Daniel Bělina, Radomír Štefka a Jakub Trampler jsou studenti 2. ročníku studijního programu Multimediální techniky, kteří se přihlásili na výzvu zúčastnit se natáčení svých bakalářských filmů v nelehkých podmínkách himalájského Ladakhu. O svých motivací k účasti na této výpravě říkají:

“Když jsem se dozvěděl o možnosti jet do Indie, tak mi proběhlo hlavou spoustu věcí, ale jedna z nejdůležitějších byla: ‚vždycky jsem chtěl procestovat svět a teď je tu tahle příležitost vidět opravdu silnou exotiku‘. A hned další myšlenka byla, že si budu moct zažít nejen cestování, ale i natáčecí výpravu.“ (Dan)

„Posledních pár let mě začala velmi zajímat astronomie, a když jsem se dozvěděl o možnosti vycestovat do Ladakhu, místa, kde světelné znečištění prakticky neexistuje, neváhal jsem a přihlásil jsem se.“ (Ráďa)

Měsíční dobrodružství začalo velmi intenzivně již po příletu do Dillí. Vysoké teploty a vlhkost vzduchu jsou pro našince úmorné. Do toho miliony Indů toužící se vyfotit se světlovlasými a bílými turisty, což je na začátek velmi lichotivé, ale po hodině v davu nadšených dětí i dospělých toužících po fotografii s vámi to trochu unaví. Tyto zážitky po návratu upřímně shrnul Dan: „Poprvé to bylo opravdu nečekané a nevěděl jsem, jak reagovat. Člověk se cítil opravdu jako rocková hvězda, a to je tedy jedna z věcí, po které se mi již trochu stýská, protože tady v Česku jsem jen další běloch na ulici.“

Také jízda rikšou v indické dopravě je adrenalinový zážitek, na kterém se velice rychle stanete závislí a neustále přemýšlíte nad tím, jak je možné, že se nikdo s nikým nesrazí, přestože jedete po šestiproudé silnici v protisměru. Tohle by v Evropě prostě nefungovalo.

Zážitky, setkávání s lidmi a tradicemi, budhismus, dobrodružství, problémy, smlouvání, skvělá místní kuchyně, střevní potíže, cestování, motorky, místní busy, stovky potulných psů, stopování, noci pod hvězdnou oblohou, skvělé jídlo, super parta, budhismus, pohostinní Ladačané ... A Dalajláma.

Ano, jeden z cílů naší cesty – setkání s Dalajlámou – se nám daří naplňovat. Opakovaně. Dalajláma „náhodou“ pobývá v Ladakhu ve stejnou dobu jako my. Cestuje po místních organizacích a chrámech. První setkání se nám daří přímo v Lehu, v hlavním budhistickém chrámu na Main Bazaru, kde probíhá společná ranní modlitba s místními mnichy a budhisty z celého světa. 

Brzy se také dozvídáme, že bude probíhat velké veřejné třídenní učení a společné modlitby Jeho Svátosti v Choglamsaru (městečko 7 km od Lehu, kde se Dalajláma zdržuje a bydlí při svém pobytu v Ladakhu). Tyto tři dny se ostatní život v Ladakhu téměř zastavuje. Všechny školy jsou zavřené, v době dopoledního učení je zavřena i spousta obchodů a restaurací. Na ploše několika fotbalových stadionů se sjíždí lidé z celého Ladakhu. Daří se nám zajistit vstup do press zóny, tedy s centrálním výhledem na podium. Atmosféra je poklidná a pomalu plynoucí, jen ve chvílích, kdy se objevuje Jeho Svátost 14. Dalajláma, se celý šedesátitisícový dav zvedá a každý chce alespoň kouskem oka zahlédnout tohoto „posvátného“ muže. 

Ano, snad to vypadá vše idylicky a bez problému. Není! Ani zdejší život ani žádná cesta a natáčení filmu. Ale … Ať se bavíte s kýmkoliv a kdekoliv, nenajdete člověka, který by si Ladakh nezamiloval. Život v této horské poušti je extrémně náročný v letních vedrech, nemluvě o zimních měsících, kdy se Ladakh stává na mnoha místech zcela odříznutý od okolního světa. Nicméně – anebo právě proto – tady čas v evropském pojetí neexistuje. Nikdo neřeší termíny, nestresuje se, že něco nestihá, nikdo nespěchá, protože není kam … Prostě všechno nějak plyne ve svém pozvolném a přirozeném tempu. Ladakhi Time.

Jako produkční celého projektu pevně věřím, že i přes jinou dimenzi času a prostoru se nám podařilo nasbírat nejen osobní a profesní zážitky, ale především skvělý filmový materiál, prostřednictvím kterého se nám snad podaří předat alespoň kus té mírumilovné atmosféry Malého Tibetu divákům v Čechách. Je to část Indie s rozlohou o něco větší, než je Česká republika, ale s pouhými 300.000 obyvateli, kteří svým přístupem k životu, přírodě a lidem mohou být inspirací a vzorem pro zbytek světa.

Jediný pedagogem na výpravě byl kameraman Ondřej Smékal, který zážitky z poibytu uzavírá: „Pro studenty to byla obrovská zkušenost. Natáčení v obtížných podmínkách, nutnost fungovat v předem daném týmu, vystoupit mimo svoji komfortní zónu, možnost se inspirovat jinou kulturou a zcela odlišným způsobem života – to vše jsou benefity, které bych přál všem studentům napříč obory a jsem moc rád, že naše univerzita projekty tohoto typu aktivně podporuje. Zároveň vnímám, že naši studenti, kteří cestu absolvovali, cítí velkou odpovědnost za výsledky své práce, takže se určitě už teď můžeme těšit na kvalitní podívanou."

Děkujeme Slezské univerzitě za podporu tohoto projektu a věříme, že naše cesta bude inspirací pro další studenty vydat se tvořit do zajímavých destinací světa a obohacovat tak nejen sebe, ale i ostatní.

Pokud Vás zajímá více zážitků a zkušeností z cest, přijďte na osobní povídání účastníků, které se bude konat v rámci Letní filmové školy oboru Multimediální techniky ve dnech 13. – 15. 9. 2022 v kinosále na Hauerově. Pro více info sledujte naše sociální sítě.