Autor: Jakub Plaskura - studentská redakce Slezské univerzity

Přepis rozhovoru z webu Lupa.cz (zdroj: www.lupa.cz/clanky, 17. 4. 2020)

Jak problematické bylo naroubovat kyberpunk, mrakodrapy a všemožnou moderní výstavbu do Prahy, která je obecně hodně svázaná historií, regulacemi a místy připomíná skanzen?

Výhoda každého spisovatele spočívá v tom, že je Bohem svého literárního světa. Prostě může bořit a tvořit, jak se mu zachce, a ignorovat zákony a předpisy o památkové péči. Moje Praha roku 2107 je hypermoderní velkoměsto a Karlův most a Hradčany se skrývají někde mezi hromadou mrakodrapů. V tom mi byl inspirací Řím, kde se starověké památky staly základy kostelů a vil pozdějších let, nebo se v nich proháněl vítr, prach, děti a šlapky.

Co ve vašem světě způsobilo „odšpuntování“ Prahy jako skanzenu?

Když se rozpadne globální svět – a my to teď všichni vidíme v přímém přenosu naživo – přestanou na památky proudit turisté, oblíbený pražský „oslíčku otřes se“, a v tu chvíli na těch starých kamenech přestane většině lidí záležet. Jak snadné to někdy je.

Jak došlo k růstu zejména technologických společností, které Prahu ovládají?

Pokračování překotného rozvoje technologií je nevyhnutelné. Jsem technooptimista. Ostatně, když si vzpomenu, že jako kluk jsem zažil svět bez internetu, osobních počítačů nebo mobilních telefonů a teď máme všichni pocit, jako by to tu bylo odjaktěživa, je jasné, že za dvacet let bude všechno skokově dál. A bude muset. Čekají nás obrovské výzvy a technologie jsou to, co nás může ochránit třeba v případě globálních změn klimatu (ať už věříte, že je způsobuje cokoliv), sucha, a nakonec i třeba ekonomické závislosti na Číně. Čeká nás teď éra, kdy se budou velké firmy tlačit do automatizace a schopnosti si vyrobit co nejvíc věcí co nejblíže a nebát se tak, až zase nějaký virus zastaví na východě výrobu. Praha v Undergroundu je díky technologii ekonomicky nezávislá na zbytku světa. Tahle tendence je podle mě nevyhnutelná.

A odkud vzešly samotné technologické vynálezy, implantáty, čipy a podobně? Dokáže Praha například zajistit dodávky křemíku do čipů, když je v podstatě izolovaná?

Co si budeme, budoucnost je v aluminiu, řekl přece Jára Cimrman. Ale teď vážně. Technologie nás překvapí. Už dlouhé roky se mluví o náhradách jako germanium nebo grafen. V tom bych problém neviděl. Jak říkám – technologický vývoj nás stejně všechny překvapí a brzo dojde na slavná slova Artura C. Clarka, kdy pro mnoho lidí bude těžko odlišitelná technologie od magie.

Technologii k magii v knize přirovnáváte několikrát. Ostatně i prostitutkám, které v sobě mají pokročilé implantáty a jsou součástí hlavní dějové zápletky, říkáte čarodějky. Proč je technologie podobná magii?

Protože jí většina lidí nebude rozumět. Už teď se to děje. Lidé, kteří se s technologií propojí, budou mnohým připadat, jako by měli magické schopnosti. Na tom stojí moje zápletka s digitálními čarodějkami v Undergroundu, kterou nechci moc prozrazovat. Každopádně se podívejte, jak lidé šílí z 5G. Nechápou, co to je, nerozumí tomu, prostě se bojí, že tu je nějaká temná neviditelná síť, která je zabije nebo způsobila koronavirovou epidemii. Pro mnohé už je technologie magií dávno. 

V čem se projevuje váš technooptimismus, ke kterému se hlásíte?

V tom, že se snažím nepropadat panice při špatných zprávách ze světa. Mezi námi žijí tisíce lidí mazaných jak mazanec, kteří dokáží porazit nemoci, co se teprve objeví, a vyřešit spoustu našich problémů. Nemají a nebudou to mít nikdy lehké, ale v tomhle věřím v lidstvo a jeho schopnosti. Tedy alespoň jisté části lidstva. Dokud je ten zmatený pověrčivý zbytek neupálí jako čaroděje nebo nezakáže další výzkum, budou nám zachraňovat zadky, našim předsudkům a omezenosti navzdory.

Evropa včetně České republiky jsou země s poměrně velkými sociálními jistotami a ne tolik rozevřenými nůžkami mezi chudými a bohatými (v porovnání například s USA). Co tedy v případě Prahy a Česka mohlo stvořit svět z Undergroundu a kyberpunk v tradiční podobě?

Rozpad světa tak, jak ho známe. Když jsem psal Underground, byla pandemie Covidu-19 neočekávatelná. Sakra, ten vir nebyl ještě pořádně na světě, ale už teď víme, že máme čekat větší rozevírání nůžek – velcí hráči budou pohlcovat malé, živnostníci a střední firmy se buď nechají asimilovat, nebo padnou. A co teprve, kdyby se rozpadla EU, což je jedna z predikcí světa Undergroundu. Ne, že bych si to přál, ale možné to nakonec je.

Moje vize budoucnosti stojí na tom, že kromě rozpadu EU dojde i k brutálnímu oslabení států. Národy a státy, jak je známe dnes, už teď ztrácejí svou sílu a podporu obyvatel. Státy přestávají mít oporu v ideálech, na kterých vznikly, a stávají se jen vyprázdněnými společenstvími. Až nebudou schopny zajišťovat základní funkce jako důchody, zdravotnictví a jenom budou vybírat daně pro pár vyvolených napojených na vládní pěnězovody a lidé z toho nic moc mít nebudou, definitivně ztratí ke státu jakýkoli vztah.

Už dnes vidíme, že mnoho lidí je spíš loajálních své globální firmě než „vlajce“. Pokud státy selžou ve svých povinnostech vůči lidem, budou to právě velké firmy, které převezmou starost o své zaměstnance, od školek, škol, zdravotní péče až po důchody. Nejsem žádný prorok zkázy, neříkám, že se to stane. Jsem optimista, ale vidím tu určité tendence tímhle směrem a svět Undergroundu je jakýmsi myšlenkovým experimentem o tom, jak by takový svět mohl vypadat.

Nejsou tyto představy podobné těm, které lidé měli za éry průmyslové revoluce? Vznik nových vynálezů stvořil řadu zásadních změn, které měly relativně krátkodobé významné dopady na tehdejší obyvatele, ale z dlouhodobého pohledu umožnily další prosperitu lidstva. Tedy aspoň tam, kde se i pod tíhou těchto změn nezačaly zkoušet experimenty typu socialismus.

My jsme zažili desítky let neuvěřitelné prosperity. Globální změny klimatu, různé politické tendence k izolaci a teď pandemie, to všechno mohou nahlodat a změnit, ale jak říkám, jsem optimista – možná nás čeká dalších padesát let prosperity díky novým technologiím, i když to přinese zánik některých odvětví a dočasné problémy. A pak? Buď vyrazíme do vesmíru a zase to bude technologie a výzkum, co nás tam dostanou, nebo snad konečně přiletí mimozemšťané a udělají si z nás domácí mazlíčky.

Ve světě Undergroundu a obecně kyberpunku hraje roli i umělá inteligence. Evropa, včetně zapojení Česka, má v této oblasti řadu výzkumných aktivit a firem, ale zároveň se aktivně (a více než USA a Čína) snaží o regulaci AI. Co se mohlo změnit, že tyto technologie nakonec volně nastoupily?

Prostě přijdou a státy proti tomu nic nedokáží udělat. Umělá inteligence je obecně moje oblíbené téma. Před dvěma lety jsme s Martinem Petráskem za podpory Slezské univerzity v Opavě natočili a vypustili do kin celovečerní dokument o astrofyzikovi Jiřím Grygarovi (jmenuje se Grygar – poznámka redakce) a nyní chystáme dokumentární celovečerák právě o AI. Bohužel nám do toho pořád něco hází vidle a teď absolutně netuším, kdy a zda se k tomu dostaneme. Co je ale důležité – základní premisou toho filmu v šuplíku je představa, že AI může být jak obrovskou nadějí pro lidstvo, tak jeho zhoubou. Jednou z teorií, proč ve vesmíru nepotkáváme mimozemšťany, je myšlenka, že nepřežili nástup umělé inteligence na své planetě a buď je vyhladila, nebo jim naopak zařídila tak skvělý život, že se už nemuseli nikam trajdat mimo svůj svět. To pokušení o vytvoření dokonalé AI je prostě příliš silné. Je to jako dát do ledničky dort a říct celé rodině, že ho nikdo nesmí sníst. Vždycky nakonec někoho přistihnete s hlavou ve dveřích, jak olizuje šlehačku.

Yuval Noah Harari v knize Homo Deus uvádí, že AI a data v podstatě mohou nahradit demokracii, jak ji známe dnes. A to z toho pohledu, proč nechávat rozhodování na omylných, egocentrických a ideologicky vyhraněných politicích, když AI bude mít k dispozici potřebná data a udělá rozhodnutí podle nich. Je to pravděpodobná vize budoucnosti?

Já z legrace říkám, že budu raději sloužit umělé inteligenci, která namele politiky do klobás, než politikům, co pro svůj profit a ego nechají do klobás namlít nás. Ale je to obrovské rozhodování, které nás čeká – jak moc se na umělou inteligenci budeme spoléhat a jak ji přijmeme. Nemyslím, že bude daleko doba, kdy začneme řešit, zda dát AI volební právo nebo z ní udělat prezidenta. Horší než většina politiků za posledních padesát let určitě nebude. 

V knize se často zmiňuje, že je Praha odříznutá od okolního světa a k lidem se nedostávají informace zvenčí. Pochází tato inspirace i z některých současných dějů, kdy se například objevují tendence se z globalizace vracet více k národním celkům?

Jednak jde o tu tendenci, kterou jsem už popsal, ale mým tématem je v tomhle spíš potřeba vlády v mém světě izolovat své obyvatelstvo od informací z vnějšku totální cenzurou čehokoliv, co by mohlo proniknout ze světa mimo obří Prahu. Když se podíváme do Ruska nebo Číny, kde je snaha mít vlastní internet, do kterého nebudou kecat žádní „rozumbradové“ zevnitř ani z venku, je jasné, že každý režim, pro který nebude svoboda informací prioritou, se k tomu uchýlí. Věčně je tu to nepřekonatelné pokušení vlád mít pod kontrolou média a šíření informací všeho druhu. Navíc pak můžete svým obyvatelům říkat: Všude je bída a svrab, buďte vděční, že žijete v tak skvělém světě, který jsme vám zařídili. Já vyrostl za socialismu. Jako dítě jsem věřil, že na západě umírají lidé hladem na ulici. To je prostě základní potřeba každé politické propagandy, mít své obyvatele pod informační kontrolou.

Underground zmiňuje jakési piráty, kteří dříve aktivně podporovali technologie, ale nyní proti nim naopak bojují. Je to nějak propojené se současnými Piráty, nebo je to jen náhoda?

Nic není náhoda. Piráti k technologiím patří a je jasné, že ve světě, který jsem stvořil, bude někdo, kdo se mu pokusí postavit. Mí Piráti jsou sice něco jako prapotomci Ivana Bartoše, ale kapku zkarikovaní, předělaní pro potřeby mého světa a s jistou bizarně zábavnou složkou navíc. Shodou okolností je Ivan Bartoš velký znalec české sci-fi a fantasy, takže čekám, kdy mi pošle černou známku. Ne, dělám si srandu. Myslím, že by se mu to mohlo líbit. 

Na Undergroundu jste pracoval pět let. Má tato delší doba nějaký specifický důvod?

Spíš jsem ho tak dlouho nosil v hlavě. Je to můj vysněný pečlivě chystaný svět. Je asi příznačné, že šel do knihkupectví druhý den karantény, takže v nich zatím jenom tak leží a prodává se přes e-shopy a elektronicky, takže román z budoucnosti si jí teď sám prochází.

Jaký je současný stav českého literárního kyberpunku? Existuje nějaký?

Jako pevný mramor v něm stojí a píše Petr Heteša a občas do jeho vod někdo s radostí zapluje, třeba já. Myslím, že kyberpunk čeká velký návrat. Budoucnost je tady a autoři fantastiky u nás na ni budou chtít reagovat. Respektive budou reagovat dvojím způsobem – útěkem do světa elfů a trpaslíků, anebo naopak hledáním cest, kudy se v budoucnu budeme ubírat.

Některé prvky z Undergroundu mi připomínají jiná kyberpunková díla. Hlavní hrdina je vlastně takový stárnoucí unavený policajt podobný Deckardovi z Blade Runnera, který bere zakázky, ale nakonec se více méně přikloní k dobru. V knize je také přenos dat v implantátech ve stylu Johnnyho Mnemonica. Jsou tohle věci, které vás ovlivňují?

Samozřejmě. Žádné dílo nestojí o samotě. Vždycky vyrůstáme z děl velikánů, aniž bychom nad ním jako autoři přemýšleli. Jde jenom o to dát do věci něco svého, něco navíc, reagovat z pohledu své generace, svých vědomostí a myšlenek.

Hlavní hrdina používá chytré hodinky, které si při rozbití/ztracení mění. Nebyl by ale tento typ technologie v 22. století úplně mimo? Čím to, že se v kyberpunku často objevují prvky označované jako „future retro“, kdy si lidé do těla například připojují datový kabel, i když dnes už díky chytrým telefonům a bezdrátovým 4G sítím jsme technologicky mnohem dále? Proč je zde stále tolik patrný vliv představ zakladatelů kyberpunku, kteří ho stvořili před řadou let?

Future retro je něco, co je prostě cool a sexy. Kolik lidí má dneska doma hypermoderní gramofon. Naprosto nesmyslná věc a stejně je to in. Myslím, že budoucnost nám těchto „návratů“ přichystá ještě spoustu. Ostatně můj hrdina má ve světě laserů pořád poctivou pistoli na náboje ze slovenské zbrojovky, protože jsou věci, které jsou tak solidně krásné, že se jich ani jako autor sci-fi nechceš vzdát.