První rektor Slezské univerzity je předním českým fyzikem a na poli vědy získal mnoho významných ocenění. Má neoddiskutovatelný podíl na vzniku Slezské univerzity a vliv na české vysokoškolské vzdělávání definuje pouze část jeho celoživotních zásluh. Napříč svou pozoruhodnou kariérou vyniká také v organizaci vědeckých a společenských činností. Aktivní je i ve svých devadesáti sedmi letech, a to nejen v oblasti výzkumu. Profesor Černohorský je personou první etapy existence Slezské univerzity a zůstal věrný akademické půdě dodnes, protože stále předává vědomosti vysokoškolským studentům. Je členem Vědecké rady SU.
Slezská
univerzita v Opavě je jednou ze šesti univerzit založených po památném
Listopadu 1989 se sametovou revolucí a návratem k demokratickému
režimu. V jeho rámci došlo k přestavbě vysokého školství s obnovením
autonomie vysokých škol. Nově byly zřízeny univerzity v Českých Budějovicích, v
Plzni, v Ústí nad Labem, v Opavě, v Ostravě a ve Zlíně. Opava byla jediným
z těchto měst, kde univerzita vznikala na „zelené louce“, všude jinde již
nějaká vysokoškolská instituce byla. Tím složitější byl její
vznik, zejména když zřízení nových univerzit se nesetkávalo s
obecným souhlasem a podporou. Odpůrci argumentovali tím, že
není dostatek odborníků potřebně kvalifikovaných pro práci na univerzitě
hodné tohoto označení.
Idea vzniku Slezské univerzity byla v osmdesátých letech dvacátého století
předmětem diskusí na bytových seminářích v Brně u profesora Milana
Jelínka. I tam docházelo k uvedeným názorovým střetům.
Nicméně prosadilo se rozhodnutí vznik podporovat. Na kladném
stanovisku se shodl účastník seminářů Martin Černohorský s gestorem
vzniku nových univerzit Liborem Pátým, prvním náměstkem ministra školství
Adama (Černohorský a Pátý byli letití kolegové coby funkcionáři Jednoty českých
matematiků a fyziků). Ministr Adam při návštěvě Opavy v lednu 1990 vyzval
opavské činitele, aby postupovali tak, aby na podzim 1990 začala
výuka jak na opavské Filozoficko-přírodovědecké, tak na karvinské Obchodně
podnikatelské fakultě. Legislativně to bylo pro období do zákonného
vzniku Slezské univerzity tak, že to budou fakulty nějaké vysoké
školy (podle tehdy platných předpisů měla vysoká škola oprávnění rozhodnutím
senátu zřizovat své složky kdekoli v zemi). Profesor Jelínek, první
polistopadový rektor Masarykovy univerzity, se rozhodl, že takový patronát
může oběma fakultám poskytnout Masarykova univerzita.
Akademický senát Masarykovy univerzity na svém zasedání v prvním zářijovém
týdnu (výuka měla v říjnu začít!) dočasné přijetí opavské a karvinské
fakulty do svazku Masarykovy univerzity zamítl s odůvodněním, že rozšířením
počtu fakult z pěti na sedm se rozmělní finanční prostředky a stávající
fakulty tím budou poškozeny. Opavská delegace (Urbanec, Turek) se tedy vracela
se zprávou, která byla velkým zklamáním.
Profesor Jelínek využil pohotově svého práva rektora a svolal okamžitě zasedání
senátu na další týden. Obecné mínění bylo, že to dopadne stejně, zase
negativně.
Nicméně v tom týdnu byla možnost několik málo senátorů z různých fakult
informovat o tom, že přece ministerstvo má pro zřizované univerzity připraveny
zvláštní prostředky a dosavadní rozpočet stávajících fakult se tedy nemění (tuto
informaci jsem měl od náměstka Pátého), a hlavně, že přece pro vzdělanostně
zanedbanou oblast je třeba něco udělat.
Novým rozhodnutím senátu MU z druhého zářijového týdne 1990 se fakulty opavská
a karvinská staly na přechodnou dobu součástmi Masarykovy univerzity a zůstaly
jimi až do června 1991, kdy Česká národní rada schválila zákon o zřízení i
Slezské univerzity.
V mezidobí došlo k vážnému sporu při jednáních o fakultách Slezské univerzity v
Ostravě (uvažovalo se i o Krnově, popřípadě i o Třinci). Ostrava měla
samostatnou Pedagogickou fakultu s aparátem vedení snadno přeměnitelným na
aparát rektorátu a studenty ve všech pěti ročnících (v Opavě nebylo nic).
Dožadovala se proto toho, aby rektorát Slezské univerzity byl pro první
dva roky její existence ne v Opavě, ale v Ostravě. Opavští s tím
nesouhlasili. Vzrušené jednání zástupců Opavy a Ostravy v Brně (srpen 1990)
vyúsťovalo ve vážný konflikt, kterému náměstek Pátý při telefonické informaci
o situaci předešel operativním rozhodnutím, že univerzita bude nejen
v Opavě, ale také v Ostravě.
V červnu 1991 schválila Česká národní rada zákon, jímž vznikly i
univerzity v Opavě a v Ostravě. Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě
(děkan doc. Stuchlík) a Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné (děkan
doc. Šustek) byly vyvázány ze svazku Masarykovy univerzity a doc. Stuchlík
byl pověřen vedením Slezské univerzity s úkolem zajistit ustavení
akademického senátu a připravit volbu rektora univerzity. K přihlášce ke
kandidatuře byl vyzván i Martin Černohorský (1923), který však vzhledem ke své
blížící se sedmdesátce považoval za vhodné, aby rektorem byl někdo mladšího
věku. Nakonec výzvě vyhověl s představou, že během krátké doby bude
vystřídán někým mladším. Situace se však vyvinula tak, že byl rektorem
po dvě celá funkční období až do roku 1998.
Univerzita začínala se studenty jen v prvním ročníku a bez rektorátního
aparátu. Právníci z ministerstva zrazovali rektora ze záměru jmenovat
prorektory oba děkany s argumentací, že je to nevhodné z hlediska střetu
zájmů, že prorektor má na mysli především zájmy univerzity, zatímco děkanovi
jde zase především o fakultu. Těžko očekávat, že někdo bude
řádně pečovat o obojí. Rektor oponoval tím, že Slezská univerzita má
být univerzitou, kde jak prorektoři, tak děkani mají na zřeteli jak zájmy
univerzity, tak zájmy fakulty. Nicméně právníci trvali na svém s tím, že
se uvidí, že to nebude fungovat. Skutečnost však ukázala, že to fungovalo.
Zároveň se dařilo univerzitu personálně posilovat. Zvlášť významný
byl příchod matematiků manželů Smítalových z Bratislavy na Matematický
ústav Slezské univerzity a ustavení Institutu tvůrčí fotografie s ředitelem
Birgusem přišedším z pražské Akademie múzických umění a tajemníkem
Bartkem. Institut pořádal mnoho výstav nejen v domácím prostředí, ale
významně i v zahraničí, i mimo Evropu (Japonsko, Indie).
Z iniciativy rektora Slezské univerzity jako kancléře a
místopředsedy Klubu rektorů českých univerzit došlo v jeho přeměnu v Českou
konferenci rektorů.
Slezská univerzita v Opavě se od samého počátku vyvíjela
příznivě, v mezinárodních stycích se uplatňovala díky zejména mezinárodně
uznávané vysoké úrovni Matematického ústavu a úspěšnými
aktivitami Institutu tvůrčí fotografie.
Slezská univerzita se stala dík svému příznivému vývoji posléze plnohodnotným
členem Unie evropských univerzit.
K letošnímu jubileu lze Slezské univerzitě v Opavě tedy jen přát, aby v
návaznosti na prvních třicet let své existence navazovala úspěšně na její
dosavadní vývoj a aby byla nejen pro samotné české Slezsko zdrojem vzdělanosti
a hodnotných vědeckých poznatků.