Oddělení audiovizuální tvorby se podílelo na unikátní publikaci Cesty do ostravského (v)nitrozemí

  • Martin Kůs
  • 14.01.2020
Na konci roku 2019 vydal spolek Fiducia knihu Cesty do ostravského (v)nitrozemí I, která se pokouší o zmapování duše ostravské krajiny. Na knize spolupracovali také pedagogové oddělení audiovizuální tvorby Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě.

Tento poetický průvodce je inspirován Mapou ostravských výletů, která vyšla v roce 2017 u příležitosti 750 let od první písemné zmínky, připomínající počátky dnešní moravskoslezské metropole. Volně na ni navazuje a rozšiřuje její snahu přiblížit nejen atraktivní a všeobecně populární kulturní, přírodní a historické statky, ale i málo známá, a přitom veskrze pozoruhodná a výjimečná místa, poetická zákoutí, svébytné čtvrti i různé periferní lokality a naturální zajímavosti Ostravy, neboť, jak se píše v předmluvě publikace: „skutečný půvab se často ukrývá za zdánlivou fádností či v detailech a nuancích, jež by leckteré oko přehlédlo“.

Kniha v deseti pěších trasách mapuje jak známé kulturní památky a památkové rezervace, tak dosud nezmapované lokality, včetně architektonicky zajímavých staveb, které dosud nejsou systematicky propagovány, urbanisticky výjimečných, ale také problematických lokalit a zanikajících čtvrtí a zákoutí, jež jsou svědectvím překotného rozvoje města Ostravy. Těšit se můžete na fotografie Romana Poláška a Martina Popeláře přibližující “genius loci“ řady jedinečných ostravských destinací, specifický charakter a nenapodobitelné kouzlo průmyslovou minulostí zformovaných oblastí a stejně tak i osobitý rustikální ráz okrajových městských lokalit a cenných přírodních prostředí a také na texty literárního kritika a externího spolupracovníka oddělení audiovizuální tvorby Pavla Hrušky, jež vedle konkrétních údajů a historických faktů často v metaforické nadsázce vzdávají hold kráse daného místa. „Mnohem spíš než nějaký neomylný recept či jednoznačné vodítko představuje tato publikace cosi na způsob (snad užitečného) žebříku nebo voru, vystupuje tedy v roli jakéhosi pomocníka pro dobrodružné a zvídavé povahy – to podstatné a neopakovatelné (a obtížně zaznamenatelné) si musí každý poutník zaujatě a na vlastní způsob objevit na svých cestách sám. Vše je přitom možné a dovolené a všechny varianty mají stejnou hodnotu,“ vysvětluje Pavel Hruška.


Grafické zpracování přebalu publikace. Grafické zpracování přebalu publikace.


Na knize spolupracoval tým ostravských historiků a dalších odborníků, mezi nimiž byla i vedoucí oddělení audiovizuální tvorby Monika Horsáková, ta se zároveň spolu s Ilonou Rozehnalovou postarala o redakci publikace. Originální podobu jí vtělila další pedagožka oddělení audiovizuální tvorby, mladá slovenská grafička Kristína Pupáková. „Se spolkem Fiducia naše oddělení spolupracuje dlouhodobě. Už v roce 2018 jsme se podíleli na vydání knihy 20 let Fiducie a ostravské kulturní scény, podílíme se na programu klubu Fiducia, ať už dramaturgicky nebo autorsky. Spolupráce na publikaci Cesty do ostravského (v)nitrozemí je tak logickým krokem,“ upřesňuje Monika Horsáková.

„Trasy vždy začínají a končí v dosahu městské hromadné dopravy. Na každé z nich najdete zajímavé architektonické i přírodní památky či zajímavosti, popřípadě místa spojená s důležitými historickými událostmi. Informace o nich zpracoval Pavel Hruška do neotřelého jazyka a doplnil je zajímavými sentencemi z literárních textů. To vše je doplněno o výraznou fotografickou složku a opravdu unikátní grafiku – v podstatě každá stránka je grafickým originálem. Takže už jen samo čtení je dobrodružstvím,“ dodává.


Nebe se sráží v palčivé saze.
Jak sedlý dým se lesy tmějí.
Kloní se věže. Pukají hráze.
A trhliny se rozjíždějí…

(Vilém Závada: Ostravské panoráma)

Ostrava zatím obdobnou knihu, která by podrobně mapovala celé území včetně lokalit, kterými se město “nechlubí“, ale jsou přitom pro poznání města, jeho minulosti, kulturního dědictví i současnosti důležité, nemá. Zájemcům o umění, architekturu a obecně kulturní dědictví chce ukázat Ostravu z nové, nejen historické či architektonické, ale i poetické perspektivy.

„Chůze se jeví coby ideální způsob poznávání, což neplatí jen v případě svérázných a proměnlivých podob Ostravy. Krok je fundamentální mírou lidské existence, něčím, co nás neustále směřuje kamsi dál, jednostejně, ale i pokaždé navrací zpátky domů, a to až k prapočátkům našeho bytí tady na tomto světě,“ dodává Pavel Hruška, který v předmluvě knihy nabízí i odpověď na otázku, proč by měl člověk svůj čas a pozornost věnovat právě třetímu největšímu městu České republiky. „Neboť dokonale platí tři čtvrtě století stará slova spisovatele a někdejšího rozhlasového redaktora Josefa Filgase: ‚Dybystě cely svět přešli, jak stě něviděli Ostravu, tuž stě něviděli nic.‘“


Informace k publikaci ještě doplňujeme o informaci, že 16. ledna 2020 se uskuteční vernisáž výstavy fotografií Romana Poláška a Martina Popeláře z publikace Cesty do ostravského (v)nitrozemí, která začne v Knihovně města Ostavy v 17 hodin.