Autor: Jakub Plaskura

Pravidla pro samotnou práci byla jednoduchá. Soutěže se mohli zúčastnit pouze studenti čtvrtých ročníků gymnázií Moravskoslezského kraje. Studenti si zároveň museli vystačit se zhruba jednou normostranou textu. Slezská univerzita se rozhodla do soutěže aktivně zapojit i samotné učitele českého jazyka daných škol. Právě oni nesli na bedrech zodpovědnost za to, které práce se za jejich školu soutěže zúčastní. Byli tak prvními porotci svých studentů v prvním kole tohoto klání. Celkově se tak mohlo účastnit soutěže několik stovek maturantů gymnázií z Moravskoslezského kraje.

Jakmile na Slezskou univerzitu dorazily všechny vybrané eseje, zodpovědnost přebrali pedagogové Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě pod vedením předsedy odborné poroty a vedoucího zmíněného ústavu Mgr. Martina Tichého, Ph.D., kterým byl svěřen nejdůležitější úkol – vybrat tři nejzdařilejší eseje. Byť se jednalo o velmi složité rozhodování, tři nejlepší mladí esejisté z řad gymnazistů Moravskoslezského kraje jsou známi. Slezská univerzita je i jejich pedagogy pozvala na slavnostní vyhlášení výsledků soutěže, které se konalo 15. prosince 2021 v prostorách auly rektorátu Slezské univerzity v Opavě.

Foto: Štěpán Bajt

Studenti dorazili na slavnostní předávání cen v doprovodu svých učitelů češtiny, kteří je do soutěže nominovali. Za svou pedagogickou aktivitu byli též odměněni věcnými cenami. A kdo vlastně byl mezi trojlístkem nejúspěšnějších autorů esejí pro rok 2021?

Na 1. místě se umístila Zita Maršíková z Mendelova gymnázia Opava, 2. místo náleží Vikymu Golů z Gymnázia Nový Jičín a na pomyslný bronzový stupínek vystoupala Magdaléna Majetná z Gymnázia Třinec. Všem výhercům poblahopřáli rektor Slezské univerzity v Opavě doc. Ing. Pavel Tuleja, Ph.D., vedoucí oddělení komunikace Slezské univerzity v Opavě Karin Martínková a člen odborné poroty Mgr. Jakub Chrobák, Ph.D.

Slavnostním aktem provázel coby moderátor specialista komunikace Slezské univerzity v Opavě BcA. Jakub Plaskura a organizátoři nezapomněli ani na hudební doprovod. Písně Salome Karla Kryla a Život je jen náhoda pánů Ježka, Voskovce a Wericha zazpívala a k tomu zahrála na klavír Šárka Vránová Cágová z Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby Slezské univerzity v Opavě.

Celá soutěž studentských esejí má samozřejmě za účel také ukázat, jakou školou je Slezská univerzita v Opavě a maturantům do budoucna předložit další potenciální možnost studia na VŠ, kterou mají přímo v Moravskoslezském kraji. 

Zita Maršíková a Magdaléna Majetná nám také odpověděly na několik otázek, které připojujeme níže. 

Kolik času ti konečná verze eseje zabrala?

Zita: Záchvaty produktivity mi většinou dlouho nevydrží a psát z donucení je peklo, takže se bavíme o takové hodině a půl před deadlinem.

Magdaléna: Abych byla upřímná, psala jsem ji úplně na poslední chvíli. Jak je mým neblahým zvykem. Takže pokud bych měla střelit nějaký odhad, tak maximálně dvě hodiny pod naprostým stresem, že nestihnu úkol odevzdat včas.

Co je pro tebe synonymem slova svoboda?

Zita: Vnímám svobodu jako volnost, možnost. Zbavená všech sociálních konstruktů tvoří jen protipól nesvobody, zákazu, omezení. Nesvoboda je červená, svoboda je zelená. Nesvoboda je nula, svoboda jednička. Nesvoboda je hlad, svoboda je rozhodovací paralýza v supermarketu.

Magdaléna: Nad touto otázkou jsem dlouho uvažovala, a ani tak na ni nejsem schopná dát jednoznačnou odpověď. Řekla bych, že v každé fázi života je to synonymum něčím jiným. V raném dětství to mohou být bábovičky na písku, v pubertě zase třeba to, že můžeme zůstat sami doma bez rodičů a tropit neplechy. Momentálně bych řekla, že mým synonymem pro slovo svoboda je láska. Láska, která mi dovoluje být svobodně tím, kým jsem a nesoudí mě za to. Láska, která mi dovoluje cítit se dobře tam, kde jsem a s kým jsem. Láska, která mi přináší krásný a bezstarostný život.

Je psaní něco, čím by ses chtěla živit po dokončení studií?

Zita: S tím živením se je to složitější, on je to sice skvělý pocit pobouřit někoho kusem fejetonu, ale ze zlomyslné radosti se člověk nenají. Nejdřív se musím dobře vdát, abych mohla vzdávat hold feminismu na plný úvazek.

Magdaléna: Psaní mám ráda, miluju to, že mohu pomocí slov položených na kus papíru vyjádřit své nitro a předat lidem své emoce, což je, dle mého názoru, v životě důležité a mnohdy povzbuzující. Spisovatelství samo za sebe by pro mě asi nebyla nejhlavnější životní priorita, ale rozhodně nemám v plánu na krásu češtiny zanevřít.

Předpokládám, že literatura ti bude celkem blízká. Máš nějakého oblíbeného autora, titul či literární žánr?

Zita: Jednoho oblíbeného rozhodně nemám, a vůbec, kdybych tady teď kohokoli z nich uvedla, tak by se na mě ostatní naštvali a vyzmizíkovali by mi z jejich knížek písmenka, nebo ještě hůř, každý odstavec by napsali jiným fontem.

Magdaléna: Ze všech knih, které jsem kdy četla, mě nejvíce zasáhla kniha Dárce od Lois Lowryové. I když je tato kniha původně určená dětem, tak v sobě schovává plno pravd a krásných myšlenek, které nás provází naším každodenním životem. Pokud bych však měla říct, jaká literatura je mi nejbližší, bude to bezkonkurenčně poezie, protože v sobě umí neotřele schovat mraky a mraky emocí.

Všechny tři vítězné eseje měly něco společného. Byly důkazem toho, že mladá generace dokáže přemýšlet o událostech, které se staly a provázat je se současností. Vypráví ti třeba rodiče a prarodiče o tom, jaké to bylo před rokem 89?

Zita: Oblíbené téma nedělního čajového dýchánku to rozhodně není. "Pojď Zito, teď ti budu vykládat o srpnu 68." To je nereálný scénář. A já se vlastně neptám, ačkoli bych asi měla. Jenže lidi, které milujete, přece nenutíte vzpomínat na válku. Občas, docela zřídka, ale přece jenom, nějaká historka o džínách z Tuzexu, nebo o výletu do Jugošky zazní, ale nenašli byste v ní ani náznak nostalgie.

Magdaléna: Asi si úplně nevybavuji moment, kdybychom seděli s rodinou u kávy a vytáhli toto téma. Spíše se jednalo o nějaké zmínky o dané tematice v příhodné situaci. Jsem ale upřímně ráda, že téma svobody a událostí, které svobodu utlačovaly, nejsou v naší rodině zasouvány na vedlejší kolej, protože toto téma je obecně značně opomíjeno.

Kam povedou tvé kroky po maturitě?

Zita: Číst, psát a počítat už umím, takže ještě zbývá výuční list. 

Magdaléna: Moc ráda bych po maturitě kráčela po umělecké dráze. Chtěla bych se stát muzikálovou herečkou a skrze umění pomáhat lidem se uvolnit a alespoň na chvíli zapomenout na jejich problémy a trampoty.

Všechny tři vítězné eseje si můžete přečíst na speciální stránce 30 let Slezské univerzity.

Více fotografií z předávání cen naleznete v naší fotogalerii.