Jaké mívají lidé nejčastější sociální problémy při nadměrné konzumaci alkoholu?
Závislost na alkoholu má odlišné sociální důsledky než závislost na nealkoholových drogách. Důvodem je odlišný postoj společnosti i rozdílné charakteristiky obou skupin, např. věk konzumentů, resp. uživatelů a s ním související jiné sociální role. Odlišné bývají i typické reakce na užívání určité psychoaktivní látky. Skupinu nealkoholově závislých tvoří především mladí lidé, kteří nestačili získat žádnou profesní kvalifikaci a jejich sociální zázemí tvoří původní rodina. Svým chováním ubližují rodině, především rodičům a sourozencům. Lidé závislí na alkoholu jsou převážně lidé středního věku, kteří založili vlastní rodinu, mají, resp. měli partnera a děti, profesi. V tomto případě trpí více nová rodina, manželský partner či děti. U konzumentů alkoholu s vysokým rizikem se, mimo zdravotní problémy, vyskytují vážné rodinné problémy, problémy v práci (absence, střídání pracovních míst, nezaměstnanost), chudoba. Alkohol tak nepříznivě ovlivňuje řadu aspektů života osob, kteří ho pijí, jejich zdraví, štěstí, rodinný život, přátele, studium i pracovní oblast. Se spotřebou alkoholu a vyšší frekvencí pití alkoholu se zvyšuje riziko nehod, úmyslného násilí vůči sobě i druhým, sebevražd, násilí v rodině a trestných činů. Škody způsobené alkoholem jsou výraznou ekonomickou zátěží pro celou společnost.
Problémy spojené s alkoholem však nepostihují jen ty, kdo alkohol pijí, ale také jejich rodiny a komunity v celé populaci.
Vidíte nějaký trend ve společnosti v konzumaci alkoholu?
Ve společenských názorech na alkoholismus a jeho úlohu ve společnosti se za uplynulých 200 let objevily tři základní proudy:
1. chápe alkohol a jeho konzumaci z morálního hlediska,
2. kde je alkoholismus chápán jako choroba,
3. multidimenzionální přístup k problémům spojeným s alkoholem.
Tyto proudy nebo tradice v chápání alkoholu nebo problémů s ním spojených nenásledovaly za sebou v přísně oddělených intervalech, někdy mohou existovat zároveň i v rámci jedné společnosti.
Morální hledisko
Každá společnost si postupem času stanovila vlastní normy ve vztahu ke konzumaci alkoholu. Osoby, které se těmito normami neřídily a nadužívaly alkohol, byly vystaveny morálnímu odsouzení společností a poté i sociálním sankcím. Hlavním přesvědčením bylo, že alkoholismus je sociální a morální zlo. Moralizující iniciativa byla zaměřena na osvětu o žádoucím chování a škodlivosti alkoholu, na druhé straně i na trestání těch, kteří se nedali osvětou poučit. Alkohol byl chápán jako škodlivá a nebezpečná látka, kterou je třeba odstranit. Alkoholici ve světle toho byli bráni jako jedinci s oslabenou vůlí, demoralizovaní a charakterově narušení, které je třeba navrátit ke správnému životu. Alkoholismus byl považován za sociální chorobu. Morální (ne moralizující) aspekt má i dnes své opodstatnění, protože morální normy usnadňují a umožňují život ve společnosti. V oblasti konzumace alkoholických nápojů by měly být normy zaměřené na odmítání častého či systematického užívání alkoholu.
Medicínský přístup
Už i v období starověku se vyskytovaly názory, které rozlišovaly stavy mezi opilostí a závislostí. První medicínská pojednání o alkoholismu jako chorobě se objevují v 18. století ve spojení se jmény B. Rushe a T. Trottera. Lékařské chápání se definitivně začalo prosazovat až od 30. let 20. století. Po druhé světové válce se díky založení Světové zdravotnické organizace unifikovaly základní medicínské pojmy a terapeutické postupy. Velkou zásluhu na této změně měl i E. M. Jellinek, který na základě výzkumů stanovil vývojová stadia alkoholismu, sestavil přehled znaků objevujících se při vzniku závislosti a rozdělil typy pití, resp. abúzu. Cílem přijetí koncepce alkoholismu jako nemoci bylo legitimizovat sociální podporu léčby a rehabilitace alkoholiků a nahradit odsuzující postoj společnosti postojem chápajícím a konstruktivnějším. Medicínské pojetí však mělo a dosud i má řadu odpůrců, kteří nesouhlasí s koncepcí alkoholismu jako nemoci, je zdůrazňována individuální odpovědnost za pití. Další problémy způsobilo zjištění, že účinky alkoholu na lidské chování není možné chápat izolovaně, pití alkoholu je třeba posuzovat jako sociální aktivitu, která se odehrává v určitém kulturním kontextu.
Multidimenzionální přístup
V rámci SZO se hovoří o tomto přístupu jako o ,,alcohol-related problems", tedy problémech způsobených alkoholem. Jde o komplexní pojetí, které umožňuje spolupráci různých profesí. Důraz je kladen na společenskou stránku jevu, nejen na individuální. Nevyhnutelnou součástí je tzv. alkoholová politika - regulace cen, spotřeby, způsobu prodeje a zvyklostí týkajících se alkoholu. Člověk je biologická soustava, individualita a člen určité kultury a všechny tyto oblasti (biologická, psychologická i sociologická) jsou nutné při popisu, pochopení i léčbě alkoholismu. Zvláštní pozornost se věnuje ohroženým částem populace a rizikovým faktorům. Podstatou této nové orientace je prevence. Charakteristický je přesun zájmu od výlučného zaměření na alkoholika k zájmu o alkohol - potenciálně problematickou látku, přesun zájmu od léčení k prevenci. Významnou úlohu zde hraje růst spotřeby a rozšíření pití do všech skupin obyvatel. To znemožňuje hledat problémy s alkoholem jen v určitých specifických skupinách lidí nebo u lidí se specifickým životním stylem.