Václav Podestát spoléhá na diváka – na jeho ochotu vcítit se do nálady snímků, spolupracovat při dešifrování symbolických významů fotografií, všímat si drobných detailů, objevovat kontrasty i analogie různých motivů. Autor přitom nedává jasné návody, jak mají být jeho fotografie čteny, téměř vždy z nich však vyzařuje nostalgie a jemný smutek. Hlavní roli na snímcích hraje většinou člověk, i když mnohé snímky nezachycují přímo jeho přítomnost a často jej ukazují jako jedince vydělujícího se z okolního hlučícího davu a ponořujícího se do svého nitra.
Na výstavě jsou zastoupeny Podestátovy černobílé záběry (zejména z dlouhodobého cyklu Lidé, který vzniká již od druhé poloviny 80. let minulého století) i barevné fotografie, jimž se autor v poslední době věnuje čím dál častěji (od roku 2005 v cyklu Privátní příběhy).