Autor: Denisa Palionová – studentská redakce Slezské univerzity

Pane docente, koronavirus změnil v krátkém časovém období životy nás všech. Jak tuto situaci očima sociologa vnímáte? Myslíte si, že jsme až příliš ovlivněni silou médií?

Určitě jsme ovlivněni médii, ale míra jejich vlivu je dána osobností každého jednotlivce. Čím kompaktnější osobnost, tím více kritického myšlení a selekce používá při zpracování informací.

Důvěřovat, nedůvěřovat – dva protipóly, které si za otázku klade často asi každý. Jak moc je důležité věřit vládě a odborníkům, kteří se mnohdy dohadují jako trhovci? Může se z vašeho pohledu změnit i náš vztah k vědě?

Vědcům asi budeme věřit více než politikům, kteří jednají vždy ve vlastním a stranickém zájmu s ohledem na potenciální preference. Ale také u vědeckých výroků je vždy určitá míra pochybnosti, která pramení z překonávání dosavadních zkušeností a znalostí. Věda je permanentní pokrok, revize a upřesňování dosavadního poznání.

Zásadně se proměnil i náš názor na nové technologie. Mnozí mohou pociťovat zásah do svého soukromí. Na druhé straně tady stojí snaha o trasování nemocných. Jaké stanovisko k tomu zaujímáte? Myslíte si, že lidé budou chtít žít ve větší anonymitě a že se vzdají určitých technických vymožeností i navzdory své bezpečnosti?

Nikdy jsem moc neporozuměl fobii ze zásahu do soukromí a jakési ztráty svobody. Zastávám názor, že každý jedinec, když se chová v rámci kulturních, etických, sociálních zvyklostí, nemusí mít obavu z kamer, mikrofonů atd. Svoboda je především vnitřní stav člověka.

Vnímáte velkou proměnu společnosti z hlediska solidarity a životních hodnot? Poneseme si velké ponaučení?

Nevím, zda si přineseme ponaučení, protože lidstvo je v podstatě nepoučitelné. Jen po rozsáhlých kataklyzmatech se společnost na chvíli zklidní a lidé jsou pokorní, protože mají osobní zkušenost. Dnes stačí apelovat na to, že roušky a zavřené hospody nám berou svobodu, a určitá skupina lidí je schopna demonstrovat. Bohužel často si uvědomujeme zásadní hodnoty – život, zdraví, až se ocitneme v kritické, mezní situaci. Solidarita lidí je příjemné zjištění, ale jde o to, aby to byl setrvalý stav.

Světová média nás mají za největšího skokana v boji proti koronaviru. Z premianta jsme se stali propadlíkem. Těch důvodů je asi více, ale kde vidíte příčinu?

Koronavirus nejsou závody ani prostor pro soupeření, takže vyvolávání pocitu soutěže je nepatřičné. Ale spíš mě děsí postoj některých politiků (zvláště opozičních), kteří se snaží na základě tohoto neštěstí získávat politické body, což považuji za hyenismus první kategorie.

Na začátku jsme se jako národ poměrně hodně obávali. Koronavirus byl něčím neznámým. Je dnes ta otupělost vůči případnému nebezpečí vinou špatně načasovaných opatření?

Někteří politici se obávají učinit radikální a jednoznačné kroky, které jim odborníci radí, protože ve hře jsou předvolební preference a navíc nemají podporu u některých obyvatel – zpovykanců, kteří považují jakýkoliv zákaz za ohrožení demokracie. To je smutné poselství doby koronavirové, kdy osobní výhody, prospěch, požitky se staví nad veřejné zájmy a potřeby. Chybí nám skromnost, pokora a empatie.

Je možné, že se úplně změní naše vnímání toho, co je „normální“?

Naopak, na základě situace současného ohrožení bychom si mohli uvědomit, že nic není definitivní, že o řadě situací nerozhodujeme my, že žijeme v proměnlivém a nestabilním světě, který může kdykoliv přinést zvraty, na které nás nikdo nepřipravil. Například nesmyslné tvrzení, že každá nová generace by se měla mít ekonomicky lépe než ta předchozí. Normalita je navíc věc společenské úmluvy. Především jde o to zůstat sám před sebou a společností slušným člověkem, který se za sebe nebude stydět.