Na Slezskou univerzitu jste přišel přibližně před dvěma roky ze soukromé sféry, z bankovního sektoru. Byla to velká změna?

Pracoval jsem v bance na různých manažerských pozicích od roku 1991. Ale souběžně jsem už své bankovní kariéry působil na jiné univerzitě. Školil jsem, měl jsem příležitostné přednášky o bankovnictví. Taky jsem se účastnil zkouškových komisí a dělal jsem konzultanta nebo oponenta u závěrečných prací. Můj bankovní život se už v té době dost prolínal s akademickým. Vždycky mě navíc zajímalo předávat zkušenosti z praxe mladým lidem, ať už z bankovního a finančního světa, tak s vedením lidí, když jsem měl tu možnost vést 50 až 200členné týmy. V tomto smyslu pro mě tedy přechod z banky na univerzitu žádná velká změna nebyla a vlastně pokračuji v započaté práci, jen intenzivněji. A když nad tím tak přemýšlím, zase taková změna to není ani vzhledem k zaměstnání jako takovému. Banka funguje jako dobře namazaný stroj, je to korporace, má svá pravidla. Tady je to jiné, ale i velmi podobné.  

Je něco, co Vás na univerzitě přece jen překvapilo, ať už v pozitivním smyslu slova, nebo naopak?

Nemůžu si vynachválit své kolegy, tým lidí, který mám kolem sebe. Tušil jsem, že to tak bude, protože jsem byl v kontaktu s kolegy i dříve. Je tady dobrá atmosféra, skvělý kolektiv. I když v kanceláři netrávím mnoho času, sedím v ní spolu s bývalým ředitelem České národní banky, takže znalým člověkem z oboru. Je to radost.

Co vás vlastně z banky na univerzitu zlákalo?

V bance jsem byl už 30 let. Nebylo to sice vůbec jednotvárné, často jsem měnil pozice i místa působení, tak to v bance chodí. Díky tomu ale také poznáváte stále nové lidi a má to něco do sebe. Cítil jsem ovšem, že potřebuji změnu, posunout se dál, chtěl jsem mít možnost předávat mladým, co vím a umím. A o propojení bankovního světa se vzděláním jsem vlastně snil už dlouho. Nyní se to naplnilo, baví mě to. Učím bankovnictví, řízení bankovních rizik a finanční poradenství a je to novým způsobem naplňující. Těmi dalšími faktory byla blízkost Karviné a dobrý pocit z lidí, které jsem na univerzitě znal.

Během Vašeho příchodu získala univerzita prestižní standard HR Award. Ten se mimo jiné zaobírá i adaptačním procesem. Čím konkrétně jste si prošel a jak vám univerzita usnadnila přechod z jednoho zaměstnání do druhého, sžít se s novým prostředím?

V korporaci jsem se účastnil náboru lidí, dohlížel jsem na onboarding a velmi mile mě překvapilo, jak má univerzita ten proces připravený a zvládnutý. Je to jiné snad jen v tom, že na univerzitě není fluktuace jako v bance. Co se týká adaptace na univerzitě, líbí se mi, že člověk ví, co má dělat, čeho má během měsíce dvou dosáhnout, že má k sobě mentora, který jej tím provází. A taky jsem cítil maximální podporu, ať už od pana prorektora Stavárka, který mě tehdy v pozici děkana přijímal, nebo od paní doktorky Szarowské, zástupkyně vedoucího katedry. A vlastně od všech kolegů, je tady opravdu skvělý kolektiv. Oporou všem je referentka naší katedry Marcela Beránková, vždy se na ní mohu s čímkoliv obrátit.

Po dvou letech na univerzitě určitě můžete posoudit i další aspekty, které měl standard HR Award přinést, ať už se to týká etického kodexu, politiky rovných příležitost, kariérního a mzdového řádu. Promítá se to něco z toho do každodenního pracovního života?

Když nejdříve odpovím obecně, tak mám pocit, že Slezská univerzita je v práci s lidmi opravdu daleko, nevnímám žádný rozdíl v moderním přístupu banky a tady na univerzitě. Důležitou roli myslím hraje velmi vstřícné a moderní vedení, otevřenost. Nejde o žádný zkostnatělý systém, naopak. Škola je dle mého ve vztahu k zaměstnancům příkladná. Etický kodex je vzorový, v praxi jsem ale nikdy nezažil událost, která by byla snad jen vzdáleně na hraně etiky. Je to myslím úrovní lidí, s nimiž spolupracujete. Svou roli pak sehrává i dobře nastavený systém, kdy studenti hodnotí své pedagogy, vyjadřují se k výuce i vyučujícím. Pedagogové to samozřejmě vnímají a snaží se na to reagovat. Klade se na to velký důraz, výsledkem je snaha zkvalitňovat výuku, učit dobrou látku, mít dobré podklady.

 Jste vlastně stále ještě v kontaktu s bývalými kolegy a prostředím, z něhož jste na univerzitu přišel?

To je vlastně další věc, která mě překvapila. Protože mám rád propojení teorie s praxí a taky chci být stále v obraze – obojí je myslím důležité – po svém nástupu jsem zkusil oslovit odborníky z oboru, aby se účastnili výuky. A ono se to nějak rozkřiklo na sociálních sítích u bývalých kolegů, kteří se mi sami začali ozývat, že chtějí také. Takže propojování obou světů stále dobře funguje a taky si díky tomu průběžně potvrzuji, že to, jak se snažím vést výuku, souzní s tím, jak to opravdu je, že pojmenovává věci, jak jsou, že se ke studentům dostávají i všechna aktuální témata z oboru, což je zrovna v bankovnictví velmi důležité, protože se samozřejmě dynamicky rozvíjí.