Je nejvýznamnějším českým popularizátorem vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a víry. Za svůj přínos vědě získal desítky ocenění včetně ocenění mezinárodní organizace UNESCO. Na kontě má více než dvě stě publikací svých odborných prací. V popularizaci vědy ho jen těžko někdo překoná. V roli autora i spoluautora se podílel na řadě rozhlasových a televizních vzdělávacích pořadů. Už od roku 1966 každoročně obohacuje svět přehledem nejdůležitějších astronomických objevů uplynulého roku v pořadu Žeň objevů. Nemůžeme opomenout jeho členství v mnoha vědeckých společnostech. Nyní je čestným předsedou České astronomické společnosti a čestným členem Jednoty českých matematiků a fyziků a Slovenské astronomické společnosti. Na Slezské univerzitě působil jako člen Správní rady a naši studenti o něm natočili film Grygar. Planetka 3336 Grygar může být hrdá, že nese jméno po tak významné osobnosti.

Děkuji Vám za možnost odpovědět v letošním jubilejním roce Slezské univerzity na Vaše otázky.

Především bych ale chtěl vzpomenout památky svého otce Josefa (1900-1946), který maturoval na českém gymnáziu v Opavě v r. 1918. Neměl to lehké, byl z velmi chudé rodiny a měl celkem 12 sourozenců. Jen osm se však dožilo dospělosti. Na studium si jako dobrý hráč na housle přivydělával vyplněním přestávek při promítání němých filmů, ale i improvizacemi během promítání. Zřízení opavského gymnázia bylo za časů monarchie navzdory mnoha suplikám rakouskými úřady brzděno a oddalováno, takže je vlastně zázrak, že se to vůbec podařilo. Tehdy to bylo nejvyšší české vzdělání, které se dalo ve Slezsku získat. Naše rodina musela po Mnichovu z Opavy odejít, ale znovu jsme se do Opavy vrátili už na podzim 1945. Táta byl do Opavy povolán už v červnu, aby obnovil na Západním nádraží čs. celní úřad. Když jsme jednou u rodinného oběda hovořili o možnostech vzdělání ve Slezsku, tak se táta zmínil, že by si velmi přál, aby v Opavě byla zřízena univerzita.

Po r. 1948 bylo takové přání zajisté nesplnitelné, ale mám velké potěšení ze skutečnosti, že tátův sen se brzy po skončení komunistické totality zdařil zejména díky brněnským univerzitním profesorům fyzikovi Martinu Černohorskému a lingvistovi Milanovi Jelínkovi. Další podporu získali v tehdy mladému fyzikovi RNDr. Zdeňkovi Stuchlíkovi a tuto trojici velmi vstřícně podpořil prezident Václav Havel. Celou tu čtveřici jsem sám velmi dobře znal, ale stejně jsem nečekal, že to všechno půjde tak rychle, i když překážek bylo jistě mnoho.

Jelikož jako někdejší Opavák prakticky aspoň jednou za rok v Opavě přednáším, tak jsem měl možnost zblízka sledovat, jak opavská Filosoficko-přírodovědecká fakulta začala prosperovat. Skvělým tahem prof. Černohorského bylo přilákat do Opavy znamenitého matematika prof. Jaroslava Smítala, zatímco o rozvoj opavské fyzikální školy se po prvním rektorovi SU velmi razantně zasloužil prof. Zdeněk Stuchlík, jenž do Opavy láká na semináře a stáže, ale i na trvalé působení zahraniční hvězdy z oboru. Po těch 30 letech je zřetelně vidět, jak zralé ovoce fakulta sklízí. Matematický i Fyzikální ústav SU má dnes rovnocenné postavení s obdobnými pracovišti na MU v Brně i UK v Praze, jak pokud jde o výchovu kvalitních odborníků, tak i o vědeckou činnost na evropské úrovni. Opava skýtá pro bádání velmi dobré studijní životní prostředí v Bezručově Bílé Opavě, kde je to všude blízko a kde díky přítomnosti vysokoškolských studentů se neustále obnovuje potenciál mladých badatelů právě tím univerzitním ruchem.

Bohužel neznám situaci na druhé fakultě SU v Karviné, kterou jsem paradoxně vždy jen projížděl vlakem cestou na Slovensko.

Do příštích let bych si přál, aby Slezská univerzita získávala ke studiu nejenom slezské, české a slovenské studenty, ale také talentované studenty z okolních evropských zemí, které by do Opavy i Karviné přilákal věhlas zdejších pedagogů a badatelů. Na britských univerzitách v Cambridgi a Oxfordu studuje průměrně 60 % studentů ze
zahraničí. Takže laťka visí docela vysoko.