Autor: Dominika Ratajová - studentská redakce Slezské univerzity v Opavě

My jsme si s Kristýnou povídali nejen o studiu, ale především o tom, co všecho dokáže zorganizovat a zařídit v době, kdy má na své alma mater volno.

Proč jsi se pro studium Sociální patologie a prevence na Slezské univerzitě rozhodla?
Když jsem byla na střední, chtěla jsem nejprve dělat pedagogiku, ale potom mě hrozně moc zaujala psychologie. Dokonce jsem chodila i na přípravné kurzy, abych měla větší šanci se na takovou vysokou dostat. No, ale právě díky těmto kurzům jsem změnila své rozhodnutí. Získala jsem si velkou důvěru k vyučujícímu na těchto kurzech, které mi velmi pomohly, co se výběru školy týče. Zjistila jsem, že psychologie je běh na dlouhou trať, a tak jsem se rozhodla pro sociologii. Hlásila jsem se na Ostravskou univerzitu a tady na Slezskou univerzitu, která u mě vyhrála. Víc mě zaujala svým individuálním přístupem, ale třeba i architekturou a celkově tím, jak vypadá.

Jsi členkou organizace Hnutí romských studentů, můžeš více přiblížit její fungování a o co jde?
Tohle hnutí funguje v Ostravě a založili jej dva kluci, kteří taky studují na vysokých školách. Jde o to, že je spousta Romů, kteří mají vystudované školy, mají skvělé práce a jsou dokonce nějak mediálně známí, ale aktivně se k romské komunitě nehlásí a tohle právě chceme s touto organizací změnit. Chceme podporovat mladé, talentované romské děti, ať už finančně nebo jim pomoct rozvíjet jejich talent. Úkolem je vlastně smazat předsudky, které dnešní společnost má, že Romové jsou jen ti, kteří nepracují a nechodí do škol.

Musela ses i ty sama vypořádat s těmito předsudky?
Vždycky tady tyhle předsudky byly a už od základky se s nimi v podstatě potýkám do teď. Na základní škole to bylo asi nejhorší, přeci jen jsou tyhle děti hodně ovlivňovány rodiči, a pokud ti mají na Romy špatný názor, předávají ho dál. To jsem třeba poznala, když jsem ještě na střední měla praxi a vyučovala na základce, kde mi jedno z dětí řeklo přímo do obličeje, že jsem Romka. V tu chvíli mě to zamrzelo, ale uvědomíte si, že to tu bude vždycky. Ať už přihlouplé poznámky na vaší barvu kůže nebo nepříjemné pohledy, které na vás kolikrát padají. Nemyslím si, že by se pohled na Romy v brzké době změnil, je to všechno pořád dokola, ale na druhou stranu musím uznat, že se tyto poměry zlepšují.

Všimla jsem si, že hnutí pořádá v sobotu 6. dubna 2019 akci, která je k události Mezinárodního dne Romů. Co se na této akci bude dít?
Letos je to druhý ročník, které Hnutí romských studentů společně s Asociací romských podnikatelů a spolků ČR pořádá. Jedna se o akci, která bude probíhat v Ostravě na Náměstí Svatopluka Čecha a bude se představovat romské kulturní bohatství, hodnoty i tradice, ale zároveň bude hlavně vzbuzovat hrdost a motivovat romský národ. Já sama se akce zúčastním a budu na ní fotit.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O HNUTÍ ROMSKÝCH STUDENTŮ

Jsme romští studenti, kteří se rozhodli spojit síly a využít znalosti a dovednosti ke zlepšení životní úrovně Romů.

Cíle Hnutí romských studentů, z.s.:
Rovné příležitosti Romů v oblasti vzdělávání, zaměstnávání a bydlení.
Podpora vzdělávání Romů, včetně zprostředkovávání stipendií nadaným romským žákům a studentům a prohlubování profesních znalostí.
Rozvoj romství.
Odbourávání stereotypů ve společnosti.
Spolupráce se vzdělávacími institucemi, orgány státní správy a samosprávy.
Organizování přednášek zaměřených na motivaci romských žáků a studentů.
Zprostředkovat pracovní pozice pro Romy ve veřejné správě.

(zdroj: Facebook, stránka Hnutí romských studentů)

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Věnuješ se fotografování nějak více?
Mám spousty koníčků, ráda zkouším nové věci a snažím se dělat toho hodně, ale prakticky ve všem jsem samouk. Jsem třeba hodně hudebně založená. Hrála jsem na klavír i kytaru nebo také sedm let na housle, ale momentálně se spíše věnuji právě focení, které mě neskutečně baví. Nejsem žádný profík, ani to o sobě netvrdím, ale baví mě to a to je hlavní. Dokonce jsem přemýšlela nad tím, že bych se přihlásila na nějakou uměleckou školu, která se focení věnuje, tak třeba v budoucnu se do toho pustím naplno, ale teď se dá říct, že mimo školy a hnutí se nejvíce věnuji tanci.

(My jsme Kristýnu požádali o několik jejích snímků, které můžete vidět na konci rozhovoru, pozn. red.) 

Už chápu, když jsi říkala, že se snažíš dělat více věcí. Jakému tanci se věnuješ? A je to pouze tvůj koníček?
Dělám latinskoamerické tance, kterým se věnuji už asi pět let, ale až tenhle poslední rok se mu věnuji se svým tanečním partnerem profesionálně. K tanci jsem se dostala přes taneční, které jsem navštěvovala, pak tam zůstala a působila jako asistentka. No, a jak jsem říkala, tak poslední rok navštěvuji s mým tanečním partnerem lekce, na kterých se připravujeme na naši první větší taneční soutěž. Už jsem se dostala do stádia, kdy tanec nevnímám pouze jako nějakou choreografii a kroky, ale všímám si veškerých pohybů, ladnosti, práce každého svalu v těle. Je to pro mě něco neuvěřitelného a v mém životě nepostradatelného.

Jsi teď ve druhém ročníku, ale máš už nějaké plány, co chceš dělat, až studium dokončíš?
Mám dva cíle, kdy jeden z nich je spíše takový sen. Určitě bych chtěla dodělat magisterský titul, to je pro mě jasným cílem. Ten druhý se týká umění. Ráda bych znovu zkusila studovat bakaláře, který se ale bude týkat uměleckého směru. Ať už se by se jednalo o zmiňovanou fotku nebo herectví, chtěla bych to zkusit.