Zásadní změnou oproti tradiční výuce byl důraz na to, aby studenti AI nejen „používali“, ale aby se naučili s ní pracovat vědomě, kriticky a v kontextu reálných procesů ve firmách. AI se tak nestala zkratkou, ale nástrojem, který vyžaduje promyšlené zadání, iteraci a lidskou kontrolu.

Odborníci z praxe jako přirozená součást výuky

Do výuky byli intenzivně zapojeni odborníci z praxe, kteří studentům nepředávali pouze teoretické poznatky, ale především reálné zkušenosti a zážitkové workshopy. Společnost Rainfellows s.r.o. zastoupená Martinem Chmelařem vedla workshop zaměřený na agilní řízení projektů a práci s nejistotou v digitálním prostředí. New Dimension s.r.o. a Šárka Matýs nabídli studentům úvod do digitální transformace a praktický workshop zaměřený na optimalizaci procesů ještě před samotnou digitalizací. Praktické uchopení umělé inteligence a její propojení s metodami design thinkingu pak studentům přiblížila Katka Švidrnochová.

Výuka nebyla uzavřena pouze do učeben. Studenti rovněž navštívili jeden z technologicky nejpokročilejších skladů v České republice – společnost Malfini, a.s., kde měli možnost na vlastní oči vidět, jak mohou vypadat automatizace, datová integrace a pokročilé technologie v reálném provozu.

Od problému k prototypu: AI jako povinný nástroj

Klíčovou součástí předmětu byla práce na praktických výzvách. Studenti řešili konkrétní problémy jednotlivců, týmů i firem a jejich úkolem bylo navrhnout AI řešení s reálným přínosem. Využití umělé inteligence zde nebylo pouze povoleno, ale přímo vyžadováno. Studenti si tak prošli celým procesem – od formulace problému, přes návrh řešení až po tvorbu funkčního prototypu s využitím současných AI a no-code nástrojů.

Výsledkem byly často velmi kreativní a inovativní výstupy, které překračovaly rámec běžných studentských prací a v řadě případů měly potenciál dalšího rozvoje i praktického nasazení. Přehled nejzajímavějších studentských řešení je popsán níže.

Co si studenti z předmětu skutečně odnášejí

Přínos předmětu Digitalizace firmy nejlépe ilustrují samotné reflexe studentů. Ti nejčastěji popisují zásadní posun v chápání umělé inteligence a automatizace. AI pro ně přestává být „kouzelným nástrojem“, který vše vyřeší sám, a stává se promyšleným pomocníkem, jehož hodnota stojí na kvalitním zadání, práci s kontextem a opakované iteraci. Studenti si uvědomují, že i no-code nástroje jako Zapier či Make vyžadují logické a procesní myšlení, práci s daty a vysokou míru přesnosti.

Silným tématem je také pochopení toho, že digitalizace není pouhým převodem analogových činností do digitální podoby, ale především redesignem procesů. Studenti se učí kriticky ověřovat výstupy AI, pracovat s chybou a reflektovat technické i etické limity moderních technologií. Zároveň oceňují velmi konkrétní přenos do praxe – zejména v oblasti marketingu, správy sociálních sítí, rychlého prototypování či automatizace rutinních úkolů.

Důkaz, že moderní výuka má smysl

Předmět Digitalizace firmy jasně ukazuje, že inovace výuky a systematické propojování s praxí nejsou na OPF pouze deklarovanou vizí, ale reálnou prioritou. Studenti si z výuky neodnášejí jen znalosti, ale především dovednosti a způsob myšlení, které jsou využitelné i mimo akademické prostředí. Právě tato kombinace – moderní technologie, kritické myšlení a praktická zkušenost – tvoří základ výuky, která připravuje studenty na skutečné výzvy digitální ekonomiky.

Ukázky studentských projektů:

1) Když AI hlídá domácí energii: chytré řízení tepelného čerpadla

Student Jan Švejdík se zaměřil na velmi praktický problém, který řeší mnoho domácností – neefektivní provoz tepelného čerpadla. Pomocí umělé inteligence analyzoval reálná data ze svého domácího systému a ukázal, že AI nemusí „řídit dům místo člověka“, ale může mu chytře radit. Výstupem bylo řešení, které dokáže odhalit zbytečné cyklování, špatné nastavení či energetické ztráty a navrhnout konkrétní úpravy. Výsledkem je úspora energie, času i peněz a zároveň důkaz, že AI může fungovat jako analytik fyzického světa, nikoli jen jako chatovací nástroj.

________________________________________

2) Hledání smyslu práce s pomocí AI: digitální IKIGAI

Jaroslava Grivalská vytvořila funkční webovou aplikaci, která uživatele provází hledáním vlastního IKIGAI – tedy průsečíku toho, co umí, co ho baví a co má hodnotu pro ostatní. Umělá inteligence v aplikaci pomáhá strukturovat myšlenky, klást správné otázky a převádět odpovědi do přehledné vizualizace. Nejde přitom jen o školní koncept, ale o reálně použitelný nástroj, který mohou využít jednotlivci, týmy i HR oddělení například při rozvoji zaměstnanců nebo týmových workshopech. Projekt ukazuje, že AI může podporovat sebereflexi, kreativitu a smysluplnou práci, nikoli ji nahrazovat.

________________________________________

3) Firemní znalosti na jednom místě: AI asistent pro interní metodiky

Irena Gladičová se zaměřila na častý firemní problém – ztrátu času při hledání informací a neustálé opakování stejných dotazů. Vytvořila interního AI asistenta, který odpovídá zaměstnancům výhradně na základě schválených interních dokumentů, metodik a FAQ. Výsledkem je rychlejší orientace, jednotný výklad pravidel a menší zátěž pro zkušené kolegy. Projekt ukazuje, jak může AI fungovat jako „živá znalostní báze“ firmy, která je bezpečná, snadno aktualizovatelná a přináší měřitelné úspory času i energie.

________________________________________

4) Bezpečné přihlašování bez drahých služeb: vlastní 2FA pro malé firmy

Tým studentů ve složení Boris Patloch, Michal Provazník a Jan Koziel se pustil do tématu kyberbezpečnosti. Jejich cílem bylo vytvořit dvoufaktorové ověřování přístupů, které by malé firmy mohly používat bez závislosti na drahých externích cloudových službách. Výstupem je funkční prototyp systému, který kombinuje webovou a mobilní aplikaci a umožňuje bezpečné ověřování i offline. Projekt ukazuje, že i studentský tým dokáže navrhnout řešení s reálným produkčním potenciálem a reagovat na aktuální potřeby firem v oblasti digitální bezpečnosti.

________________________________________

5) Rodina jako tým: digitální plánovač pro každodenní koordinaci

Jiří Dembinný, Michal Garba a Kateřina Homolová se zaměřili na každodenní, ale často podceňovaný problém – koordinaci rodinných plánů, směn a povinností. Vytvořili webovou aplikaci, která umožňuje sdílené plánování, přehledný kalendář, společné poznámky a okamžitou synchronizaci mezi členy „týmu domácnosti“. Nejde o pouhý návrh, ale o skutečně fungující rodinný dashboard, který ukazuje, že digitalizace a týmová spolupráce se netýkají jen firem, ale i běžného života. Projekt je dobrým příkladem toho, jak mohou digitální nástroje zlepšovat organizaci a komunikaci v praxi.