Z tvé profese i předchozí odpovědi je to asi patrné, ale je tedy větší srdcovkou film nebo divadlo?
Divadlo. Jasně, že divadlo! Je to živé umění. Svůj oblíbený film můžeš vidět tisíckrát a tisíckrát bude stejně dobrý, ale divadelní inscenaci můžeš vidět tisíckrát a pokaždé bude trochu jiná. Když na divadle všechno klapne, tak katarze diváka je úplně jiná než u filmu, ze kterého stejný prožitek nedostaneš. Živé umění je prostě živé z nějakého důvodu a pro mě je tam vždycky něco navíc.
Jak už bylo zmíněno, jsi vedoucí produkční opery NDM. Co všechno tato pozice obnáší?
Každé divadlo má kompetence na této pozici trochu jinak rozdělené. Já mám náplň práce rozdělenou s tajemnicí a moje funkce ve zkratce znamená, že připravuji všechny nové produkce, které v sezóně představíme divákům. Sednu si s naším hudebním ředitelem opery nad připravovanou sezónou. Řekneme si naše vysněné obsazení jednotlivých oper a postupně začnu vytipované sólisty oslovovat, domlouvám se s nimi na podmínkách a vůbec na možnostech spolupráce, protože v NDM je spousta sólistů hostujících. Mají totiž své domovské divadlo třeba v Praze nebo v Brně. Musím s nimi tedy vyladit vše tak, aby jejich práce u nás nebyla v kolizi s jinými závazky, což je někdy docela pekelné. Když je tohle všechno domluvené, tak s nimi vysloveně týden co týden řeším, kdy mohou být v Ostravě na zkouškách apod. Pojí se s tím pochopitelně i komunikace s režiséry. Takhle to je až do premiéry. Reprízy potom řeší naše tajemnice a já pracuji na další nové inscenaci. Ono to ale nikdy není o tom, že v klidu uděláš jednu premiéru a začneš pracovat na další produkci. Míchá se to dohromady a k tomu připravuješ další sezónu, protože ta musí být hotová s ročním předstihem. Moje pozice obnáší, že jsem každý den v divadle, čehož si vážím.
Chtěla jsi být vždy produkční?
Vůbec ne! Chtěla jsem být dramaturgyní v divadle a potom dokonce přišla touha být režisérkou. U mě vše změnil festival Na cestě, což je největší výstup třeťáků na KDD, jde o multižánrový festival, který studenti organizují v podstatě sami, aby ukázali, co se na KDD naučili. Když člověk takový festival připravuje, tak si najednou uvědomí, že to není jen o tom, že si vybere soubor, který pozve na festival. Pak ti dojde, že vše je na tobě. Musíš je sám oslovit, vše zorganizovat do nejmenšího detailu. Tady to bylo poprvé, kdy jsem na svá bedra dostala více produkční práce, a musím říct, že mě to bavilo. Když jsme potom na AVT natáčeli náš výstupní film, taky jsem byla nejprve dramaturgyní, která se změnila v produkční, takže se to vlastně tak nějak stalo, že jsem produkční a zjistila jsem, že mě tato profese naplňuje.