Autor: Jakub Plaskura

Pamatujete si na položení základů celého filmu? Kdo přišel s námětem, jak jste se dali dohromady jako tvůrčí dvojice?

Tadeáš: Od začátku studia jsme si k sobě s Markem hledali tvůrčí cestu, protože nás oba spojují hororové žánry a chtěli jsme časem spojit síly u nějakého společného projektu. Povedlo se nám to začátkem třetího ročníku, kdy jsem se Markovi svěřil se svým námětem na krátkometrážní snímek, ve kterém by v hlavní roli figurovalo zrcadlo. Markovi se myšlenka líbila, a tak začal vývoj našeho absolventského snímku.

Marek: Dalo by se říct, že příprava započala už někdy v listopadu předminulého roku. Verzí filmu jsme měli snad dokonce šest nebo sedm, ale pokaždé tomu něco chybělo. Především jsme neustále měnili dialogy, s nimiž nám velice pomohl Martin Novosad (dramaturg, pedagog SU – pozn. red.), který nám Odraz dramaturgicky vedl a intenzivně jej s námi konzultoval, a to jak během vývoje scénáře, tak i ve střižně. Chtěli bychom mu touto cestou moc poděkovat, protože nám pomohl celý projekt výrazně posunout.

Jaká byla práce s textem? Ptám se, protože film je z mého pohledu primárně o budování napětí a vyvolání určité atmosféry. Dialogy jdou vlastně tak trochu stranou.

Marek: Tadeáš už přišel s hotovou koncepcí v hlavě. Měl před očima jednotlivé obrazy, ale je pravda, že se vše muselo uspořádat tak, aby to divákovi dávalo smysl. V tomto ohledu nám opět hodně pomohl právě Martin Novosad.

Hlavní roli ve vašem filmu ztvárnil herec Komorní scény Aréna Vojtěch Lipina. Proč jste si vybrali zrovna jeho?

Tadeáš: Téma hlavní postavy jsme hodně řešili s vedoucí našeho oboru Monikou Horsákovou. Náš požadavek byl takový, že hledáme herce, který by jen výrazem dokázal zahrát různé emoce. Monika nám doporučila asi tři jména, mezi nimiž byl právě Vojtěch Lipina, který se nám zamlouval nejvíce.

Film trvá zhruba sedm minut. Jak dlouho se natáčelo?

Marek: Natáčecí dny byly původně tři, ale pak jsme potřebovali jeden další den na dotáčky, takže celkem čtyři. Před samotnými dotáčkami jsme měli asi měsíc pauzu a věnovali jsme se hrubém střihu. Při něm jsme zjistili, že musíme dotočit potitulkovou scénu, na kterou během oněch tří dnů nezbyl čas a která se ukázala být pro vyznění filmu jako klíčová. O pár dní později jsme zjistili, že nám ve střihu chybí ještě jeden krátký detail, který ale Tadeáš zvládl natočit sám a za pár minut, takže to ani nepočítáme jako další den. 

Kolik studentů se na celém natáčení podílelo?

Tadeáš: Není to tak složité spočítat. Byl to celý náš ročník, což je pět lidí. Potom nám pomáhal jako kameraman Jaroslav Vůjtek ze třeťáku. To je všechno.

Marek: Celkově nás bylo na place dohromady i s herci a maskérkou devět nebo deset.

Jak jste si rozdělili samotnou režii?

Marek: I díky tomu, že Tadeáš přišel s celou koncepcí, tak vizuálně měl snímek v podstatě před očima. S kameramanem Jardou Vůjtkem podrobně rozebíral každý záběr a s naším spolužákem Honzou Téglášem, který nám film stříhal, konzultoval trikové pasáže, jejich ztvárnění a také postprodukční barvení filmu.

Tadeáš: Marek režíroval hlavně mluvené části, jelikož má nakoukáno mnoho filmů postavených na dialozích, a dokázal si tak lépe představit „záběrování“. Byl jsem rád, že se těchto pasáží chopil někdo s jasnou vizí.

Tou poslední odpovědí jsi mi docela nahrál. Jak složitá pro vás byla práce s herci? Myslím tím něco dovysvětlit, udělit pokyny apod.

Tadeáš: Snažili jsme se hercům dát volnou ruku, chtěli jsme, ať se cítí komfortně. Motivace postav jsme s nimi probírali již před natáčením, takže jsme nechali volný průchod jejich herectví, ale když se nám něco nelíbilo, ozvali jsme se.

Marek: Asi dva týdny před natáčením jsme si s Vojtou Lipinou sjednali schůzku, na které jsme mu vysvětlili celkový koncept filmu. Ptali jsme se, jak cítí svou roli, a zajímalo nás, jestli celou věc vnímá stejně. Jediná komplikace, která vznikla, byla ta, že se Vojta kvůli roli v divadle nesměl oholit, takže jsme malinko poupravili scénář. Na place jsme mu pak nechali volnou ruku. Repliky si mohl změnit tak, aby mu šly „přes pusu“. Úvodní scénu v koupelně si nakonec také upravil podle sebe. Původně totiž ve scénáři neměl mluvit sám se sebou, ale měl mu odpovídat kamarád, se kterým měl během holení telefonovat.

Hororů je v české kinematografii jako šafránu. Plánujete spolupráci i v budoucnu?

Tadeáš: Osobně ještě nevím, co bych po škole chtěl dělat. Pokud by se naskytla příležitost natočit další horor, budu určitě vděčný. Rád bych se podílel na vzestupu českých hororů, protože jich je obecně opravdu málo.

Marek: Několik námětů v hlavě mám. Těžko říct, jestli by to mohl být celovečerní film. Jako scénárista se stále zdokonaluji zejména na těch kratších formátech. Jak jsi řekl, hororů je skutečně málo. Buď se o nich vůbec neví a jsou to spíše jen takové festivalové záležitosti, které diváckou masu minou, anebo vznikají (na můj vkus vesměs průměrné) projekty, které zapadnou v konkurenci zahraniční produkce. Moje ambice jsou tedy docela velké, ale uvidíme, kam budu po škole směřovat.

Marku, tvoje povídka Cynik z temnoty vyhrála celorepublikovou soutěž hororových povídek O krvavý brk. Není škoda, že jste filmově neztvárnili tento námět?

Marek: Na to se mě po úspěchu v této soutěži ptala i tvoje kolegyně. Tenkrát jsem řekl, že pro filmové plátno mám v šuplíku nachystáno ještě něco jiného, ale dějovými prvky vlastně trochu podobného. Momentálně je to však odsunutý projekt. Co se týče té mojí povídky, tak ta by jako film byla velmi krátká pro potřeby absolventského filmu.

Tadeáš: Mám stejný názor. Absolventský snímek musí mít určitou délku a tu povídku bychom nenatáhli na určenou stopáž. Co si budeme povídat, on ani Odraz není dostatečně dlouhý, ale díky technické náročnosti nám byla udělena výjimka.

Celý film ke zhlédnutí ZDE.