Inkluzivní edukace žáků s lehkým mentálním postižením je aktuálním tématem řešeným odbornou i laickou veřejností. Inkluze otvírá další vzdělávací možnosti žáků s lehkým mentálním postižením ve školách hlavního vzdělávacího proudu, ale také ve speciálním školství. Avšak uvedená problematika má na českém území řadu nedostatků v legislativní oblasti, v oblasti podpory jednotlivých školských poradenských zařízení, v oblasti vzdělávání pracovníků školního poradenského pracoviště i pedagogických pracovníků. 

Výzkumná šetření poukazují na pozici školního speciálního pedagoga, který se stává nutnou součástí školního poradenského pracoviště. Zvyšující se množství žáků s lehkým mentálním postižením, resp. se speciálními vzdělávacími potřebami v inkluzivní edukaci značí rostoucí nároky na poradenské pracovníky školy, kteří řeší mimo svou pracovní náplň a povinnosti často také žáky ve společném vzdělávání. Ačkoliv již uplynulo pět let od doby, kdy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky nastavilo pravidla k zajištění rovného přístupu ve vzdělávání všech žáků, včetně žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, stále jsou vnímána tato pravidla v praxi různě. Na našich školách tak stále nejsou sjednoceny postupy v oblasti aplikace podpůrných opatření.

Teoretické kapitoly se zaměřují na žáky s lehkým mentálním postižením v heterogenní třídě a na speciálněpedagogickou podporu žáků s lehkým mentálním postižením. Empirické kapitoly formulují výzkumné problémy, výzkumné cíle a použité metodiky výzkumných šetření. Ve výzkumech jsou analyzována data z dotazníků vlastní konstrukce. Závěrečné subkapitoly obsahují vyhodnocení stanovených hypotéz, závěry výzkumných šetření a doporučení pro speciálněpedagogickou praxi.