Aktuality  /  Váleční reportéři: další film částečně z „dílny“ naší univerzity uvede ČT

Aktuality

Váleční reportéři: další film částečně z „dílny“ naší univerzity uvede ČT

Váleční reportéři: další film částečně z „dílny“ naší univerzity uvede ČT

  • Karin Martínková
  • 16.02.2023
V úterý 21. února ve večerních hodinách Česká televize uvede v premiéře na kanálu ČT2 nový filmový dokument scenáristy a režiséra, pedagoga naší univerzity Petra Jančárka Váleční reportéři. Ačkoliv datum premiéry evokuje smutné roční výročí válečného konfliktu na Ukrajině a dokument ji také reflektuje, film více pojednává o práci válečných reportérů obecně, napříč geograficky i časem. Režisér, známý také svým působením v organizaci Člověk v tísni, kterou pomáhal zakládat, a také jako tzv. Havlův filmař, má k reportérům blízký vztah; ten se odráží v neokázalé upřímnosti respondentů, jež dokument posouvá k dílům, která vás zasáhnou.

Rozhovor s Petrem Jančárkem vedla: Karin Martínková

 

1. V úvodu tohoto článku píši, že Váš nový dokument zobrazuje více než jeden válečný konflikt, že je více než o profesi válečného reportéra. Po zhlédnutí filmu se mi ale zdá, že úplně nejvíc je o každém samotném reportérovi jako člověku; mnozí z nich by se vlastně označili jen jako reportér, bez toho adjektiva „válečný“. Vnímáte to také tak a bylo to záměrem dokumentu?


Novinářů, kteří se seriózně zabývají válkou, je samozřejmě víc, než jsme mohli v našem dokumentu vyzpovídat... Přirozeně jsem nejprve oslovil ty, které osobně znám, s nimiž jsem kdysi mohl sám na vlastní kůži poznat, co znamená práce v ozbrojených konfliktech a v jistém nebezpečí. S některými jsem se ale při natáčení setkal osobně poprvé a snad mi právě ta „válečná“ zkušenost pomohla mluvit i s nimi otevřeně, k věci, a s osobním zabarvením... Doufám – a chtěli jsme to tak – že se nám je všechny podařilo představit ne jako pouhé zdroje informací, které diváci znají z rádia, novin nebo televizních obrazovek, ale právě jako živé, opravdové lidi, kteří mají kromě práce spoustu dalších rozměrů...

 

2. Je lehčí nebo těžší zpovídat lidi, jejichž povoláním je novinařina?


Spíš bych řekl, že lehčí... Mojí největší profesionální radostí je „ptát se“, dozvídat se, aspoň občas se naučit něco nového... Baví mne to ve všech oblastech lidského konání, jsem docela obyčejně zvědavý, a to mám s novináři určitě společné, takže si rozumíme... Jsem ale hlavně filmař, takže je v jejich práci naštěstí řada věcí, které neznám a neumím a mohu se těšit jejich poznáváním... Je docela zábavné zpovídat kolegy, jejichž prací je také vyptávat se druhých. Většinou chápou, když je prosím, aby něco řekli jinak, stručněji nebo naopak obšírněji. S fotografy a kameramany to bývá složitější, protože jejich jazykem není slovo – ale snažím se to chápat, být vstřícný, dát jim čas. Obvykle také všichni ocení, když jsem jako tazatel připravený a netlačím zpovídaného do polohy, která by pro něj nebyla komfortní.

 

3. V úvodu dokumentu zazní představení „řemesla“ válečného reportéra ústy jejich protagonistů. Který názor či motivace ve vás nejvíce rezonovaly?


Pokud se bavíme opravdu o samotném začátku filmu, tak je to poznámka kameramana Tomáše Štěrby, který se nepovažuje za válečného zpravodaje a který si bezelstně upřímným způsobem klade otázku, týkající se jeho vlastní rodiny a její reakce na práci ve válce.  Ale u všech výpovědí je – doufám – cítit za slovy víc, než jen práce a profesionalita... Diváci ostatně mohou a musí posoudit sami, zda se nám podařilo z našich hrdinů dostat něco jiného, než jen referát o zajímavé profesi...

4. Když už jsme se krátce dotkli úlohy diváka: ve Vašem díle na něj kladete vyšší nároky, než je obvyklé, tím, že reportéři odpovídají na otázky, které ve filmu vlastně nezazní a posluchač si je musí domýšlet a sdělení pak zasazovat do kontextu včetně místa a času. Proč jste zvolil právě tuto techniku?


Celý profesionální život jsem přesvědčený, že není dobré zdržovat filmy uváděním otázek a obírat se tím o drahý vysílací nebo promítací čas. Je lepší využít jej pro odpovědi! V naprosté většině případů je navíc zcela jasné, na co respondenti odpovídají. Já dokonce podezřívám některé chronické kladeče otázek v obraze, že prostě také chtějí být ve filmu, na obrazovce... A samozřejmě záleží také na druhu a rozměru reportáže či filmu, někdy jsou otázka nebo např. titulek s doplňující informací o místě a čase děje nezbytné.

Petr Jančárek objektivem Tomáše Vodňanského Petr Jančárek objektivem Tomáše Vodňanského

5. Diváci ve filmu mimo jiné také uslyší, že každý reportér musí velice citlivě zvažovat, jaká fakta či záběry, které někdo může označit jako brutální, ještě v reportáži uvést a která jsou již za hranou. Balancuje přitom s posláním představit konflikt v jeho skutečné, syrové podobě a přinést tak hodnověrné svědectví, s etikou a balastem laciné senzace, kdy pomyslným jazýčkem na vahách je právě jen jeho úsudek a cit. To je nesmírně těžká a odpovědná disciplína a reportéři ji také tak vnímají. Dokument přitom obsahuje hned několik emotivně vypjatých záběrů, které rozhodně mají potenciál s člověkem otřást. Jaké bylo rozhodování, co v dokumentu ještě uvést a co už ne, bylo to těžké, nebo měl jste v tomto jasno?


Míra otevřenosti, krutosti nebo dokonce brutality, s níž je možné či vhodné popisovat zlo a neštěstí, je určitě velkou otázkou. Sami respondenti na ni ve filmu odpovídají, rozhodně je potřeba si při střihu, výběru z natočeného materiálu uvědomovat určení těch konkrétních záběrů, čas, ve kterém budou daný snímek či reportáž vysílány. Ale točit je podle mého potřeba všechno, protože to, co pak skutečně použijete, vždycky uvážíte líp s časovým odstupem a chladnou hlavou. Obzvlášť v situacích, kdy je třeba popsat a zprostředkovat tak velkou šílenost, jakou je současná agrese Ruska vůči Ukrajině.  


6. Miroslav Karas (bývalý válečný reportér a nyní ředitel ČT Ostrava) ve filmu mimo jiné zmiňuje možná únavu, možná zklamání nad tím, že jsme si jako společnost zvykli na svědectví o násilí, na „hromady obětí“ a že to s námi „nic neudělalo“. Samotný závěr filmu potom přináší nejen svou strohostí šokující statistiku obětí z řad reportérů – a to jen za uplynulý rok. Vnímáte odtažitost naší společnosti k válečným konfliktům obdobně, a je tedy Váš dokument pokusem o změnu daného stavu?


Souhlasím s Mirkem Karasem v tom, že se svět zabývá zlem a konflikty výrazně míň, než by bylo potřeba, někdy s až šokujícím nezájmem. Týká se to ale víc politické sféry než čistě občanské – reakce naší společnosti právě po přepadení Ukrajiny ruskými imperiálními silami mne naopak naplňuje hrdostí a dobrými pocity, protože se ukázalo, ostatně už po několikáté, že nejsme lhostejní a že jsme schopni pomáhat rychle a účinně. Ale pravda je, že politici často reagují pozdě, se zřetelem na lokální politickou situaci a své volební strategie, bez ohledu na pozdější dopady polovičatých, nerozhodných řešení. Když Rusové přepadli a anektovali ukrajinský Krym, svět mlčel. Připomínat rok 1938 a Sudety už je skoro nadbytečné, ale je to tak – ke zlu se nesmí mlčet a ustupovat mu, protože zlo se zastaví teprve tam, kde mu my sami vystavíme jasné a fyzické „stop“.

7. Poslední otázka: Na filmu s Vámi spolupracovali ještě další lidé z naší univerzity. Jak se Vám pracovalo současně po boku kolegy – zkušeného profesionála a studenta, právě končícího své studium?


Jsem vždycky rád, když mohu přizvat ke spolupráci na svých filmech někoho z kolegů pedagogů nebo studentů našeho oboru Multimediální techniky na Slezské univerzitě (dále MMT – pozn. redakce). Se střihačem a pedagogem SU Jaromírem Vaškem se známe dlouhá léta, dělali jsme spolu třeba hraný seriál České televize Rozsudek, což byly rekonstrukce zajímavých soudních kauz s velmi vysokou sledovaností, a oba přirozeně využíváme vlastní tvorbu při výuce kdykoli je to možné. Kromě nezbytné teorie se díky tomu mohou studenti dostat ke konkrétním projektům z praxe, což je, doufáme, rozvíjí a motivuje k vlastní tvorbě a kreativnímu myšlení.
Na dokumentu Váleční reportéři se podílel také náš čerstvý absolvent Tomáš Táborský, který je zároveň vedoucím technikem v Televizním studiu ČT Ostrava a právě dokončil magisterské vzdělání na oboru MMT. Na Reportérech měl na starosti barevné korekce obrazu, při velkém množství různorodých archivních materiálů byl jeho podíl na filmu velice důležitý. U filmu platí totéž, co všude jinde, je prostě skvělé, když se můžete na své spolupracovníky spolehnout a když navíc probíhá všechno v přátelské náladě.

 

Děkuji za zajímavý rozhovor!

Nový obrázek
Nový obrázek
Nový obrázek
Nový obrázek
Nový obrázek
Nový obrázek
Nový obrázek
Nový obrázek
Nový obrázek

VÁLEČNÍ REPORTÉŘI

premiéra 21. února 2023 ve 21:40 na ČT2, v programu České televize: https://www.ceskatelevize.cz/porady/14918133639-valecni-reporteri/

Námět: Josef Albrecht, Marcel Nevín

Scénář a režie: Petr Jančárek (Pedagog Slezské univerzity, český scenárista a režisér, na řadě dokumentárních projektů se podílí i jako kameraman a fotograf. Nositel novinářské Ceny Ferdinanda Peroutky). 

Kamera: Evžen Janoušek

Střih: Jaromír Vašek (Pedagog Slezské univerzity. V titulcích pořadů České televize se jeho jméno objevuje od roku 1991. Ke spolupráci na svých pořadech jej vyhledávají tvůrci velkých solitérních dokumentů, dokumentárních i publicistických cyklů i režiséři hudebních pořadů, záznamů divadelních inscenací, koncertů, televizní hrané tvorby i zábavy.)

Barevné korekce: Tomáš Táborský (Student 2. ročníku nav. Mgr. studijního programu Multimediální techniky Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě)

Kreativní producentka: Lenka Poláková 

Respondenti filmu: Petra PROCHÁZKOVÁ, reportérka, Deník N; Václav ČERNOHORSKÝ, zpravodaj České televize v Turecku; Martin DORAZÍN, reportér, Český rozhlas; Miroslav KARAS, reportér České televize, ředitel TS Ostrava; Jan MOLÁČEK, reportér, Deník N; Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka; Stanislav KRUPAŘ, fotograf; Tereza ENGELOVÁ, reportérka na volné noze; Pavel NĚMEČEK, kameraman České televize; Michal KUBAL, vedoucí zahraniční redakce RZ České televize; Jaromír ŠTĚTINA, válečný reportér; Josef PAZDERKA, reportér Aktuálně.cz, šéfredaktor ČRo plus; Tomáš ŠTĚRBA, kameraman České televize

 Interview s Petrem Jančárkem o dokumentu Váleční reportéři v pořadu ČT Dobré ráno

  • Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej:

Poslední aktuality

Zobrazit všechny aktuality