Jaký je Erasmus ve Švédsku? O tom jsme si povídali se studentkou anglické filologie Markétou Bajerovou

  • Radim Šlezingr
  • 23.02.2021
Skandinávie není zrovna běžnou destinací, kam se studenti Slezské univerzity vydávají na zkušenou v programu Erasmus+. Bc. Markéta Bajerová je výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Na Högskolan Kristianstad je studentů na výměnných zahraničních pobytech poměrně hodně i nyní v době koronavirové, ale Čechů je zde jako šafránu. V rozhovoru se dočtete, jak Švédové přistupují k pandemii, co je jinak u nás na Slezské univerzitě a ve Švédsku nebo jak takový student ve Švédsku žije.
Autor: Jakub Plaskura – studentská redakce Slezské univerzity

Na Slezské univerzitě studujete angličtinu kombinovaně a ve Švédsku jste započala už druhý semestr. Jak jste se tam octla?

Původně jsem měla odjet do Limmericku v Irsku, protože studuji anglickou filologii, měla to být ideální zkušenost. Navíc jsem před časem navštívila svou kamarádku, která byla v Limmericku na stáži, a tamní univerzita je naprosto úžasná. Na přelomu dubna a května ovšem přišla z Irska zpráva, že se u nich Erasmus pro následující semestr nekoná z důvodu covidu. Jedním dechem dodali, že bych mohla přijet až na jaře. Nechtěla jsem ale otálet, tak jsem zkusila v květnu napsat do Švédska. Byla jsem mile překvapena, že mě přijali takto na poslední chvíli. Jsem za to nesmírně ráda, protože ve Švédsku je opravdu úplně jiný životní styl. 


Když jste nakousla ten životní styl, tak u něj zůstaneme. Všichni víme, jak zhruba vypadají koleje v České republice. Jak ale žijí studenti ve Švédsku?

Bydlím ve městečku Åhus, což je asi 20 km od Kristianstadu. Je to dovolenkový resort v létě pro Švédy, během zbytku roku slouží studentům. Blízko je moře a borovicový háj. Náš resort je obklopený krásnými vilkami. Já bydlím sama, což je benefit za to, že tady v resortu občas s něčím vypomáhám. Je pravdou, že musím dojíždět do Kristianstadu, když je potřeba, ale vzhledem k tomu, že je většina kurzů online, tak to nevadí. Ta možnost každý den vyjít z domu a projít se po pláži je nádherná. Praktikuji to tak každé ráno, když mi to povinnosti dovolí, a pravidelně potkávám švédské otužilce. Přijedou k moři na kole, svléknou se, skočí do vody, kde chvíli pobudou, zase se obléknou a odjíždějí pryč. 

Åhus pláž. (zdroj: archiv M. Bajerové) Åhus pláž. (zdroj: archiv M. Bajerové)
Zajíček na návštěvě v Åhus resortu. (zdroj: archiv M. Bajerové) Zajíček na návštěvě v Åhus resortu. (zdroj: archiv M. Bajerové)

Studenti jakých národností jsou momentálně s vámi v resortu?

Jsou tady Španělé, Italové, Francouzi, studenti z různých asijských zemí, ať už je to Čína, Vietnam, Malajsie nebo Filipíny, a Američané. Dokonce jsou tady studenti z Nigérie a také jeden Čech Matěj, který studuje computer science. 


Jak vypadá Erasmus pro studentku kombinovaného studia? Pracujete přímo ve Švédsku?
V Česku jsem učila angličtinu a výtvarnou výchovu na základní škole a studium ve Švédsku je pro mě nástavba a do jisté míry taky aktivní odpočinek a změna. Ve Švédsku nepracuji. Snažím se soustředit na studium a na psaní diplomové práce. Je pravdou, že občas třeba přes Skype dám nějakou tu hodinu angličtiny, ale to je momentálně vše. Měsíc jsem zde ve Švédsku měla praxi na základní škole a učila jsem děti angličtinu. Jenže abych tam mohla začít i pracovat, tak bylo podmínkou, abych mluvila švédsky. Říkala jsem si, že to do 3 měsíců nějak zvládnu, jazyky mi jdou, ale kdepak. Švédština je mnohem těžší, než jsem si myslela. V tomto směru jsem stále na cestě.


Hovořila jste o praxi na švédské základní škole. Jak se tam učí ti nejmenší?

To byl velký zážitek. Přihlásila jsem se do Švédska na Erasmus hlavně kvůli tomu, že tady na univerzitě nabízí kurz výuky angličtiny pomocí Storyline metody. To je speciální metoda výuky angličtiny formou aktivní účasti při tvoření skutečného příběhu. Učitel připraví materiál na základě nějaké oblíbené dětské knihy, filmu nebo vytvoří prostředí života ve městě, cirkusu či divadle. Děti dostávají různé úkoly a zadání a společně tvoří příběh, často úplně zapomenou, že je vyučování. Je možné takto učit buď pouze část školního roku, nebo na projektu pracovat celý rok. Je to velmi časově náročné jak na přípravu, tak na realizaci. Prostřednictvím této metody rozvíjíte všechny základní dovednosti – čtení, psaní, mluvení, poslech. Děti to baví a často si ani neuvědomují, že jsou ve škole a učí se. Zaberou se do příběhu a tvoří. Na začátku praxe jsem vůbec netušila, jaké to bude, ale můj zážitek překonal všechna očekávání. Působila jsem v základní škole (1.–6. třída) pro 700 žáků v Broby. Je zde velká přistěhovalecká komunita. Musím říct, že přistěhovalců je ve Švédsku skutečně hodně, ale nikdy jsem s nimi neměla negativní zkušenost. Naopak jsou vděční za to, že tady jsou, a snaží se integrovat. Měla jsem ve třídě šest somálských dětí, některé nemluvily vůbec švédsky, některé ani nerozuměly anglicky, takže to bylo složité. Problém s angličtinou ale měly i švédské děti. Velké rozdíly v úrovni angličtiny u dětí v jedné třídě jsou běžné, stejně jako jsem to zažila u nás v Čechách. V tom nevidím rozdíl. Mají tu jednu drobnou odlišnost, ve Švédsku se nepropadá tak, jak to známe u nás, když dítě dostane na vysvědčení pětku. Ne, zde je hodnocení jen signálem pro rodiče, že je v něčem problém, ale dítě postupuje dál do dalšího ročníku. Existují výjimky, že dítě může daný ročník opakovat, ale to jen v případě, že o to zažádá rodič, což se stává velmi zřídka. Ve Švédsku se dbá extrémně na rovnost. Všichni jsou hodnoceni stejně, na všechny se pohlíží stejně, toalety jsou bez genderového rozdělení. Ve školách fungují poradci, kteří řeší různá příkoří. To hlavní ve švédských školách je, aby všichni byli spokojeni a cítili se dobře, děti i učitelé. A učitelé se zde mají dobře, ve škole panuje přátelská atmosféra, sborovna vypadá jako příjemná kavárna a zajištěn je i přísun vitamínů ve formě koše ovoce pro všechny zaměstnance. 

Vánoční rozhovor pro místní noviny, kde zpovídali studenty z různých koutů světa. M. Bajerová dole vpravo. (zdroj: archiv M. Bajerové) Vánoční rozhovor pro místní noviny, kde zpovídali studenty z různých koutů světa. M. Bajerová dole vpravo. (zdroj: archiv M. Bajerové)

Traduje se, že život ve Skandinávii je hodně nákladný. Potvrdíte to?

Ano, řekla bych, že je to tady v průměru vše třikrát dražší než v Česku. I když záleží na tom, jak moc se tady chcete rozšoupnout. Pokud tady nemáte vlastní auto, tak je zde hodně nákladné cestování, a extrémně drahý je tady také alkohol. Sortiment potravin je opravdu široký a kvalitních surovin je tady spousta, bezlepkové a veganské zboží má v supermarketech své vlastní oddělení. Zajímavostí asi je, že švédské koruny jsem viděla poprvé asi po 2 měsících po příjezdu, protože tady mnoho obchodů preferuje platbu kartou a některé kvůli covidu ani hotovost nepřijímají. Jízdenky se taky pořizují přes speciální mobilní aplikaci. Moderní technologie ve Švédsku zkrátka frčí. 


Jako studentka 2. ročníku navazujícího magisterského studia jistě dokážete odhadnout rozdíly ve studiu na Slezské univerzitě a v Kristianstadu. V čem je to jiné?

Je to velký rozdíl! Sice jako studentka kombinovaného studia to budu mít jinak než student denního studia, ale na Slezské univerzitě do studenta pumpují mnohem více vědomostí a informací. Řekla bych, že rozsah studia je na Slezské univerzitě širší. Za sebe můžu říct, že studium literatury je na Slezské úžasné. Je ale pravdou, že se bavíme o dvou školách s různými přístupy. Tady ve Švédsku funguje jinak kreditový systém. Přijde mi, že po Švédech se nechce tolik různých vědomostí. Zaměří se během semestru na 2 až 4 předměty a jdou do hloubky. Mají tady kurzy, které trvají 5 až 10 týdnů, a během těchto kurzů skládáte dílčí zkoušky, které musíte splnit. Na konci onoho několikatýdenního kurzu je pak velká zkouška. Není to jako u nás, že se vám to vše nahromadí ve zkouškovém období. Také bych ráda zmínila, že ve Švédsku leží tíha studia hodně na samotném studentovi. To je podobné jako při kombinovaném studiu. Na přednášce se dozvíte základ a co si kde nastudovat, ale je jen na vás, kolik se danému tématu věnujete doma. Ve Švédsku neexistuje, abyste něco odevzdával na papíře, všechno se odehrává v online světě a není to jen důsledek pandemie koronaviru. Velmi zde dbají na ekologii a tisknou jen v nezbytných případech. Ve školním programu se dozvíte, jakou uhlíkovou stopu jste zanechali vytištěním daného počtu stránek.


Zažila jste ve Švédsku nějaké těžkosti spojené se studiem a Erasmem?
Neřekla bych. Jsou tady studenti, na které se v případě nutnosti můžete obrátit (buddy program – pozn. red.). Možná se budete smát, ale já jsem vlastně tady v našem resortu, kde bydlíme, byla takový neoficiální buddy pro studenty z Asie, pro které byl přechod do Švédska kulturním šokem. Problém byl nákup nebo praní prádla, takže s trochou nadsázky se dá říci, že jsem byla pro některé taková maminka, ale taky kamarádka a člověk, který rád pomůže. To jen na okraj. Jestli mi něco dělalo problémy, tak to, že se ve Švédsku všechno odehrává v online podobě. Já jsem člověk, který má rád knihy v tištěné formě, a tady je najednou vše elektronické. Musela jsem se naučit pracovat s některými programy, které pro mě byly úplně nové, takže zároveň jsem se tyto věci učila já od studentů, kteří tu žijí se mnou. A to je fajn.


Vánoční poobědová vycházka „Erasmáků“. (zdroj: archiv M. Bajerové) Vánoční poobědová vycházka „Erasmáků“. (zdroj: archiv M. Bajerové)

Existují zažité stereotypy, že Švédové jsou spíše zdrženlivější lidé. Jaká je vaše zkušenost?

Když jsem dorazila poprvé do resortu, kde bydlím, tak mě přivítal vysoký bodrý Švéd jménem Max. Okamžitě začal vtipkovat, byl neskutečně milý, provedl mě po celém resortu. V tu chvíli jsem si řekla: „Wooow, ti Švédové jsou fakt úplně jiní, než jak si je představujeme.“ Ale ona pravda byla trochu jiná. Jelikož Max pracuje s mladými lidmi, se studenty v tom resortu, tak je velmi otevřeným člověkem a netypickým Švédem. Jak jsem potom pochopila, tak Švédové jsou uzavření, chladnější, ale všichni mluví perfektně anglicky. Ať už potkáte malé dítko nebo sedmdesátiletou paní, tak angličtinu ovládají. Zároveň bych dodala, že jsou ale taky velmi přátelští. Když potřebujete s něčím pomoct, tak neváhají. Když máte s něčím těžkosti, tak oni jen řeknou, ať se nestresujete, že přece každý problém má své řešení. To je moc příjemné. Taky jsem vypozorovala, že Švédové jsou hodně skromní. Nikdy se nevychvalují, i kdyby k tomu měli důvod, a jsou to velcí sportovci a možná trochu překvapivě i vášniví cyklisté. Tady se jezdí na kole pravidelně a za každého počasí, v dešti i na sněhu. 


Co volný čas ve Švédsku? Máte nějaké zážitky, na které budete vzpomínat?

Zcela nepochybně. Musím vzpomenout Allagille – Eel Party. Je to taková luxusní rybářská party. Tady jsme blízko u moře a v části Švédska, kde se loví úhoři. Úhoř je z hlediska švédské mytologie důležité zvíře. Mohou se tady lovit jen v určitou dobu a tyto rybářské party se konají jen v rozmezí od konce srpna do konce října. Tohle je prostě party, kterou chce každý Švéd aspoň jednou v životě zažít. Já měla štěstí, že jsem se tam dostala na pozvání Maxe, o kterém jsem už hovořila. On tam totiž funguje jako číšník, rybář, bavič a majitel. Úhoř se zde podává na několik způsobů. Taková úhoří polévka s tymiánem, mrkví a smetanou je naprostá delikatesa. Snad nikdy jsem nejedla nic lepšího. K tomu se vypráví řada historek, sedíte ve středověké rybářské chatrči, zpívá se. Tam jsem taky zjistila, že Švédové nejsou pořád jen zdrženliví, ale umí se i bavit a být veselí. A určitě musím zmínit také návštěvu losího safari Älg & Bison Safari Markaryds, Smålandet. Projíždíte se v otevřeném vláčku, můžete si doslova sáhnout na ta majestátní zvířata. To byla paráda, která se ale uskutečnila asi jen díky švédské povaze. Jelo nás tam 11 studentů na výlet, ale povolen byl vjezd jen pro auta. Dopravní prostředek, který tam jezdí s turisty, měl po sezóně, ale slečna za kasou se jen usmála a typicky pronesla, že máme počkat, že se to vyřeší. Zavolala šéfovi a do půl hodiny tam byl pán s vláčkem, že nás tam vezme, a ještě s úsměvem pronesl, že by jel losy stejně krmit, tak proč by nám neudělal radost.

Rybářský domek na pláži Furuboda, kde se odehrávají Allagille – Eel Party. (zdroj: archiv M. Bajerové) Rybářský domek na pláži Furuboda, kde se odehrávají Allagille – Eel Party. (zdroj: archiv M. Bajerové)
Cesta vláčkem po Älg & Bison Safari Markaryds. (zdroj: archiv M. Bajerové) Cesta vláčkem po Älg & Bison Safari Markaryds. (zdroj: archiv M. Bajerové)

Jak se vypořádávají Švédové s covidem? Jaká tam platí opatření?

Je tady jeden základní rozdíl, jak vnímají Češi a Švédové svou vládu. Ve Švédsku vládě věří, takže když něco vláda řekne, Švédové se podle toho zařídí. Roušky tady třeba nejsou povinné, protože švédská vláda se vyjádřila v tom smyslu, že neexistuje podložená studie, která by dokazovala, že roušky pomáhají v boji proti covidu, takže se dodržují rozestupy. Jsou uzavřená kina, divadla, muzea a velké galerie. V restauraci mohou sedět maximálně čtyři lidi u jednoho stolu. Švédové dělají všechno pro to, aby koronavirus porazili, a snaží se myslet pozitivně. Hlásá se, aby lidé trávili hodně času na čerstvém vzduchu, aby sportovali, otužovali se. A oni tak vlastně běžně žijí. Sdružují se hlavně v rámci rodiny a milují přírodu. Ekologie a udržitelnost je pro ně velké téma. Život zde je klidný a svobodný. Švédové jsou velmi tolerantní a umím si představit zůstat zde žít natrvalo.


Doporučila byste svým známým studium na Slezské univerzitě?

Rozhodně! Jsem šťastná, že Slezská univerzita v mém oboru takto kombinované studium poskytuje. Mám děti, práci a jsem ze středních Čech, bylo velmi náročné najít studium, díky kterému bych vše mohla skloubit. Dokonce už jsem Slezskou pár lidem osobně doporučila, takže mám třeba na filologii spolužáka, kterému jsem Slezskou vychválila během bakalářského studia, a teď jsme spolu v navazujícím magisterském programu. Jiná kamarádka z Prahy už na Slezské dokončila magisterské studium. Já jsem si totiž i díky Erasmu studium prodloužila a vůbec toho nelituji. 


Máte na závěr ještě něco na srdci, co třeba nepadlo?

Díky výjezdu v rámci Erasmu jsem získala nový úhel pohledu na svět a také nové přátele z různých koutů světa. Jsem vděčná za příležitost zúčastnit se Erasmu. Za to bych chtěla Slezské univerzitě a jejímu týmu, který se o tento projekt stará, poděkovat. Můj největší dík patří ovšem doktorce Dianě Adamové z Ústavu cizích jazyků, a to za skutečnost, že mě v době, kdy jsem pochybovala, zda je studium v zahraničí během pandemie dobrý nápad, podpořila a nenechala mě výjezd vzdát. Doporučuji všem studentům, aby neváhali a možnost Erasmu využili, pokud mohou. Vyrazte do světa, získáte nadhled, nové vědomosti a samostatnost. Je to krásný pocit.

Polární záře viditelná z města Kiruna. (zdroj: archiv M. Bajerové) Polární záře viditelná z města Kiruna. (zdroj: archiv M. Bajerové)
Nový obrázek