prof. RNDr. Martin Černohorský, CSc.

První rektor Slezské univerzity je předním českým fyzikem a na poli vědy získal mnoho významných ocenění. Má neoddiskutovatelný podíl na vzniku Slezské univerzity a vliv na české vysokoškolské vzdělávání definuje pouze část jeho celoživotních zásluh. Napříč svou pozoruhodnou kariérou vyniká také v organizaci vědeckých a společenských činností. Aktivní je i ve svých devadesáti sedmi letech, a to nejen v oblasti výzkumu. Profesor Černohorský je personou první etapy existence Slezské univerzity a zůstal věrný akademické půdě dodnes, protože stále předává vědomosti vysokoškolským studentům. Je členem Vědecké rady SU.


Slezská univerzita v Opavě je jednou ze šesti univerzit založených po památném Listopadu 1989 se sametovou revolucí a návratem k demokratickému režimu. V jeho rámci došlo k přestavbě vysokého školství s obnovením autonomie vysokých škol. Nově byly zřízeny univerzity v Českých Budějovicích, v Plzni, v Ústí nad Labem, v Opavě, v Ostravě a ve Zlíně. Opava byla jediným z těchto měst, kde univerzita vznikala na „zelené louce“, všude jinde již nějaká vysokoškolská instituce byla. Tím složitější byl její vznik, zejména když zřízení nových univerzit se nesetkávalo s obecným souhlasem a podporou. Odpůrci argumentovali tím, že není dostatek odborníků potřebně kvalifikovaných pro práci na univerzitě hodné tohoto označení.
Idea vzniku Slezské univerzity byla v osmdesátých letech dvacátého století předmětem diskusí na bytových seminářích v Brně u profesora Milana Jelínka. I tam docházelo k uvedeným názorovým střetům. Nicméně prosadilo se rozhodnutí vznik podporovat. Na kladném stanovisku se shodl účastník seminářů Martin Černohorský s gestorem vzniku nových univerzit Liborem Pátým, prvním náměstkem ministra školství Adama (Černohorský a Pátý byli letití kolegové coby funkcionáři Jednoty českých matematiků a fyziků). Ministr Adam při návštěvě Opavy v lednu 1990 vyzval opavské činitele, aby postupovali tak, aby na podzim 1990 začala výuka jak na opavské Filozoficko-přírodovědecké, tak na karvinské Obchodně podnikatelské fakultě. Legislativně to bylo pro období do zákonného vzniku Slezské univerzity tak, že to budou fakulty nějaké vysoké školy (podle tehdy platných předpisů měla vysoká škola oprávnění rozhodnutím senátu zřizovat své složky kdekoli v zemi). Profesor Jelínek, první polistopadový rektor Masarykovy univerzity, se rozhodl, že takový patronát může oběma fakultám poskytnout Masarykova univerzita.
Akademický senát Masarykovy univerzity na svém zasedání v prvním zářijovém týdnu (výuka měla v říjnu začít!) dočasné přijetí opavské a karvinské fakulty do svazku Masarykovy univerzity zamítl s odůvodněním, že rozšířením počtu fakult z pěti na sedm se rozmělní finanční prostředky a stávající fakulty tím budou poškozeny. Opavská delegace (Urbanec, Turek) se tedy vracela se zprávou, která byla velkým zklamáním. 
Profesor Jelínek využil pohotově svého práva rektora a svolal okamžitě zasedání senátu na další týden. Obecné mínění bylo, že to dopadne stejně, zase negativně. 
Nicméně v tom týdnu byla možnost několik málo senátorů z různých fakult informovat o tom, že přece ministerstvo má pro zřizované univerzity připraveny zvláštní prostředky a dosavadní rozpočet stávajících fakult se tedy nemění (tuto informaci jsem měl od náměstka Pátého), a hlavně, že přece pro vzdělanostně zanedbanou oblast je třeba něco udělat.
Novým rozhodnutím senátu MU z druhého zářijového týdne 1990 se fakulty opavská a karvinská staly na přechodnou dobu součástmi Masarykovy univerzity a zůstaly jimi až do června 1991, kdy Česká národní rada schválila zákon o zřízení i Slezské univerzity.

V mezidobí došlo k vážnému sporu při jednáních o fakultách Slezské univerzity v Ostravě (uvažovalo se i o Krnově, popřípadě i o Třinci). Ostrava měla samostatnou Pedagogickou fakultu s aparátem vedení snadno přeměnitelným na aparát rektorátu a studenty ve všech pěti ročnících (v Opavě nebylo nic). Dožadovala se proto toho, aby rektorát Slezské univerzity byl pro první dva roky její existence ne v Opavě, ale v Ostravě. Opavští s tím nesouhlasili. Vzrušené jednání zástupců Opavy a Ostravy v Brně (srpen 1990) vyúsťovalo ve vážný konflikt, kterému náměstek Pátý při telefonické informaci o situaci předešel operativním rozhodnutím, že univerzita bude nejen v Opavě, ale také v Ostravě.
V červnu 1991 schválila Česká národní rada zákon, jímž vznikly i univerzity v Opavě a v Ostravě. Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě (děkan doc. Stuchlík) a Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné (děkan doc. Šustek) byly vyvázány ze svazku Masarykovy univerzity a doc. Stuchlík byl pověřen vedením Slezské univerzity s úkolem zajistit ustavení akademického senátu a připravit volbu rektora univerzity. K přihlášce ke kandidatuře byl vyzván i Martin Černohorský (1923), který však vzhledem ke své blížící se sedmdesátce považoval za vhodné, aby rektorem byl někdo mladšího věku. Nakonec výzvě vyhověl s představou, že během krátké doby bude vystřídán někým mladším.  Situace se však vyvinula tak, že byl rektorem po dvě celá funkční období až do roku 1998.
Univerzita začínala se studenty jen v prvním ročníku a bez rektorátního aparátu. Právníci z ministerstva zrazovali rektora ze záměru jmenovat prorektory oba děkany s argumentací, že je to nevhodné z hlediska střetu zájmů, že prorektor má na mysli především zájmy univerzity, zatímco děkanovi jde zase především o fakultu. Těžko očekávat, že někdo bude řádně pečovat o obojí. Rektor oponoval tím, že Slezská univerzita má být univerzitou, kde jak prorektoři, tak děkani mají na zřeteli jak zájmy univerzity, tak zájmy fakulty. Nicméně právníci trvali na svém s tím, že se uvidí, že to nebude fungovat. Skutečnost však ukázala, že to fungovalo.
Zároveň se dařilo univerzitu personálně posilovat. Zvlášť významný byl příchod matematiků manželů Smítalových z Bratislavy na Matematický ústav Slezské univerzity a ustavení Institutu tvůrčí fotografie s ředitelem Birgusem přišedším z pražské Akademie múzických umění a tajemníkem Bartkem.  Institut pořádal mnoho výstav nejen v domácím prostředí, ale významně  i v zahraničí, i mimo Evropu (Japonsko, Indie).
Z iniciativy rektora Slezské univerzity  jako  kancléře  a místopředsedy Klubu rektorů českých univerzit došlo v jeho přeměnu v Českou konferenci rektorů.
Slezská univerzita v Opavě  se od samého  počátku vyvíjela  příznivě, v mezinárodních stycích se  uplatňovala díky zejména mezinárodně uznávané vysoké úrovni  Matematického  ústavu a úspěšnými  aktivitami  Institutu tvůrčí fotografie. 
Slezská univerzita se stala dík svému příznivému vývoji posléze plnohodnotným členem Unie evropských univerzit.
K letošnímu jubileu lze Slezské univerzitě v Opavě tedy jen přát, aby v návaznosti na prvních třicet let své existence navazovala úspěšně na její dosavadní vývoj a aby byla nejen pro samotné české Slezsko zdrojem vzdělanosti a hodnotných vědeckých poznatků.