Ptala se: Karin Martínková

Wikipedie praví, že mezinárodně uznané (sváteční) dny vyhlašuje zpravidla Organizace spojených národů (OSN), ale i její organizace pro vzdělání, vědu a kulturu UNESCO, Světová zdravotnická organizace (WHO) a další nadnárodní instituce. Tyto dny slouží často jako připomínka nějakých tematicky vymezených hodnot, dosažených úspěchů lidstva či naopak hrozeb a boje proti nim. Mezinárodní den žen a dívek ve vědě byl vyhlášen Valným shromážděním OSN na sklonku roku 2015. Má připomenout zásadní úlohu žen a dívek ve vědě a podpořit jejich zapojení do výzkumu.

Národní kontaktní centrum – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR na sklonku roku 2022 vydalo Monitorovací zprávu o zastoupení žen ve vědě a výzkumu za rok 2020.  Říká v ní, že postavení žen ve vědě v roce 2022 mírně rostlo, současně však konstatuje, že rozhodování ve výzkumu zůstává i nadále doménou mužů. V evropském srovnání měla Česká republika nejnižší počet žen mezi výzkumníky ze všech členských zemí EU. Největší propad se stále objevuje mezi dokončením doktorského studia a nástupem do výzkumu a nedaří se ani měnit nízký podíl žen na vedoucích pozicích ve vědě a výzkumu. Poměr mužů a žen studujících na vysokých školách se přitom vyrovnal již v roce 2003 a od té doby se rozdíl stále zvyšuje ve prospěch žen (je tomu tak i na naší univerzitě, kdy podíl studujících žen a dívek na Slezské univerzitě tvoří 64 % všech studentů). V čem je tedy problém?

Není nad to zeptat se mladé ženy, která se vědě aktuálně věnuje. Zuzana Turoňová studuje teoretickou fyziku na našem Fyzikálním ústavu a ve své doktorandské práci se zaměřila na výzkum specifických vlastností rentgenových binárních systémů, ve kterých je jednou složkou černá díra. Svému výzkumu se přitom aktuálně věnuje ve spolupráci s vědci na proslulé vědecké základně Los Alamos ve Spojených státech. Neváhali jsme a požádali ji o odpověď na níže položené otázky:

1. Kdy, jak a proč jste si vybrala vědu jako své životní poslání?
   
          Hledání odpovědí na velké otázky bylo vždy středem mého zájmu už od mala. Pozorování noční oblohy mě vedlo k zamyšlení, že odpovědi jsou možná ukryty tam ve vesmíru. Na vědu se dívám jako na univerzální jazyk, kterým můžeme tyto odpovědi komunikovat. Proto pro mě bylo studium astrofyziky na vysoké škole jasnou volbou.
   
   
2.  Proč jste si ke studiu vybrala Slezskou univerzitu a jak se Vám na ní studovalo?
   Slezskou univerzitu jsem si vybrala, jelikož jako jedna z mála univerzit v Česku nabízí astrofyziku jako studijní obor. Z praktického hlediska pro mě byla i výhodou krátká dojížděcí vzdálenost z mého rodného města. Co oceňuji na Fyzikálním ústavu především, je jeho rodinná atmosféra. Menší počet studentů na přednáškách umožňuje učitelům individuálnější přístup ke studentům a jejich specifickým potřebám. Studium na Slezské univerzitě mi také otevřelo dveře k cestování a mezinárodní vědecké spolupráci, což je přesně to, co jsem si přála.
   
   
3. Aktuálně pracujete na svém výzkumu na prestižní vědecké základně Los Alamos v USA. Jak hodnotíte tamní vědecké zázemí a způsob práce? Kolik je ve Vašem týmu žen?
   Práce je zde náročná, ale rozhodně za to stojí. Vědecké zázemí v Los Alamos National Laboratory je velmi profesionální. Každý nový zaměstnanec musí projít několika dny školení nejenom o bezpečnosti, ale také o etice a obtěžování na pracovišti. Rozhodně zde cítím rozdíl v pracovním/akademickém prostředí v porovnání s Českem. Větší inkluze je zde znatelná a cítím, že mám větší prostor projevit se a dát najevo svůj vědecký názor, aniž by mě za něj kdokoliv odsuzoval. Mám velké štěstí, že pracuji ve skupině se svým mentorem, který si je dobře vědom problematiky žen ve vědě a je schopný pro mě vytvořit bezpečné a profesionální prostředí. V současné době máme v týmu 2 další členy – obě jsou ženy. Celkově však ženy v posledních letech v laboratoři tvoří pouze okolo 1­/3 všech zaměstnanců a je tomu tak i v oblasti výzkumu a technického managementu. I přes snahu laboratoře o diverzitu a inkluzi jsou tato čísla ale stále nízká.
   
   
4. Jaký je Váš osobní pohled na zjištěná data ohledně počtů žen ve vědě u nás; co myslíte, proč tomu tak je?
   Dle mého názoru je jedním z důvodů pro tento pozorovaný propad mezi dokončením doktorského studia a nástupem do výzkumu spojen nejen s biologickým, ale i se společenským tlakem na ženy založit si rodinu. I přes mnohá úsilí překonat genderové stereotypy dnes ženy a muži stále nemají rovné příležitosti. Kompromisy mezi kariérou a rodinou, které jsou pak ženy nuceny dělat kvůli přetrvávajícím genderovým rolím, pak mohou negativně ovlivnit jejich kariérní růst a zpomalit publikační činnost. Nedostatečná podpora vědkyň, které zároveň zaujímají roli matek, v tomto dle mého názoru taktéž hraje velkou roli.
   Znevýhodněny nestabilitou akademického prostředí, nízkým platovým ohodnocením nebo genderovou předpojatostí jsou také ženy, které nejsou matkami. Problém počtu žen ve vědě je obecně hluboký systémový problém, který nelze vyřešit ze dne na den. Myslím si, že je potřeba na tento problém stále poukazovat a také motivovat a podporovat mladé ženy – vědkyně v jejich kariéře.
   
   
5. Myslíte si, že se Vaše práce a postavení ženy-vědkyně něčím liší od mužů-vědců? Vítáte, hovoří-li se o vědcích a vědkyních, nebo naopak zdůrazňování pohlaví nepreferujete?
   Nemyslím si, že je nějaký rozdíl ve vědecké práci muže nebo ženy – naopak si myslím, že vědecká sféra hodně strádá nedostatečnou genderovou diverzitou. Přece jen víc hlav víc ví.
   Postavení žen-vědkyň je rozhodně mnohem negativněji ovlivněno stereotypy a genderovou nerovností než postavení mužů-vědců. Ženy se také častěji setkávají se sexismem. Z vlastní zkušenosti během svého studia a kariéry jsem strávila až moc času přemýšlením nad tím, co si obléknu ke zkoušce nebo na příští pracovní schůzku, jestli se nalíčit, nebo jít bez make-upu, aby mě učitelé nebo kolegové brali vážně a abych se vyhnula sexistickým komentářům. Nemyslím si, že tohle je něco, s čím se muži musí denně potýkat.
   Poslední roky jsem strávila v zemi, kde denně mluvím anglicky, proto se s přechylováním často nesetkávám, a možná proto nemám zcela vyhraněnou osobní preferenci pro oslovení vědec, nebo vědkyně. Umím si představit, že používání souhrnných maskulinních označení vědeckých skupin, ve kterých vystupují i ženy, může znevýhodňovat zastoupení žen jako vědkyň.
   
   
6. Vnímáte svátek Mezinárodní den žen a dívek ve vědě a jak se na něj díváte?
   Tento mezinárodní den vnímám jako velkou příležitost poukázat na tento stálý problém. Jako žena ve vědě této problematice čelím denně. Posun k progresivnějšímu myšlení a genderové rovnosti rozhodně vnímám jako dosažitelný a ráda vidím ať už sebemenší pokrok.
   
   
7. Jaké jsou Vaše plány (ohledně vědy) do budoucna?
   Mým dalším velkým plánem je dokončit doktorské studium a pokračovat v práci, která mě baví a ve které můžu přinést vědě něco nového a posunout ji zase o krok dál. Ráda bych také pomohla bořit genderové stereotypy a inspirovala mladé ženy, aby se i přes všechna úskalí nebály jít za svou vysněnou kariérou ve vědě.
   
   

Děkuji za rozhovor. Více o výzkumu a práci Zuzany Turoňové najdete zde