Projekt "Archeologický výzkum západní části Oderské brány"
Zhodnocení výsledků výzkumu.
Sídliště v "Záhumení" není na levobřeží zcela osamoceno. Ve směru na severovýchod je od něj asi 3 km vzdáleno sídliště k. s LnK u Bravantic (střední stupeň LnK) a opačným směrem, cca 9 km na jihozápad, se nalézá sídliště k. s LnK u Hladkých Životic (střední stupeň LnK). Poslední bezpečně známé sídliště této kultury někde na katastru Suchdolu n. O. nelze dnes již přesně lokalizovat - snad trať "Šenkovy domy" (dnes "Hospůdka"). Pro bravantické sídliště je, podobně jako pro studénské, příznačné enormně vysoké zastoupení SKČJ (297 ks, 81%), doprovázené jen nízkým zastoupením SGS (52 ks, 14%), v poměrně velkém souboru 369 ks ŠI. Sídliště u Studénky i u Bravantic lze na základě dosavadních poznatků, opírajících se o početně relevantní soubory nálezů keramiky, shodně časově omezit na fázi LnK IIb, tedy mladší část středního stupně LnK, v němž přísun SKČJ ve směru na Moravu nejspíše kulminoval (ve III. stupni je patrná tendence k dosti výraznému poklesu). Polovina konkrece, jádro se zbytky kůry a další artefakty nejspíše z SKČJ, pocházejí také ze sídliště u Hl. Životic.
Podle dosavadních poznatků vytvářejí sídliště řetězec, orientovaný v zásadě podle toku Odry, na údolí řeky se však přímo neváží, jejich obvyklá vzdálenost od dnešního toku je 2 - 3 km, od nivy několik set metrů. Byla zakládána nad drobnými vodotečemi, obvykle krátkými pravobřežními přítoky Odry (Bravantice - soutok Setiny a Bílovky; Studénka - Studénský potok; Životice - Husí potok) a šlo o stálé osady, na svých přítocích osamocené.
Shrneme-li to, prozatím se zdá, že máme co dělat s epizodickým osídlením, účelově založeným v souvislosti s trasou přísunu SKČJ po oderském levobřeží směrem na dnešní Moravu (a možná i do Slezska), v době jeho kulminace ve fázi LnK IIb; s jeho poklesem ve fázi LnK III nejspíše zase zaniklo. Území pak zůstalo nadlouho pusté, řídké osady se tam znovu objevují až na sklonku vývoje lengyelské kultury. To souhlasí i s obecnou charakteristikou osidlovacího procesu v Oderské bráně, která počítá s osídlením ve srovnání s tradičními sídelními oblastmi v okolí řídkým, diskontinuitním, primárně nezemědělským, podle potřeby vznikajícím a zanikajícím zejména v souvislosti s průběhem komunikačních tras, získáváním surovin aj. (Janák - Kouřil 1991, s. 210).
