Autor: Jakub Plaskura - studentská redakce Slezské univerzity v Opavě

Akce na půdě FVP se zúčastnilo zhruba dvacet pět účastníků, vesměs studentů a pedagogů, a debata byla velmi plodná.

Úvod se jevil rozpačitě. To je však rutina podobných sešlostí. Nakonec vykrystalizovala v úterním podvečeru tři základní témata – otevírací doba knihovny, odpočinková prostranství pro studenty a aktivita studentů Slezské univerzity v Opavě. Počet účastníků už byl prozrazen, není to věru vysoké číslo, ale i tak malý vzorek studentské obce naší univerzity dal jasně najevo, co považují samotní posluchači jednotlivých oborů za nejpalčivější problémy současnosti na Slezské univerzitě v Opavě.

Je potřeba zdůraznit, že Dialog s rektorem je možností studentů projevit vlastní názor a otevřeně si popovídat se samotným rektorem. Jde o ojedinělou záležitost, která není na ostatních vysokých školách v České republice samozřejmostí. Je ovšem zřejmé, že akce měla proběhnout na neutrální půdě. Druhý Dialog s rektorem proběhl v centru Opavy v jednom z oblíbených studentských barů a přilákal tím i větší počet studentů. O uvolněnější atmosféře druhého setkání s hlavou naší alma mater netřeba polemizovat. Tentokráte měli účastníci možnost debatovat v učebně na FVP a možná to někoho ze studentů brzdilo v rozletu.

Třetí Dialog s rektorem mohl vyvolat mnohé otázky. Je sice ušlechtilé, že se někteří studenti pídí po delší otevírací době knihovny, ale statistiky o návštěvnosti hovoří v neprospěch této myšlenky.  Problémem nejedné budovy Slezské univerzity jsou odpočinkové prostory pro studenty. Tuto potíž se univerzita snaží řešit postupnými krůčky, ale nic nejde jako mávnutím kouzelného proutku. Z mého pohledu největším problémem Slezské univerzity v Opavě v roce 2019 je však nízká aktivita mnohých studentů. Samozřejmě každý nemůže organizovat a pořádat vše, ale studentská pospolitost byla vždy jedním z kladných bodů, kdy naši předkové vzpomínali a vzpomínají na studium na kterékoliv vysoké škole. Ostatně i poměrně nízká účast na třetím Dialogu s rektorem této tezi dává za pravdu. My studenti si musíme uvědomit, že nelze jen neustále něco požadovat, ale měli bychom škole, která nás vysílá do profesního života, také něco vrátit. Tím slůvkem něco může být zrovna pocit sounáležitosti, který obecně mizí z mnohých vysokých škol. Pojďme to změnit!