S festivalem Na cestě se vydáme za štěstím

  • Martin Kůs
  • 05.11.2019
I letos se můžete těšit na další ročník studentského festivalu Slezské univerzity Na cestě. O tom, jaký vás čeká program, jak se v něm odrazí oslavy sedmnáctého listopadu, nebo co znamená festival pro studenty samotné, jsme vyzpovídali studentku oboru Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo Kristýnu Střelcovou a pedagožku Annu Stránskou.

Autor: Nikol Misaki Vavrlová - studentská redakce Slezské univerzity v Opavě

Jak byste představily festival studentům, kteří o něm ještě neslyšeli?
Kristýna Střelcová: “Festival Na cestě je již 13. ročníkem a jde o projekt v rámci absolventské práce 3. ročníků, kdy jsou již studenti připraveni na to, uskutečnit kulturní dramaturgii v praxi a tím se také připravit do budoucího zaměstnání. Čili se dá říct, že jde o praxi “nanečisto”. Je to multižánrový festival, jehož skladba je vždy na daném ročníku, jak jej chtějí uchopit. Každopádně, jak sám název našeho oboru napovídá, rozhodně by měla převažovat především divadelní vystoupení, ať už profesionální či amatérská. A tuto základní skladbu pak okořenit o hudební vystoupení, talkshow a jiné…”

Jaké je letošní téma festivalu a co k němu vedlo?
Kristýna Střelcová: “Téma letošního festivalu je “za štěstím”. A proč štěstí? - Protože je ho v dnešní uspěchané době potřeba a ne všichni ho bohužel mají dostatek. A tak jsme si řekli, že je potřeba štěstí a úsměv šířit a rozdávat. A jelikož jsou pro mě osobně tyhle dvě věci v životě hodně důležité, mám za to, že to chce všímat si během všedních dnů i maličkostí. Myslím, že je v našem ročníku hodně a často veselo, čili se budeme všichni společně snažit přenést tuhle pozitivní energii v rámci festivalu i na naše diváky. Dále jsme tomu také přizpůsobili i termín zahájení  - pro někoho může být třináctka nešťastným číslem, ale my chceme ukázat, že tomu tak nemusí být. Je to zkrátka takové, jaké si to člověk udělá a jak se k věcem postaví. Také veškerý náš program ladí s podtitulem - všechna představení jsou veselá, vtipná, pozitivní, to aby se diváci dobře pobavili a zapomněli na všední starosti.”

Co návstěvníky tedy letos čeká?
Anna Stránská: “Skladba programu odráží daný ročník studentů, kteří festival připravují. Letošní program je koncipovaný skutečně pro všechny věkové kategorie. Kromě vlastní divadelní tvorby studentů v podobě scénických čtení přijedou i amatérské divadelní soubory z Prahy, Ostravy a taky ze Smolkova. Velkou část programu naplnila studentka Kateřina Tomanová, která se již řadu let pohybuje v oblasti kultury a zábavy. Dokonce sama v některých pořadech bude účinkovat, ať už se jedná o pohádku pro školky O kouzelném semínku nebo pásmo laděné především směrem k seniorům, a to Koncert divadelních, filmových a muzikálových písní. Dá se říci, že nejvýznamnějším hostem festivalu je herec Jan Přeučil, který vystoupí se svou ženou Evou Hruškovou v talk show moderované Alešem Cibulkou s názvem Sejdeme se na Cibulce. Já osobně jsem asi nejvíce zvědavá na divadelní představení vévévé.československo.cs, které slibuje hravou formou představit průřez dějin 20. století v naší zemi a dovede nás až ke vzpomínce na Sametovou revoluci. K festivalu samozřejmě patří i doprovodné dění, které nebude chybět.”


Čím je podle vás festival výjimečný oproti jiným a co vás osobně  na jeho organizaci nejvíce baví?
Kristýna Střelcová: “Výjimečnost bych vnímala v tom, že se na jeho vzniku všichni podíleli s nadšením, i když ne vždy to bylo úplně jednoduché. Stále totiž nejde o žádnou komerční věc, o práci v zaměstnání, která by pro nás byla povinností a živila nás, ale o jakousi zábavu v rámci školy, i přesto, že jde o absolventskou práci. Na vysokou chodí každý z nás dobrovolně, protože chce a tak bych vnímala i samotnou práci na festivalu. Vlastně je to taky taková zkouška sebe sama, zda jsme už připraveni vkročit do toho “opravdového” života a jsme schopni mít odpovědnost za “velké věci”.
To je asi u každého individuální. Úkoly jsme si většinou rozdělili tak, aby každého přípravy na festival bavily a dělal to s chutí. Já osobně můžu říct, že ze mě vždy naše vyučující Anička šílela u všech věcí, které se týkaly práce s google tabulkami. Ráda kdekoliv zavolám, zaběhnu, vyřídím, zařídím, ale nedej bože, když se po mě chce udělat něco v tomhle ohledu. Jsem jako ze staré školy a z těchto vymožeností šílím a vždy se od nich distancuji.” (smích)

Anna Stránská: “Myslím si, že je vlastně docela nezvyklý fakt, že celý festival se během čtyř dnů bude odehrávat v budově školy. Což může připadat někomu zvláštní. Je tomu ale tak z toho důvodu, že nová budova Slezské univerzity na Hauerově je skvěle postavená a pro tvůrčí účely dobře vybavená. Zaručujeme, že jako ve škole si zde divák ani připadat nebude.”

Odrazí se nějak na festivalu oslavy sedmnáctého listopadu?
Anna Stránská: “Festival skončí den před tímto osudovým datem, ale jelikož svobodná tvorba, o kterou na festivalu jde především, a společné setkávání lidí, zkrátka pospolitost obecně, jsou jedněmi ze zásadních ingrediencí zdravé demokratické společnosti, bude to celé taková malá oslava toho, že zkrátka můžeme. Étos sametové revoluce před blížícím se výročím bude určitě cítit v kostech. Jelikož ale nejde jen o to „že můžeme“, ale taky o zodpovědnost, kterou máme všichni částečně ve svých rukou, do programu jsme s radostí nechali vstoupit oslavy a připomínku revoluce organizované Slezskou univerzitou – ve čtvrtek 14. 11. od 16.00 tyto oslavy budou mít několik rovin programu, ať už půjde o slavnostní odhalení uměleckého díla Srdce studentstva, či projekci ukázek ze snímku Tady Havel, slyšíte mě?.
Podle mě máme my, Středoevropané, obrovské štěstí v mnoha ohledech optikou současných světových problémů – na to bychom neměli zapomínat, nejhorší je lhostejnost a zahleděnost sama do sebe. Co je to ale štěstí je pro mě otázka k delšímu zamýšlení, než skýtá prostor pro tento rozhovor. Štěstí a radost musí člověk hledat v drobnostech, ale jakési dlouhodobé štěstí je pro mě spíš otázkou nalezení nějaké harmonie, do které však patří zkrátka i vědomí toho, že svět umí být šílený. Listopad pro mě osobně znamená – kromě všeho dalšího pozitivního – připomínku toho, že naše země se dosud se svou totalitní minulostí zcela nevyrovnala.”

Máte na závěr nějaký vzkaz?
Kristýna Střelcová: “Moc bych si přála, aby byl náš ročník festivalu jedním z těch nejpovedenějších, aby bylo nač navazovat. Aby mě také hřál dobrý pocit, že právě s mými spolužáky se nám podařilo tomuto projektu nasadit laťku a dát mu konečně po třinácti letech jméno, které bude v Opavě a třeba i dál známé.
Srdečně zveme diváky všech věkových kategorií, aby společně s námi přišli oslavit naše tříleté působení na univerzitě. Bude pro nás čest, když dorazíte a my vám budeme moct ukázat, co jsme se během studií pod vedením našich báječných pedagogů naučili.”

Anna Stránská: “Ano, určitě přijďte na festival, ať už jen třeba na jedno představení nebo na celý program! Bude pro nás velkým potěšením, když přijdou také studenti univerzity z jiných oborů. A taky sousedi z okolí budovy školy na Hauerově, kteří tak budou mít příležitost zjistit, jak škola vypadá zevnitř a co vše se tady může dít. Vždy, když se děje něco pozitivního, čím věřím, že konání festivalu bude, je důvod k radosti.”

Celý program je k nalezení na facebookové události s názvem 13. ročník Festivalu Na cestě a rovněž na www.festivalnaceste.com.