Autor: Iveta Bačkovská - studentská redakce Slezské univerzity

Jsi studentem audiovizuální tvorby, je náročné skloubit studium s vlastními projekty, viz film Parazit?

AVT je v tomhle ohledu docela benevolentní, i když bych si přál, aby některé předměty v době mého studia nebyly povinné, tak si myslím, že na vlastní projekty se čas najde, když nechybí motivace. Parazit byl školní projekt, ale se spolužáky z ostatních ročníků nebo lidmi z jiných škol tvoříme i další filmy nebo videoklipy. Myslím si, že kdyby student dělal jen to, co má zadáno, tak se musí nudit a uschne. Ale samozřejmě záleží na každém člověku.

Zmínil jsi, že tvoříte s lidmi z jiných škol. Z jakých?

Převážně se studenty UTB. Řekněme, že UTB je samostatná obec, taková neustále se rozrůstající rodina. Osobně jsem vždycky vděčný za jakoukoliv zkušenost s nimi, protože vás dokážou ohromně posunout svými zkušenostmi. Navíc se každé natáčení seznámíte s dalšími lidmi, na kterých můžete „parazitovat“. Je to jednoduché. Někdo vám napíše, vy to s radostí přijmete a jste rádi, když vám dá alespoň najíst. Je to takové vzájemné přátelské parazitování.

UTB se nachází ve Zlíně, není problém vzdálenost Opava – Zlín?

Myslím si, že vzdálenost by nikdy neměla být pro nikoho problém. Pokud je lokace v Bruntále, jedete do Bruntálu, pokud je v Litvě, jedete do Litvy. Osobně bych za prací vyjel kamkoliv.

Na filmu jsi pracoval s Radkem Bartákem, co vás vedlo k vzájemné spolupráci?

S Radkem jsme o filmech přemýšleli velmi podobně, a tak jsme spolu jeden natočili už v prvním semestru. Dopadl sice katastrofálně, ale konfrontoval nás s realitou a bereme to jako velmi cennou lekci. Od té doby společně pracujeme na všech školních projektech, a když něco potřebuji sestříhat, tak jdu právě za ním. U Parazita mi Radek nejvíce pomohl v postprodukční části filmu, kdy jako střihač odvedl výbornou řemeslnou, uměleckou i přátelskou činnost. Nejenže byl později do díla velmi angažovaný, ale také mě dostával z mnoha střihačských průserů a zachraňoval postprodukčně to, co já jsem nezvládl produkčně. Vzájemně jsme se doplňovali. Vážím si toho, že mě přesvědčil, abych během střihu Parazita nesmazal z disku. Ten film jsem totiž nenáviděl, což mi do jisté míry zůstalo, ale to bude především tím, že jsme ho společně viděli asi stokrát. A to bez nadsázky. Musím zmínit, že Radek si mimo jiné zahrál také jednu z postav filmu. Potřeboval jsem obsadit někoho pomalého a i v tomhle případě byl on tím, za kterým jsem šel. Obětoval se bez větších námitek, pozici přijal a za pomoci „parazita“ a cideru se do role metodicky dostal. Ještě bych chtěl dodat, že se s Radkem navzájem docela normálně nesnášíme a přál bych si, aby u střihu méně používal myš.

Jak náročné bylo snímek natočit? Měli jste nějakou finanční podporu?

Parazit byl můj první režijní počin, takže jsem moc nevěděl, co dělám. V natáčení jsem si ale udělal svůj systém, který sice nebyl dokonalý, ale pro naši situaci víceméně fungoval. Řekl bych, že se na place má očekávání srážela s mou nezkušeností. To byla asi má největší výzva. Každé natáčení má své problémy, ale záleží jen na tom, s kým je řešíte. Já měl to štěstí, že jsem kolem sebe měl velmi ochotné a vstřícné lidi. Jelikož šlo o školní film, tak jsem ani žádné finance neočekával a všechno šlo z mých úspor. Na druhou stranu se mi ale dostalo technické a dramaturgické podpory ze strany školy. Tímto bych chtěl věnovat pár řádků k poděkování všem, kteří se na filmu podíleli přímo i nepřímo – pedagogům, hercům, štábu a lidem, na kterých jsem parazitoval. Každý z nás něčím přispěl, ať už svým nehonorovaným výkonem nebo obstaráním „parazita“.

To mě vede k otázce, proč zrovna Parazit? Máme hledat skrytý význam názvu?

Má to hned několik důvodů. Myslím, že se jednalo o pracovní název, ale později se ukázalo, že krásně vystihuje film a jeho produkci, tak jsem se rozhodl jej ponechat. Já sám jsem parazitoval na své rodině a kamarádech, když jsem film tvořil nebo také na režijním postupu jiných režisérů, dokonce i samotné postavy na sobě vzájemně parazitují a pro pojmenování odrůdy marihuany jsem potřeboval nějaký název. Tak jsem při adaptování scénáře zvolil právě název Parazit. V neposlední řadě je to samozřejmě také marketingový tah, abych hezky vysál slávu korejského kolegy. (Narážka na úspěšný stejnojmenný korejský film z roku 2019 – pozn. red.)

Film začíná tím, že dva chlapci a slečna v pokoji kouří marihuanu, jaký máš názor na tuto návykovou látku? A pravdu!

Je to sladkokyselé. Slečna, dva chlapci, ani marihuana není pro každého. V době tvoření filmu jsem s marihuanou neměl žádnou zkušenost, proto je film záměrně zobrazen stereotypní optikou, což velmi napomáhá fraškovitému zpracování filmu. Osobně si ale myslím, že jsou návykové látky veřejnosti přílišně očerňované a démonizované. S velkou nadsázkou bych byl rád, kdyby si každý prošel vlastní zkušeností. Nejen s trávou. Nezapomeňme na set a setting.

Co tě inspirovalo k námětu filmu?

Parazit je adaptovaná kapitola z knihy Parkourista, ovšem jediné, co film s knihou spojuje, jsou pouze některé repliky. Jinak bych to nazval kulminací mé výchovy, debilních keců, které jsem slýchal a frustrace v krátkém filmu. Myslím, že lidé, co mě znají, pochopili, o co z mého osobního života šlo a naopak ti, co mě neznají, se na snímku mohou dobře pobavit. Určitým způsobem se jednalo o jistou formu protestu vůči dramatickému zpracování filmu. Tíhnu totiž ke zlehčování většiny skutečností. Přál jsem si, aby divák v konečné scéně cítil tu sladkokyselou chuť. Aby se smál, ale zároveň se cítil trapně a frustrovaně. Myslím, že se mi to povedlo a v kinech se mi to potvrzovalo. Především jsem byl nas*aný, protože nám do natáčení skočil lockdown a chtěl jsem tvořit něco, za co se nebudu stydět.

Film byl oceněn na filmovém festivalu Mladá kamera v Uničově, v kategorii Hraný film do 30 let, nebáli jste se s tímto pro někoho možná kontroverzním tématem do soutěže?

Nemyslím si, že by film byl něčím kontroverzní. Jedná se o spíše pubertální výplod a dělá si to srandu samo ze sebe. Rozumím ale tomu, že některé lidi by to mohlo pobuřovat. Nicméně sama porota festivalu řekla, že uvítala změnu od rádoby vážných filmů. Mám naštěstí dost sebereflexe na to, abych se do režie dramatických filmů nepouštěl a přál bych tuto vlastnost i jiným lidem.

Parazit má pouze 5 minut, je to schválně? Nebo tohle časové rozmezí bylo důležité pro účast na festivalu?

Dokážu být vtipný pouze do určité doby a 5 minut je ta hranice.

Můžeme se těšit i na pokračování filmu?

Rozhodně ne. Parazit je neopakovatelný film a minulost. Pokračovat ale určitě budu v natáčení trapnokomedií. Je možné, že se rozhodnu zpracovat projekt Handykep, na který mě napadl námět ve chvíli, kdy jsem se snažil usnout a někdo pustil cirkulárku. Projektu se dostává podpory ze strany školy a je v podobném duchu jako Parazit.