvíl – Jak poznat pochybné časopisy (zahrnuje i o pochybná nakladatelství a konference)

Beallův seznam potenciálně predátorských časopisů a nakladatelství

MU v Brně – Jak se bránit predátorským praktikám

MU v Brně – Postoj MU k tzv. predátorským vydavatelům a odborným časopisům

Vím, kde publikuji – jednoduchá webstránka s návodem, jak poznat kvalitní časopis

Tipy, jak poznat predátorské konference

Think. Check. Attend – návod, jak se vyhnout predátorským konferencím