Průzkum pravěkých výšinných sídlišť v Pobeskydí mezi Bečvou (Česká republika) a Białou (Polská republika)

Vyhodnocení

Výsledky průzkumu podstatně rozšířily poznatky o sídelní síti v Pobeskydí. 8 nově zjištěných středověkých a raněnovověkých lokalit (zaniklé osady?) mnoho neznamená, protože jde o období, pro které existují již četné písemné prameny. Ovšem postavíme-li proti 30 sídlištním a snad 8 (nálezy se dochovaly z 5) hrobovým lokalitám, známým na zkoumaném území mimo rámec našeho projektu, celkem 35 sídlišť a sídlištních bodů nově zjištěných, můžeme konstatovat, že průzkum přinesl kvantitativně asi tolik poznatků o pravěké sídelní síti, co všechen dřívější výzkum za více než sto let dohromady. Ještě výraznější je to na polské straně hranice, kde počet nově zjištěných pravěkých sídlišť k dříve známým je v poměru 20:4.

Při průzkumech na polské straně hranice v 90. letech byla učiněna dvě závažná zjištění - o vazbě pravěkých sídlišť v Pobeskydí k lehčeji obdělatelným půdám a o vzniku nové sídelní struktury lidu lužických popelnicových polí někdy v 10. - 8. století před Kr. Tato síť se opírala především o výšinná sídliště a kulminovala na počátku doby železné, v 7. - 5. stol. před Kr. Průzkum na české straně potvrdil první předpoklad ve značné šíři. Druhý předpoklad ale platí v českém Pobeskydí možná jen zčásti. V oblasti kolem štramberského Kotouče totiž průzkum toliko rozmnožil počet již dříve známých rovinných osad kolem ústředního hradiska, takže se prozatím zdá, že tam se nová sídelní síť neuplatnila.


Štramberský Kotouč, zničený lomem, v pravěku centrum širokého okolí. Letecký záběr

V 80. letech minulého století dospělo české archeologické bádání k charakteristice obecných principů, jimiž se osidlovací proces od neolitu do středověké kolonizace v Oderské bráně, resp. Pobeskydí, řídil. Mělo jít o osídlení na území v zásadě kontinuálně zalesněném, velmi řídké, prostorově enklávové, chronologicky přetržité (diskontinuitní), a primárně nezemědělské. Hlavními důvody osidlování byly zřejmě průběh dálkových komunikací a exploatace nerostných surovin; k tomu přistupovaly momenty archeologicky obtížněji prokazatelné, především využívání lesa jiným nezemědělským způsobem (pastva, lov, sběr) a snad i různé zvláštní důvody. Poprvé byla tato charakteristika uplatněna při tvorbě někdejší archeologické expozice Muzea Novojičínska v r. 1987, později publikována v odborném tisku. Výsledky projektu správnost zmiňovaných principů významně podpořily.


Z otevření archeologické expozice v Novém Jičíně v r. 1987

Spočteme-li nově zjištěná a dříve známá pravěká sídliště na zkoumaném území po obou stranách hranice, dojdeme pro celé období od počátku neolitu do středověké kolonizace k číslu 89, přičemž většinou jde o lokality s jedním, málokdy dvěma a jen výjimečně třemi sídelními horizonty; jediným mnohokráte osídleným místem je zde štramberský Kotouč. Tzn., že v průběhu asi 7000 let a na rozloze takřka 1500 km čtverečních zde mohlo existovat dohromady snad okolo 130 osad s trváním maximálně několik set let. I kdybychom s poukazem na nereprezentativnost dosavadního bádání vč. našeho projektu tento počet zdvojnásobili či dokonce ztrojnásobili, stále to bude naprosto jiná situace než na jakou jsme zvyklí z hustě osídlených tradičních sídelních komor na úrodných půdách (Polabí, moravské úvaly, Poopavská nížina apod.); rozdíl v hustotě osídlení mezi oběma sférami bude nejméně celý řád.


Výšinná prehistorická lokalita u Měrkovic


Výšinná prehistorická lokalita na okraji Těšínských Beskyd. Letecký záběr

Nově zjištěná pravěká sídliště se koncentrovala v šesti enklávách - 1) u Valašského Meziříčí; 2) v okolí Jasenice a Perné; 3) západně od Starého Jičína; 4) v širším okolí štramberského Kotouče; 5) severozápadně od Frýdku-Místku; 6) východně od Olše mezi Třincem a státní hranicí (zjevně souvisí s osídlením na polské straně). Jinde byly zjišťovány jen nevýrazné stopy po aktivitě, pravěké osady vůbec ne. Zapojíme-li do kartografie sídliště, identifikovaná mimo rámec projektu, rozsah enkláv se (někdy výrazně) zvětší, ale základní schéma zůstane zachováno.


Mapa - Pravěké sídelní enklávy v Pobeskydí

Průzkum znásobil doklady o osídlení v těch časových úsecích pravěku, z nichž byly osady známy již dříve (přelom neolitu a eneolitu, doba popelnicových polí, konec doby laténské, doba římská) a naopak nepřinesl žádné indicie pro jeho existenci v jiných obdobích. Jeho výsledky tak podstatně posílily i předpoklad, že osídlení Pobeskydí bylo chronologicky diskontinuitní, tzn. že sídliště tam vznikala a opět zanikala podle potřeby. Nepřetržité osídlení od 6. tisíciletí před Kr. do dnešních dnů, které známe z úrodných oblastí, zde schází. Někdy v regionu řídké osídlení bylo, jindy byl jen procházen, konečně z některých období scházejí jak stopy osídlení, tak stopy komunikace. Situace na polské straně je stejná, jsou zde zastoupeny výhradně jen ty časové úseky, které jsou doloženy v českém Pobeskydí.


V okolí Staříče průzkum zjistil koncentraci pravěkých sídlišť z různých dob. Letecký záběr

Výsledky průzkumu také posílily předpoklad, že lokalizace enkláv je do značné míry spjata s průběhem dálkové komunikace. Enkláva v okolí Těšína, nalézající se zčásti na českém a zčásti na polském území, kontroluje severní a severozápadní výstup z Jablunkovského průsmyku i přechod přes Olši. Zcela zjevný je i strategický význam sídelní koncentrace u Valašského Meziříčí, ovládající vstup do údolí Vsetínské Bečvy a tedy odbočku z Moravské brány k Lysskému průsmyku a dále do Pováží. Enkláva u Frýdku-Místku zase ovládá tradiční přechod přes Ostravici, také poloha štramberského Kotouče a Starojičínského kopce s pozdějším hradem jako center enkláv je navýsost strategická. Ve zbylých případech není sepětí tak zřetelné. Frenštátská ani Rožnovská brázda ke komunikaci asi běžně využívány nebyly.


Mapa - Dříve známá a nově zjištěná sídliště a hrobové nálezy

Středověké a novověké železářství v Pobeskydí mělo předchůdce již v pravěku. To je bezpečně prokázáno místními doklady hutnictví železa od samých počátků doby železné. Ojedinělé úlomky železné rudy a železná struska, získané při průzkumu, mohou vypovídat ve stejném smyslu. Také v zastoupení surovin štípané kamenné industrie jednoznačně dominují místní materiály, především silicity, přivlečené do Oderské brány kdysi zaledněním, které tvoří skoro 80%, zatímco co suroviny cizího původu (z Polska nebo z jihozápadní Moravy) ani ne 3% z celkového počtu.


Výskyt železné rudy a strusky na zaniklých pravěkých a středověkých sídlištích
naznačuje existenci lokální metalurgie


Kolekce štípaných kamenných nástrojů z bašských rohovců z Lichnova u Nového Jičína