DAŇ Z NEMOVITÝCH VĚCÍ – NÁSTROJ ZVYŠOVÁNÍ PŘÍJMŮ OBCÍ

Daňové příjmy včetně dotačních programů sehrávají rozhodující úlohu na příjmové straně obecních rozpočtů a mají značný vliv na jejich finanční stabilitu a autonomii. Z hlediska obce je tak významné zejména členění daní na daně svěřené a daně sdílené. Mezi daně sdílené patří zejména DPH a daně z příjmů. Tento způsob financování ale nedává obcím možnost pružné reakce, protože výši těchto příjmů mohou svými zásahy ovlivňovat jen ve velmi malé míře. Daň z nemovitých věcí (dříve nemovitostí) je daní svěřenou a výnos daně plyne do rozpočtu té obce, na jejímž území se nemovité věci nacházejí. Sazby daně jsou stanoveny zákonem a jejich výše je pro všechny obce stejná. 

Česká republika stále upřednostňuje v souvislosti se stanovením daně z nemovitých věcí jednotkový princip (tj. rozloha pozemků, velikost zastavěné plochy, počet podlaží). Sazby daně jsou stanoveny zákonem a jejich výše je pro všechny obce stejná. Výnosy takto vypočtených daní jsou většinou nízké, a pokud nejsou tyto sazby valorizovány v návaznosti na inflaci, klesá výrazně i jejich podíl na příjmech obcí. Obec může ovlivňovat výši výnosu pouze prostřednictvím tří typů koeficientů, které stanoví obecně závaznou vyhláškou.

Výběr daně z nemovitých věcí je zajišťován finančními úřady. Obec může získat informace o výši daně i nedoplatků, ale bez hlubších analýz nemá přístup ke konkretizaci nedoplatků. Odlišný přístup je uplatňován například na Slovensku, kde jsou obce příjemcem i správcem daně z nemovitých věcí současně. Tím mají k dispozici veškeré informace, ze kterých mohou vycházet při analýze změn konstrukčních prvků daně a zkoumání jejich dopadu na výši daňových výnosů.

V rámci EU si majetkové daně zachovávají výraznou autonomii. Vývoj zdanění majetku se ubírá odlišnými směry a přístupy se opírají zejména o národní tradice. Počet majetkových daní a jejich výše se ve státech Unie liší nejvíce ze všech daní. Avšak jedno mají tyto daně společné, jejich výnosy plynoucí do veřejných rozpočtů jsou pouze doplňkovým příjmem.

Cílem realizovaného výzkumu bylo zjistit přístup obcí k možnosti zvýšení výnosů daně z nemovitých věcí prostřednictvím koeficientů. Motivací pro tento výzkum bylo hledání řešení reformy daně z nemovitostí v České republice z pohledu obcí, v souvislosti s investováním výnosů této daně do zlepšení života občanů v obcích. Jak ze statistických údajů, tak i z primárního výzkumu je patrná opatrnost obcí při zavádění místního koeficientu, který je velmi málo využíván ke zvýšení obecních příjmů.

Nicméně daně z nemovitých věcí jsou účinným nástrojem fiskální decentralizace a místní samosprávy je využívají k ovlivňování výnosů vlastních rozpočtů ve prospěch zkvalitnění života v místě výběru daní. Problematika fiskálního decentralismu je spojována s úsilím o vybudování prostoru pro vlastní rozhodování obcí při získávání finančních prostředků.

Obce mohou ovlivňovat své výnosy daně z nemovitých věcí prostřednictvím korekčního koeficientu, obecního a místního koeficientu. 

Korekční koeficient je stanoven zákonem a odvíjí se od počtu obyvatel v dané obci. Obec má možnost výši koeficientu ovlivnit tím, že pro jednotlivé části obce jej může snížit o jednu až tři kategorie či zvýšit o jednu kategorii. Koeficient se uplatní na stavby obytných domů a jejich příslušenství, jednotky a stavební pozemky. 

Obecní koeficient může obec stanovit ve výši 1,5 a uplatní se na stavby užívané pro rodinnou rekreaci, garáže a stavby pro podnikání. Výhodou tohoto koeficientu je, že nezatíží objekty k trvalému bydlení, a naopak nevýhodou je, že obec nemůže ovlivnit jeho výši.

V souvislosti s posílením fiskální autonomie získaly obce od roku 2009 rozsáhlejší nástroj k ovlivnění výnosů daně z nemovitých věcí, a to prostřednictvím místního koeficientu ve výši dvě, tři, čtyři a pět. Tímto koeficientem se násobí celá vypočtená daňová povinnost, s výjimkou některých pozemků (orné půdy, trvalých travních porostů). Původně se místní koeficient vztahoval na území celé obce a nebylo možno jej stanovit pouze pro určitou část obce. Způsob stanovení koeficientu byl obcemi kritizován, a proto byla novelou zákona od roku 2021 rozšířena pravomoc obcí při jeho stanovení. V současné době může být koeficient stanoven ve výši 1,1 až 5 s přesností na jedno desetinné místo. Tento koeficient může být stanoven pro nemovitosti na celém území obce nebo také pouze na nemovitosti nacházející se na území jednotlivé části obce.

Místní koeficient lze považovat za zatím nejúčinnější nástroj, jímž obec jako příjemce daně může významně zvýšit výnos daně z nemovitých věcí na svém území. Obec má oprávnění stanovit pro všechny nemovité věci na celém území obce jeden místní koeficient. Může jej použít nejen k dlouhodobému nastavení výnosu daně, ale také dočasně na jedno či více zdaňovacích období v případech, kdy potřebuje jednorázové zdroje na financování potřebné investice v obci.

Na základě výzkumu, do kterého se zapojilo 519 obcí, bylo mezi jiným zjištěno, že nejčastějším důvodem, který motivuje obce k zavedení místních koeficientů, je obecně zvýšení příjmů obce (až u 53 % respondentů). Pro některé obce je zavedení místního koeficientu spojeno s potřebou financování konkrétních projektů (16 %). 

Zvýšení výnosů z daně z nemovitých věcí je obcemi využíváno ke zlepšení veřejných prostranství, budování infrastruktury a zkvalitnění služeb poskytovaných občanům. Některé důvody vycházejí přímo ze specifik dané obce, například se v obci nacházely nemovitostí, o které se majitelé nestarali, zavedením koeficientu ve výši 5 chtěla obec vlastníky motivovat k lepší péči o nemovitosti nebo k jejich prodeji. 

Některé obce přímo vyčleňují určité procento z výnosů daně z nemovitých věcí, které je potom určeno na předem stanovené opravy či investice nebo na konání kulturních a společenských akcí a je zde provázanost výnosů z uplatněného koeficientu na konkrétní projekt.

Využití místního koeficientu nabývá na významu zejména v obcích, které jsou průmyslové a na jejichž území mají nemovitosti pro podnikání zejména velké podnikatelské firmy. Zde je pak výnos daně z nemovitých věcí tvořen zejména daní placenou firmami. Často se přitom jedná o firmy, které mají svá sídla mimo území obce (zejména ve velkých městech např. Praha a Brno) a proto sdílené daně plynou do rozpočtu jiných měst. Přitom náklady spojené s údržbou části katastrálního území, které je zastavěné nemovitostmi ve vlastnictví podnikatelských subjektů, jsou vysoké.

V důsledku zavedení místních koeficientů dochází ke zvýšení daně z nemovitostí jak pro občany, tak i pro podnikatelské subjekty. Inspirativní jsou kroky jednotlivých obcí ve formách kompenzace tohoto zvýšení daně. Empirické šetření ukázalo, že určitou formu kompenzace má zavedeno téměř polovina respondentů. Nejčastější formou kompenzace je snížení, nezvyšování či úplné zrušení některých poplatků vybíraných obcí (nejčastěji obce uvádějí poplatek za odvoz komunálního odpadu). Úplné zrušení daného poplatku přitom přináší ještě další výhodu spočívající v úspoře administrativních nákladů spojených s jeho výběrem, evidencí a vymáháním. Další variantou kompenzace ze zvýšení místního koeficientu občanům bylo současné snížení korekčních koeficientů podle počtu obyvatel v obci. Jedná se o velmi zajímavý přístup, pomocí kterého je možno zmírnit či eliminovat dopad zavedení místního koeficientu pro vlastníky stavebních pozemků, staveb obytných domů a jednotek, který však může být využíván zejména většími obcemi.

Daňové příjmy obcí jsou však pouze z části tvořeny výnosy daně z nemovitých věcí. Větší část plyne do rozpočtu obce z daní sdílených (daně z příjmů, DPH) a proto změny daňových zákonů i zákona o rozpočtovém určení daní mají významný vliv na snížení či zvýšení příjmů obce. Proto některé obce motivuje ke stanovení místního koeficientu také skutečné či očekávané snížení výnosů sdílených daní. V obcích, kde dochází k vysokému nárůstu obyvatel a zvýšené výstavbě, dochází v souvislosti s tím také ke zvýšení nákladů na vybudování inženýrských sítí, veřejného osvětlení, rozhlasu a na údržbu místních komunikací, což obce také motivuje k zavedení místních koeficientů.

Některé obce před zavedením místního koeficientu využívají možnosti zpracování analýz. Pro menší obce jsou vynaložené náklady na analýzu větší finanční zátěži. Avšak současně pro menší obce představuje výnos daně z nemovitých věcí procentuálně vyšší část z celkových příjmů obce, a proto se obce více zajímají o možnosti zvýšení výnosů z této daně. Z hlediska celkových příjmů obcí sice není daň z nemovitých věcí rozhodující položkou. Avšak jedná se o stabilní a lehce odhadnutelný příjem, se kterým může obec v rámci svého rozpočtu počítat. Jak ze statistických údajů, tak i z primárního výzkumu je patrná opatrnost obcí při zavádění místního koeficientu, který je velmi málo využíván ke zvýšení obecních příjmů.

Kromě místního koeficientu byl předmětem zkoumání i obecní koeficient. Bylo zjištěno, že obecní koeficient využívá pouze 54 % respondentů, což bylo překvapivé, jelikož pomocí tohoto koeficientu je možno zvýšit daň z nemovitých věcí, aniž by to zatížilo stavby pro trvalé bydlení. Současně bylo na základě analýzy zjištěno, že možnost úpravy korekčních koeficientů je celkově velmi málo využívána.

Jak vyplynulo z primárního výzkumu, vyšší daňové zatížení zejména v menších obcích není poplatníky vnímáno negativně, pokud je zajištěna transparentnost použití daných výnosů. Je tak naplňován princip subsidiarity, kdy se rozhodování a zodpovědnost ve veřejných záležitostech odehrává na nejnižším stupni veřejné správy. Je tedy v zájmu obcí vysvětlit poplatníkům jaké protiplnění získají, a to nejen formou veřejného osvětlení, vybavení infrastrukturou, ochranou majetku, zvýšení hodnoty nemovitostí, ale např. financování škol, dotování hromadné dopravy.

ZÁKLADNÍ INFORMACE K ČLÁNKU

Výzkum byl realizován v rámci projektu: IP 3208 Možnosti a důsledky fiskální decentralizace a autonomie ve vybraných zemích EU

Na výzkumu se podílely: doc. Ing. Jana Janoušková, Ph.D., Ing. Šárka Sobotovičová, Ph.D., Ing. Beáta Blechová, Ph.D. (Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné) 

Další informace k článku poskytne: doc. Ing. Jana Janoušková, Ph.D., e-mail: janouskova@opf.slu.cz,tel: 596398621.