Blízce spolupracoval s institucemi po celém světě, byl autorem více než 50 vědeckých článků v mezinárodně uznávaných odborných časopisech a konferenčních sbornících, a také častým účastníkem velkých vědeckých konferencí a workshopů. Vytvořil počítačový kód LSD, který zobrazoval svět tak, jak by vypadal v blízkosti černé díry (název koresponduje s Pavlovým výrazným smyslem pro břitký, byť  často kousavý humor).
     V poslední době se věnoval studiu možnosti existence života v okolí černých děr, pohybu hmoty v extrémním gravitačním poli a dalším tématům současné astrofyziky. Některé  výsledky, na nichž se Pavel podílel, komentovaly ikony oboru jako Kip Thorne, Lawrence Krauss, či Avi Loeb, a jeho práce vykazovala ohlasy i v popularizačních médiích (např. v New Scientist, BBC Science Focus, ScienceMag a rovněž i v ruských a finských online žurnálech). Velmi důležitou se pro něj stala realizace osobní spolupráce a realizace vědeckých projektů s prof. Luigi Stellou z Římské observatoře a doc. Mauriziem Falangou ze švýcarského Mezinárodního institutu pro výzkum vesmíru.
    Dlouhodobě se výrazně angažoval ve výuce a, i přes občas svérázné metody, dokázal ve studentech vždy aktivovat potenciál pro vědeckou práci, povzbudit je a motivovat tak, že se pak na akademickou dráhu skutečně vydali. Svým studentům se intenzivně věnoval a podporoval je. Vedl řadu bakalářských a diplomových prací, zapojoval studenty do náročných vědeckých projektů a vždy pro ně představoval oporu. Význam jeho práce ilustrují nejen jeho úspěchy, ale také úspěchy studentů, které k vědě přivedl.

"Pavel pro mě byl nejenom vedoucí mé bakalářské práce, ale byl také tím, kdo mi ukázal cestu do světa vědy a otevřel dveře k cestování. Ukázal mi, jak to chodí ve sféře astrofyziky a podporoval mě v mých prvních vědeckých krocích. A za to jsem mu nesmírně vděčná."

    - Zuzana Turoňová, studentka 2. ročníku navazujícího magisterského studia. Plánuje pokračovat doktorským studiem a dostala nabídku paralelně pracovat v Los Alamos National Laboratory v USA.

„S Pavlem jsem se poprvé setkala v druhém ročníku svého studia na univerzitě. Znala jsem ho jako člověka, který byl ochoten se svým studentům věnovat. Bývalo jeho zvykem, že nás už od raných fází studia neváhal zapojit do skutečných vědeckých úloh. Často to byly ty, které sám v daném okamžiku řešil. Zapojil nás do své práce i přes fakt, že by ji sám dokončil rychleji a lépe.“

    - Kateřina Klimovičová, studentka posledního ročníku doktorského studia. Ačkoli je stále doktorand, je autorkou nebo spoluautorkou více než 20 vědeckých publikací a vysoce tak překračuje standard obvyklý pro tuto fázi vědecké kariéry.

„Pavel se mě ujal v prvním ročníku magisterského studia, a ačkoli jsem nestudovala vědecký obor, přesvědčil mě, že ve vědě můžu přesto uspět. Nebýt něj, nikdy bych se na doktorské studium nepřihlásila, nevěřila bych, že na to mám. Vždy byl ke svým studentům milý a přátelský a ukázal mi, že práce ve vědě má také moc příjemnou lidskou stránku.“

    -  Debora Lančová, studentka doktorského studia.  Mimo jiné je hlavní autorkou studie publikující superpočítačové výpočty v prestižním časopise The Astrophysical Journal Letters. V souvislosti s touto prací byla nedávno oslovena coby řečník pro zvané přednášky na dvou význačných mezinárodních konferencích.

    Pavlova silná osobnost integrovala schopnost extrémně rychlých reakcí, nepřehlédnutelný tah na branku, impozantní intelektuální přehled a taky výrazně lidskou stránku. Tu sice systematicky a velmi umně ukrýval, často ovšem, navzdory horám sarkasmů, neúspěšně. S tím se neoddělitelně snoubila řada protichůdných poloh a nezřídka i tvrzení, které  zároveň fantasticky ilustroval oblíbenými  citáty od nekonečné série autorů. Třeba těmi o knihách (od Stanislawa Lema).

    “Nikdo nečte. Když už čte, tak nerozumí. A když čte a rozumí, stejně zapomene.“

    “Dobré knihy říkají pravdu, i když jsou o věcech, které nikdy neexistovaly a nikdy existovat nebudou.“