Autor: Jan Polák - studentská redakce Slezské univerzity v Opavě

Do Ostravy jsem se vydal v ranních hodinách, protože sraz dobrovolníků v sídle DPO byl již v 7:30. K mému překvapení jsem byl mezi příchozími nejspíše nejstarší. Ze Slezské univerzity v Opavě dorazili ten den včetně mě čtyři studenti. Ostatní dobrovolníci byli ze středních škol v Ostravě a nikdo z nich nebyl plnoletý. Rozdělili jsme se do většinou šestičlenných týmů. K dispozici bylo také několik asistentů přepravy, kteří byli přiřazeni “neplnoletým“ skupinám. Když se všichni asistenti přepravy s týmy vypravili do ostravských tramvají konat dobro, tak v hlavním koordinačním štábu zbylo šest mladistvých středoškoláků, kteří neměli s kým jít. Společně se studenty z mé univerzity jsme tak byli poslední, kdo je mohl přibrat do skupiny. Nikomu to nevadilo, protože se tím pádem věkový průměr našeho “vysokoškolského“ týmu snížil a my tak měli hned lepší náladu.

Po vyfasování mašliček, samolepek, letáčků, placek a kasiček jsme nastoupili na zastávce Karolina do tramvaje číslo 6 směr Výškovice. Všichni jsme se báli na někoho promluvit. Nejvíce obav jsem měl z prvního oslovení. Když jsem se koukl na další dobrovolníky, tak jsem naštěstí nebyl sám. Počáteční ostych ale rychle zmizel. První odvážlivec strhnul lavinu a najednou neměl s oslovením kteréhokoliv cestujícího nikdo problém. Projít dva vagony tramvaje a oslovit všechny cestující nám trvalo až na konečnou zastávku. Na té jsme se otočili a stejnou tramvají jsme jeli nazpět. Při téměř celodenním cestování ostravskou MHD jsme jeli celkem dvanácti linkami. Díky tomu jsem tak byl v Ostravě na místech, na které jsem nikdy neměl příležitost se podívat.

Oslovení cestujících, které ze začátku bylo pro všechny překážkou, nakonec začalo mnohé z nás bavit. Lidé se o Tyrkysovou sbírku zajímali mnohem více, když viděli, s jakou ochotou jim dobrovolníci sdělují informace. Spousta cestujících neměla zájem přispět, ovšem když zjistili, kterým neziskovým organizacím nadační fond Křídlení pomáhá, přispěla pak většina z nich. Při setkání s jednou starší dámou jsme se zapovídali na několik minut. Neměla jak přispět, přestože velmi chtěla. Byla ovšem velmi ráda, že se najdou dobrovolníci, kteří jsou ochotni věnovat jeden den svého života na dobrou věc. „Víte, ono je to těžké. Ti co mají hodně, nedají nic a ti, co mají málo, by se pro druhé rozdali.“ Takto se s námi paní rozloučila a zřejmě netušila, za jakou chvíli se to potvrdí.

Nikdo není dokonalý a ani já jsem se nevyhnul předsudkům. Několikrát jsem sám sebe přistihl, jak oslovuji cestujícího, o kterém si myslím, že nedá ani korunu a naopak. Spletl jsem se několikrát a jsem za to rád. Ti, co potřebovali nové boty, ostříhat či oholit hledali v každé kapse byť jen korunu, aby mohli přispět na dobrou věc. Ti, kteří ještě nestihli ustřihnout cenovku ze svého nového kabátu naopak ani neodpověděli na pozdrav.

Myslel jsem si, že celý den strávený v tramvaji, autobusu či trolejbusu mě unaví. Opak byl pravdou. Ochota cestujících a můj omyl v posuzování lidí mi dodal energii na několik dní dopředu.

Tyrkysová sbírka trvala od 18. do 28. listopadu. Jejím hlavním záměrem bylo šířit vlnu všímavosti, laskavosti a sounáležitosti směřující k dobrovolnictví. Jednalo se o registrovanou veřejnou sbírku. Lidé mohli přispívat nejenom do zapečetěných kasiček, ale také mohli sbírku podpořit koupí “Tyrkysové jízdenky“ nebo platbou na bankovní účet prostřednictvím QR kódu. Výtěžek akce se oficiálně vyhlásil 28. listopadu na festivalu dobročinnosti Advent plný křídlení v Gongu DOV. Dopravní podnik Ostrava předal nadačnímu fondu Křídlení výtěžek z akce ve výši 150 000 Kč.