Zažít zázrak

  • Lenka Kendeová
  • 22.08.2022
Léto a muzika prostě patří k sobě. Není to tak dlouho, co jsme na tomto místě psali o participaci Slezské univerzity na jednom z největších hudebních počinů v republice – známých Colours of Ostrava. Ale věděli jste, že jsme kromě účasti na diskusním fóru byli přítomni i na jedné z hudebních scén? Překvapeni? Naši studenti prostě jsou všestranně nadaní a my s nadšením podporujeme jejich rozvoj. K letnímu čtení vám nabízíme příběh klučičí kapely a jejich dechberoucí letní jízdu od víceméně neznámé kapely po účinkování na proslulém multižánrovém festivalu, na který fanoušci chodí nejen za velkými jmény, ale i za objevy nových talentů. Seznamte se s The Middle of the Sandwich!
Text: Martin Kapek, frontman kapely 
Následující řádky jsou jeho autentickou, redakčně neupravenou výpovědí

Ahoj, jmenuju se Martin Kapek a společně s Liborem Cinegrem, Mirkem Tomkou (oba ze studijního programu Multimediální techniky), Maxem Klukou (studijní program Audiovizuální tvorba) a Josefem Pryčem jsme členy hudební skupiny The Middle of the Sandwich. V květnu se nám povedlo něco skvělýho a to i díky Slezské univerzitě. Vyhráli jsme soutěž REC.stage – Čistý festival s naším videoklipem na singl Tattered Pictures, který natočili naši kamarádi z multimediálních technik Slezské univerzity v Opavě. V ten den, kdy nám oznámili, že jsme porazili všech 555 ostatních projektů, které se do téhle soutěže přihlásili, jsme si všichni do jednoho uvědomili, že jsme spolu teprve dva roky a že to všechno běží nějak rychle. Zažili jsme spolu toho opravdu hodně. 

Není víkendu, kdy bychom se během roku neviděli a nepracovali na nových věcech, nebo nehráli koncerty. V tomhle tempu si člověk jen těžko uvědomí skutečný postup kapely, a tak se nám odpověď na tuhle otázku po dlouhé době zdála zase docela blízko. Uvědomili jsme si, že se nám povedlo získat více hlasů než větším kapelám z Čech, které mají v mnoha případech větší čísla a větší dosah. Když tvoříte kolektiv, kde společnými silami posouváte něco dopředu, je opravdu těžké dojít ke shodnému kolektivnímu vyhodnocení. Teď máme ale pocit, že jsme ty dva roky fungovali dobře, když se nám povedlo dostat se na pár velkých českých festivalů. Utvrdilo nás v tom taky spolupráce s našim vysněným producentem – Borisem Carloffem. Nebo, že nám nafotil fotky Jiří Turek, přední komerční fotograf z Prahy, který fotil třeba Bowieho. Strašně nás to povzbudilo. Potkali jsme za ty dva roky několik lidí, kteří nás mnohdy pouze svou existencí utvrdili v tom, že se všechno děje z nějakého důvodu. Obtížně se to popisuje. Jedním z těchto lidí byl třeba kníže českého pornofolku Záviš, se kterým jsme strávili celý večer a den na naší zkušebně. Záviš je reklama na zázraky. V moment, kdy vypráví o svém životě, tak i vy věříte, že se všechno děje správně a že je to jen na vás, jak si to na konci interpretujete.

Foto: Jana Jabůrková a Jiří Turek Foto: Jana Jabůrková a Jiří Turek
Já jsem svůj malý zázrak zažil dva měsíce zpět. Colours of Ostrava mě v roce 2019, kdy jsem tento festival navštívil poprvé, naprosto uchvátil. Nejen svou velikostí, výbornou organizací a svým kouzlem, ale jako příznivce Ostravy, kam odjakživa jezdím za částí své rodiny, mě Colours nadchly právě tím, že dělají z té obecně možná ne úplně oblíbené Ostravy místo, kam jsou lidi ochotni přijet z různých koutů světa. Od první zkušenosti, kterou jsem s tímto festivalem měl, jsem si vysnil, že si tady chci taky jednou zahrát. Bylo mi jedno na jaké stage nebo jestli mi bude třicet nebo šedesát. Následující ročníky byly samozřejmě zrušené, protože pandemie takovýmto festivalům nepřála. Colours of Ostrava tak na dva roky zavřely své brány a letos v první části července se festival opět mohl uskutečnit a my jsme druhý den festivalu odehráli svůj koncert pro přibližně 350 lidí. Stačilo vyhrát soutěž, kterou jsem zmiňoval na začátku a mé zbožné přání má u mě v deníčku zelenou „fajfku“. Fakt by mě tehdy před pandemií nenapadlo, že si zahraju na následujícím ročníku. 

I kdyby se nám nedařilo a všechno by se nám rozpadalo pod rukama, stejně bychom hráli. Hrát je pro mě i pro ostatní kluky jediná možnost, jak se úplně vypnout od reality a nechat se unášet na vlnách hudby. Nahráli jsme spolu stovky hodin. Kdykoliv, když to jde, tak sedneme k nástrojům a hrajeme. Hledáme nové polohy a nové atmosféry. Tuhle věc doporučuju všem muzikantům, který spolu začínají. Můžete se vykašlat na výběr jména, na správné zvolení outfitu, ale veškerý nastřádaný čas investujte do společného hraní. Hrajte úplně cokoliv. Posouvejte maximum toho, na co stačíte, ale hlavně kolektivně hrajte, protože můžete mít sice na stage dražší bundu než headliner, ale pokud nezaujmete nápadem nebo „instrumentalitou“, není mnoho dalších věcí, proč by někdo zůstával na vašem koncertě. 
Příští rok vyjde naše debutové album, a tak doufáme, že se nám podaří někam dostat. Zároveň chceme hrát zase o něco víc koncertů, než tomu bylo tento rok a doufáme, že naše muzika bude třeba jednou bavit lidi, protože o to se v téhle soutěži hraje. O nic víc.

The Middle of the Sandwich: 








   Foto: Radomír Štefka
Foto: Matouš Kotěra Foto: Matouš Kotěra
Foto: Matěj Smékal Foto: Matěj Smékal
Foto: Matěj Smékal Foto: Matěj Smékal
Foto: Matěj Smékal Foto: Matěj Smékal