Fotograf světové úrovně a zároveň vedoucí Institutu tvůrčí
fotografie (ITF). Jak prožívá toto období, prozradil profesor Vladimír Birgus z úhlu pohledu
vyučujícího i umělce.
Jakým způsobem se
mění režim talentových přijímacích/státních zkoušek? Lze vše řešit online?
Institut tvůrčí
fotografie je známý velmi přísnými přijímacími zkouškami, díky nimž si můžeme
z mnohem většího počtu zájemců o studium vybírat jenom ty skutečně
nejtalentovanější. V posledních letech to bývá zhruba čtvrtina uchazečů.
Přijímací zkoušky do bakalářského studia probíhají ve dvou kolech.
V prvním kole hodnotí zkušební komise, složená z kmenových pedagogů,
výstavní soubor 15 fotografií na volné téma, soubor fotografických ilustrací a
stylizovaný autoportrét. Při hodnocení hraje značnou roli nejenom umělecká
úroveň, ale i technická kvalita a prezentace samotných fotografií či maket
drobných publikací s fotografickými ilustracemi, proto si neumíme dost
dobře představit, že bychom místo reálných fotografií měli hodnotit jenom
obrázky z e-mailů nebo z G Suite. Měnit narychlo možnost předkládat
fotografie k přijímacím zkouškám nikoliv v originálech, ale přes
internet, nebo měnit rozsah či zadání souborů k přijímačkám by nebylo férové,
protože někteří uchazeči už poslali fotografie poštou v původním termínu
do konce března.
Důležité je i druhé
kolo přijímacích zkoušek, do něhož obvykle zveme šedesát uchazečů, kteří
v talentové části dostali nejvíce bodů. To se skládá z testů
z dějin fotografie a výtvarného umění, techniky fotografie a
všeobecných znalostí a také z ústních zkoušek, které napoví mnoho o
zájmech uchazečů o obor. Omezit riziko podvodů u testů a technických komplikací
u ústních zkoušek přes internet je na ITF komplikovanější než na většině jiných
ústavů Slezské univerzity, protože k nám přichází enormní počet zájemců –
zpravidla kolem poloviny z ciziny.
Obdobná situace je
také u obhajob bakalářských a diplomových prací. Studenti ITF totiž odevzdávají
nejenom rozsáhlé teoretické práce z dějin fotografie, které by skutečně
nebylo problémem hodnotit v elektronické podobě, ale i praktické práce –
výstavní soubory fotografií. A ty je opravdu nutno vidět v originálech,
aby bylo možno posoudit i jejich řemeslnou úroveň či způsoby adjustace. Vždyť
mnoho studentů předkládá precizně vytištěné a zarámované velkoformátové
fotografie nebo naopak promyšleně pracuje se skladbou fotografií o různých
rozměrech. Naštěstí současná epidemiologická situace v České republice
s mírným optimismem naznačuje, že přijímací i státní zkoušky budou moci
podle právě schváleného zákona o zvláštních pravidlech pro vzdělávání a
rozhodování na vysokých školách v roce 2020 proběhnout v posunutých
termínech v prezenční podobě tam, kde je to potřebné, což plně platí o ITF.
Věříme, že i klauzurní práce a praktická cvičení ze všech ročníků budeme
nakonec moci hodnotit podle originálů a za přítomnosti autorů. Zatím pilně
konzultujeme přes e-maily, telefony, videokonference, Informační systém SU a
speciální G Suite, který jsme vytvořili pro naše studenty, ale nic
z toho plně nenahradí možnost na vlastní oči vidět originály autorských
fotografií. A nic z toho nenahradí naše pravidelné intenzivní čtyřdenní
konzultace, workshopy, exkurze na festivaly, setkávání na vernisážích.
Co v době
koronavirové dělá umělecký fotograf?
Mnoho fotografů
zasáhla omezení v souvislosti s koronavirem velmi silně. Rapidně
ubylo zakázek, mnohá tištěná média omezují počty zaměstnanců, výstavy jsou
zavřené, nepořádají se kulturní ani sportovní akce a donedávna ani svatby… Ale
potěšilo mne, že mnozí pedagogové a studenti jsou i v této situaci velmi
aktivní. Třeba student 3. ročníku Ivo Žídek vytvořil s naším absolventem
Janem Langerem soubor desítek portrétů lidí různého věku a společenského
postavení v rouškách, které doplnili detailními snímky jejich
improvizovaných roušek a především osobními příběhy. ITF nyní ve spolupráci
s vedením Slezské univerzity, Opavskou kulturní organizací a Českou
televizí připravuje outdoorovou výstavu těchto fotografií, která by měla být od
6. května otevřena pod názvem Život pod rouškou v okolí Obecního domu
v Opavě. A už nyní je o ni zájem i v Praze a v dalších městech,
záštitu jí udělí i pražská radní pro kulturu Hana Třeštíková. Náš slovenský
doktorand Peter Korček zase vytvořil rozsáhlý soubor až přízračně působících
fotografií liduprázdných ulic Bratislavy, z něhož bude také expozice.
Institut tvůrčí fotografie připravoval k 30. výročí svého založení velkou
bilanční výstavu, která měla být zahájena v květnu ve všech prostorách
Domu umění v Opavě, ale z pochopitelných důvodů jsme ji museli
přeložit až na duben příštího roku. Zato se nám mimo původní plán podaří ve spolupráci
s pražským Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze od druhé poloviny
června představit její menší variantu v nádherných prostorách kubistického
Domu U Černé Matky Boží v centru Prahy.
A mně osobně se konečně podařilo dokončit knihu Česká fotografie.
Zvládat pracovní úkoly a nezištně pomáhat v těžkých
časech není samozřejmost. Slezská univerzita má naštěstí ve svých řadách dobré
duše a jednou z nich je sekretářka Zuzana
Moravcová z úseku kvestora.
Víme o vás, že jste
se velmi tichým, neveřejným způsobem zapojila do šití roušek pro ty, jež je
potřebovali. Kolik roušek jste ušila a pro koho?
Dohromady jsem ušila
asi 400 kusů roušek, které jsem rozdala různě. Asi 120 jich putovalo na žádost
mé známé zaměstnancům jednoho zahradnictví. Zbytek jsem, kromě zásobení své
domácnosti, darovala sourozencům, sousedům, kolem 80 kusů kolegům v práci,
ale také popelářům, pracovníkům pošty, ovšem nějaké putovaly i na žádost pár
lidí z Facebooku prostřednictvím České pošty – roušky zdarma.
Na co se po skončení
karantény těšíte nejvíce?
Těším se na běžné
věci, jako je jít bez obav do práce pravidelně každý den, na pobyt venku beze strachu
z kontaktu s lidmi, dokonce i běžný nákup je pro mne momentálně
problém.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jak se s výzvami v době koronavirové potýkají studenti,
nám přiblížil Karel Prais z druhého
ročníku oboru Podniková ekonomika a management na Obchodně podnikatelské fakultě
v Karviné.
Jak zvládáš
samostudium a přípravu na zkoušky v krizové době?
Samostudium je pro mě
náročnější, neboť ve škole se soustředím pouze na kantora, případně se mohu
doptat spolužáků. Doma mám více impulsů, které zaměstnávají moji pozornost.
Co vám dala a vzala
tato mimořádná situace?
Nouzový stav mi
umožňuje více se věnovat podnikání. Naopak mi bere možnost přímého kontaktu se
spolužáky, kteří jsou i mými dobrými kamarády.