Moravskoslezký kraj ocenil studenty zapojené při koronavirové krizi

  • Viktorie Kovářová
  • 23.06.2020
Náměstek hejtmana Moravskoslezkého kraje pro sociální oblast oficiálně poděkoval studentům Slezské univerzity, kteří formou vykonání pracovní povinnosti pomáhali v době nouzového stavu.
Z Fakulty veřejných politik v Opavě se zapojili zejména studenti Ústavu ošetřovatelství, kteří sbírali cenné zkušenosti a byli nápomocni převážně ve zdravotnických zařízeních. Přinášíme vám jejich zajímavé postřehy a ohlédnutí za uplynulým nelehkým obdobím.

"Když začala pandemie koronaviru, měla jsem, jako většina, lidí strach. V médiích zaznívala děsivá slova jako pandemie, nouzový stav, smrtící virus a karanténa. I přes obavy jsem ale věděla, že spousta nemocnic má teď nouzi o zdravotníky, a tak jsem neváhala a nastoupila na Centrální příjem v NsP Karviné - Ráj. Hned v prvních hodinách bylo vidět, že pomoc z řad studentů opravdu potřebují a velmi si jí váží, a to mě utvrdilo v myšlence, že dělám správnou věc. Občas jsem zažívala i krušné chvilky - převlékání se do covid obleku i občasné obavy z nákazy. Mám ale ve zvyku na všem hledat kousek dobrého a tak musím vyzdvihnout pozitiva. Vyzkoušela jsem si vysněnou práci na Centrálním příjmu, poznala jsem spoustu skvělých sester, od kterých jsem se mohla mnoho naučit, a vyzkoušela jsem si nespočet nových věcí. Navíc jsem pomohla v době, kdy to bylo potřeba. Teď vím, že jsem udělala dobře, když jsem se rozhodla nastoupit, a doufám, že se vše co nejdříve vrátí do normálu."
Alexandra Jatelová (1. ročník, Všeobecná sestra)

"Má práce započala na kardiologickém oddělení H na MNOF. První dny se nesly v duchu poměrně drastických opatření, která se s dalšími dny stále zpřísňovala. V počátcích bylo samozřejmostí nosit respirátor, avšak velmi brzy se stalo novou povinností nosit štít a jednorázový empír, ve kterém jste si brzo připadali jako v sauně.
Avšak dalších náročná opatření připadala na samotnou péči o pacienty, kteří přicházeli na příjem. Bylo nutné oddělit pokoje na příjmy, aby každý příchozí pacient byl přijat jako potencionálně pozitivní, což znamenalo samostatný pokoj a speciální péči.
Pro nás sestry to znamenalo se navléknout do covidoveho úboru. Což představovalo pacientského čistého anděla, respirátor, roušku, jednorázovou čepici, štít a dvoje rukavice. Z pokojů jste nemohli vyjít a bylo nutné si sednout na stoličku v mezichodbě a čekat, než vám kolegyně donese léky, inzulíny či snídani podávanou na jednorázovém nádobí. Ovšem taky se mohlo stát, že jste si takhle hezky poseděli v úboru i hezké tři hodiny. Po negativním stěru byl pacient přeložen na "normální pokoj" k ostatním."
Kristýna Malyszková (1. ročník, Všeobecná sestra)