Autor: Eva Gladkovová, Kristýna Hanačíková – studentská redakce Slezské univerzity

Jako student v redakci přijdeš do kontaktu nejen se svými vrstevníky. Můžeš se setkat se zajímavými absolventy SU, pedagogy a pracovníky, se kterými budeš spolupracovat. Je zde dokonce možné, že objevíš talent, který v tobě celou dobu dřímal. Opravdu totiž nezáleží, jestli máš jako češtinář k psaní větší předpoklady než student astrofyziky. Pokud tě psaní baví a zajímá tě více chod univerzity, tak zbystři! Šéfredaktor Jakub Plaskura ti o studentské redakci prozradí více v následujícím rozhovoru.

Redakce SU průběžně hledá nové tváře. Co by měli uchazeči splňovat a co je vlastně čeká?

V první řadě musejí mít chuť učit se novým věcem, zdokonalovat se v tom, co je baví, protože většinou se studenti hlásí do redakce třeba proto, že už v minulosti psali třeba na gymplu do nějakého magazínu nebo si klidně psali povídky do šuplíku. Není to ale pravidlo. Toho času je v redakci hned několik studentů, kteří dříve nijak zvlášť nepsali, a jde jim to teď v redakci dobře. Taky je potřeba určitá dávka zodpovědnosti a smyslu pro detail. A co redaktora čeká? Naštěstí nejde jen o stereotypní sepisování podobných věcí. Redaktor dělá rozhovory, aktuality, pozvánky, reportáže, hledá náměty na články a k tomu celou řadu přidružených aktivit. Na bedrech studentské redakce je z velké části univerzitní časopis SUper magazín, zpracováváme příběhy pro náš Absolventský portál, ale zároveň se na redaktory obracíme, když chceme znát názor současných mladých studentů na určitou problematiku. Nebudu tedy přehánět, když řeknu, že mnohdy mají redaktoři důležitý poradní hlas pro naše oddělení.

Může se do redakce přihlásit student kteréhokoliv oboru na SU?

Ano, může se hlásit úplně kdokoliv. Momentálně je v redakci studentka Obchodně podnikatelské fakulty, máme taky zástupkyni z Matematického ústavu. Přitom holky píšou velmi dobře a troufnu si říct, že díky redakci mají studium pestřejší, získávají kontakty a zdokonalují se i v jiných věcech než jen ve svém oboru.

Jak vypadá takový nábor do redakce?

Sdělíme studentovi podmínky, které se s redakcí pojí. Myslím tím finanční ohodnocení, jak vypadá komunikace mezi námi, kolik času mu pozice redaktora zhruba zabere apod. Potom většinou chceme, aby student napsal článek na nějaké téma, přitom v rámci zadání dostane informace, které by dostal i řadový redaktor pro svou práci. A pak už záleží na daném uchazeči, jak se se svým úkolem popasuje. Pochopitelně to není o tom, že by byl někdo jako neplavec hozen do vody. Když například uchazeč dostane za úkol napsat nějakou aktualitu, tak mu je vysvětleno, co se tím myslí, a na ukázku dostane aktuality, které už byly redakcí sepsány.

Co všechno zahrnuje práce ve studentské redakci z pohledu redaktora a jaká je naopak tvoje role?

Už jsem o tom v podstatě hovořil výše. Práce v redakci je vlastně poměrně pestrá, ale taky záleží na tom, jak je kdo aktivní. Není to tak, že by redaktoři dostávali články „befelem". Nejprve se vždy zeptám, kdo by chtěl daný úkol zpracovat, a upřímně řečeno se stane opravdu jen málokdy, že se nikdo nepřihlásí. Už mám taky přehled o tom, kdo je v čem silný, jaká má rád témata a co ho zajímá. Moje role je taková, že jsem mentorem redaktorů, snažím se je usměrňovat, vést, poradit, pochválit, pokárat, dělám úpravy textů, prvotní korekturu a sem tam taky napíšu nějaký článek, ale už jich není tolik, co třeba před rokem a půl, protože mám na univerzitě už taky jiné úkoly.

Pokud si dobře vzpomínám, tak dříve psával jen jeden člověk pravidelně pro rektorát, kterým byl Martin Kůs. Pak jsem začal psát i já nějaké drobnosti a ukázalo se, že studentská redakce fakt nemusí být špatný nápad. Pamatuji si, že jsem se se svým nápadem tenkrát svěřil lidem na Oddělení komunikace. Jako první jsem šel za Karin Martínkovou a Danielem Martínkem. Díky tomu, že se mnou nevyrazili dveře, tak můžeme tento rozhovor pořídit. (smích) 

Jaké vlastně byly tvé redaktorské začátky? Vzpomeneš si na svůj úplně první článek?

Na ten si pamatuji moc dobře, ale záměrně nebudu jmenovat. Tehdy se teprve s myšlenkou studentské redakce přišlo, ale už jsem předtím trochu pro univerzitu psal. Byl to křest ohněm, protože s daným respondentem nebylo snadné pořízení. Když jsem mu tehdy článek ukázal, aby jej odsouhlasil a my ho mohli zveřejnit, tak hodně překopával i svoje vlastní myšlenky v textu. Přišlo mi tak červené moře oprav s dovětkem v mailu, ze kterého tryskalo, že jsem za hlupáka. Tak to ale mělo být. Člověk se musí posouvat a mnohdy od totálních základů.

Žurnalistiku jsi původně chtěl studovat na vysoké škole, ale nevyšlo to. Přesto na poli novinařiny sklízíš úspěch. Co pro tebe po nepřijetí na žurnalistiku bylo motivací nepověsit psaní článků na hřebík a jít si za svým?

Jestli jsem úspěšný, to by měli posoudit lidé ve vedení univerzity a našeho Oddělení komunikace, případně mojí šéfové na poli sportovního komentování a v časopise XFootball, kde jsem členem externí redakce, za což jsem moc rád. To nepřijetí na žurnalistiku v tu chvíli znamenalo zklamání. Dnes ale vidím, že to neznamená skoro nic. Většina skvělých českých novinářů vůbec žurnalistiku nestudovala. Nevím, jak je tomu teď, ale když jsem se na žurnalistiku hlásil, tak se přijímačky konaly formou SCIO testů. Ať si každý udělá obrázek sám, ale podle mého je tohle špatná cesta. SCIO neukážou předpoklady pro žurnalistiku a obecně jsem velkým odpůrcem těchto velkých srovnávacích zkoušek. Mám vystudovanou Kulturní dramaturgii na SU, a přitom se žurnalistikou tak trochu i živím, takže jsem asi celkem zářný příklad, že SCIO testy nemají patent rozhodnout, kdo ano, kdo ne. A to nemluvím jen o žurnalistice.

Studentská redakce nebyla na Slezské univerzitě vždycky a ty jsi jeden z jejích otců zakladatelů. Jak se zrodila?

Uvažoval jsem, jak více propojit univerzitu, studenty a veřejnost. Redakce tohle splňuje dokonale, protože studenti píšou o své škole a jejich články si může přečíst široká veřejnost. Nápad je jedna věc, ale kdyby mi tenkrát nenaslouchali kompetentní lidé na univerzitě, tak by redakce nevznikla. Studentská redakce je dalším důkazem, jak se Slezská univerzita posouvá kupředu.

Redakce ti doslova vykvetla pod rukama, ale kdybys mohl, udělal bys něco jinak?

Nic bych neměnil. Je pořád potřeba mít na paměti, že členové redakce jsou studenti různých oborů. Nikdo ze současných členů nestuduje ani češtinu. Když student přijde do týmu, nemá mnohdy žádné základy novinářského řemesla, takže když se tohle všechno zohlední, tak skoro beru jako zázrak, jak redakce šlape a jaký kus práce za sebou máme.

Většinu aktualit na webu Slezské univerzity má na svědomí právě studentská redakce, a to už více než dva roky. Jak její vývoj ovlivnil tebe?

O mě nejde. Určitě cítím, že jsem se více vypsal a nabírám zkušenosti. Taky na Oddělení komunikace je mým kolegou Radim Šlezingr, kterého si moc vážím a učím se od něj, protože má za sebou pěknou řádku let v novinách a je vidět, že novinařině rozumí. Spíše mě vždycky zajímá, jak ovlivňuje redakční práce naše okolí, takže když přijde nějaká pochvala za článek, nebo vidíme, že náš článek něčemu přispěl, to je potom to „pravé ořechové". Taky mám radost, když redaktoři vidí nějaké výsledky své snahy. A že je práce baví, to mě určitě pozitivně ovlivňuje.

Máš nějaký novinářský sen, který by sis rád splnil?

Vždycky mě lákala sportovní žurnalistika a vlastně se jí i věnuji, ale určitě bych se v tomto odvětví rád posouval kupředu. Uvidíme, co přinese zítřek.

Jaké by podle tebe měl člověk mít předpoklady, aby se stal renomovaným novinářem?

Těch předpokladů bude hodně a určitě na nějaký důležitý atribut zapomenu, ale stoprocentně musí mít cit pro jazyk, bohatou slovní zásobu, analytické myšlení, tah na branku, měl by být zvídavý a určitě by se měl chtít dále posouvat v tom, co dělá, protože i v novinařině je velkým problémem, když člověk přešlapuje na místě.

Kam by se podle tebe mohla studentská redakce dál posouvat?

Myslím, že momentálně je redakce v dobrém rozmaru, ale určitě je vždy co zlepšovat. Bylo by fajn mít do budoucna pokryté všechny součásti, jinými slovy, aby na každé fakultě či ústavu byl alespoň jeden redaktor. Usnadnilo by to do jisté míry práci a třeba tohle je právě výzva pro naše studenty, aby se do redakce hlásili. Jinak bych řekl, že je redakce přesně tam, kde by měla být po nějakých dvou letech od vzniku. Už se stává, že se na nás přímo obracejí někteří pedagogové z různých oborů s námětem na článek, což je super. Takto by vzájemná kooperace měla vypadat.

Jak tedy vnímáš individuální posun jednotlivých redaktorů?

Těžko tady budu rozebírat každého zvlášť. Zastávám názor, že vše pozitivní i negativní si řekneme mezi sebou. Obecně nemám problém někoho pochválit, nebo naopak říct, že by měl přidat. U všech redaktorů je ale vidět obrovský progres. Teď budu mluvit jako nějaký děda, ale často vnímám u lidí, kteří přicházejí do prváku a je jim nějakých osmnáct, že míra zodpovědnosti a soběstačnosti bývá na bodu mrazu. Asi se není čemu divit. Vykročit z dětství do pracovně studijního módu není snadné takřka pro nikoho. Když přijde nováček do redakce, bývá to někdy vidět, že si opravdu musíme nastavit pravidla. A je to první měsíc až dva trochu boj. Je potřeba si na ty povinnosti zvyknout. Vrátil bych se trochu k tomu, co jsem už říkal, že pro redaktora je určitě důležitá zodpovědnost a smysl pro detail. Taková práce se nedá dělat na náhodu, protože každou chybu, kterou napíšete, vám někdo třikrát omlátí o hlavu. Asi by si k tomu mohli své říct i redaktoři, ale na některých, kteří jsou v redakci delší dobu, vnímám, že jsou totálně připraveni jít kamkoliv do zaměstnání a šéf bude s jejich přístupem spokojen.

Kariéru buduješ nejen jako šéfredaktor. Bravurně komentuješ druhou nejvyšší hokejovou ligu v ČR, máš pod taktovkou univerzitní divadelní soubor Dramkrou a stojíš v čele stand-upového uskupení Poplach. Kam dál naopak směřuješ ty?

S tou kariérou bych brzdil. Zatím nemám pocit, že bych dělal nějakou kariéru, jen dělám, co mohu. Když jsem v životě o mnoho věcí usiloval, často mi některé z nich nevyšly, takže od jisté doby nechávám všemu volnější průběh. Pokud bych to měl ale cílit na redakční práci, tak bych byl rád, aby redakce nadále pracovala alespoň tak dobře, jako pracuje dosud. A rád bych pro univerzitu i z nových členů redakce pomohl vychovat spolehlivé redaktory, kteří se budou zlepšovat v tom, co je baví, a tím pádem na tom bude profitovat Slezská univerzita.