Naše spolupráce je dlouhodobá, velmi podnětná, všechny úkoly, které máme vytýčené se nám daří plnit. Někdy je třeba problém v množství a kvalitě přijímaných studentů, ale s tím si musí poradit pedagogové. Ta dlouhodobá spolupráce probíhá od začátku s panem profesorem Jiráskem. Spolupráce s bývalým panem rektorem a současným děkanem prof. PhDr. Rudolfem Žáčkem, Dr. a také se současným panem rektorem doc. Ing. Pavlem Tulejou, Ph.D. je na velmi přátelské úrovni, takže jsem velmi spokojený.

Určitě ano. V těch letech, kdy jsme to připravovali, nebylo v Táboře vysokoškolské studium. Bývala zde Jihočeská univerzita, která své působení ukončila, a tak jsme hledali partnera ve vysokoškolském vzdělání pro naše město. V podstatě jsme především škola gastronomická s oborem hotelnictví a turismus, a tak jsme hledali školu s tímto zaměřením. Z toho nám vyšla právě Slezská univerzita v Opavě. Po zjištění, že se Opava nachází skoro 300 kilometrů daleko jsem se trochu osypal, ale ihned jsme si s vedením padli do oka.

Ano. Budu pomíjet ekonomické efekty ale rozhodně pro Tábor tam plus je, protože hlavní složkou toho studia je regionální politika, a to tento region potřeboval jak sůl. Působila zde zemědělská univerzita s trochu jiným studijním programem, myslím si, že se to nějakým způsobem doplňovalo, ale tu službu regionu jak policistům, celníkům, veřejné správě a těm, kteří museli získat vysokoškolské vzdělání jsme udělali, což mělo velmi pozitivní dopad na region. Mělo to také určitě pozitivní dopad na moji školu. Sice mě to stálo nějaké finanční náklady, ale jsme jednou z největších škol v republice. Upravili jsem kinosál a udělali z něj řádnou přednáškovou místnost. Je zde také prostor pro přednášející z Opavy a technicky je to velmi na úrovni. Pro nás je to z tohoto pohledu také jakýsi příjem, že jsme vybudovali něco, co slouží nejen Slezské univerzitě, ale také našim studentům. Začínali jsme v období, kdy měla škola 1200 dětí a dnes jich má kolem 600, protože čísla klesala v celém Jihočeském kraji, takže z tohoto pohledu každý úvazek pro našeho učitele, ekonoma nebo odborníka na veřejnou správní činnost je pozitivní. V tomto bych rád vyzdvihnul činnost paní Lavičkové, která se v současné době věnuje již celým úvazkem práci Slezské univerzitě, a o které si myslím, že je to osoba, kterou jste velmi dlouho hledali, a se kterou jsem byl já vždy velice spokojený. 

Já osobně akce s takovouto pompou nemám moc rád. Pan rektor chce dnes mně a paní Lavičkové udělit ocenění Slezské univerzity. Samozřejmě jsme pro to pracovali, ale nesedí mi ta pompa. Mám rád, když se něco děje, pro mě jsou pozitivní nové věci, které mohu zařídit, jako například studium Slezské univerzity, předtím jsem založil tady v Táboře státní jazykovou školu, také jsem založil vojenskou sekci a byli jsme největší dodavatelé jazykové přípravy pro armádu České republiky. Hlavně mám kolem sebe dobrý kolektiv.

Já se domnívám že vzorně. Pan starosta je velmi nakloněn, dneska tady bude také a nevidím žádné problémy ve vztazích mezi univerzitou a městem, naopak.

Pro město je přínosná určitě. Myslím si, že pro Slezskou univerzitu též v tom, že v určitém jiném regionu, než Slezském, je konzultační středisko, tady u nás se sjíždějí studenti řekl bych od Orlických hor až po Český ráj, takže nemusí jezdit do Opavy nebo do jiného střediska a mají to podstatně blíž. Nejvíce jich je samozřejmě z okresu Náchod a Trutnov.

Samozřejmě rostou počty kvalifikovaných lidí, to potřebuje každé město. V Trutnově, nebo v jiných městech v Podkrkonoší je to tak, že přítomnost Slezské univerzity je zde vítána, protože lidé, kteří pracují v administrativě, u policie a podobně, mají dobrou dostupnost, aby zde pracovali, což je velká výhoda, a také jsme takovým polo univerzitním městem, což je pro Trutnov velká výhoda. Pokud jde o Slezskou univerzitu, tak si myslím, že je dobře, že sáhla do jiných regionů než jen do Moravsko-slezského a že se ta pověst Slezské univerzity objevuje i jinde a myslím si, že ta pověst je veskrze dobrá. 

Je to pro mě velká čest, samozřejmě o tom budu mluvit ve svém projevu. Vnímám to velmi pozitivně a je mi to ctí. Já jsem se s těmi hochy ze Slezské univerzity znal dávno, ještě když jsem byl děkanem Pedagogické fakulty, a ještě předtím, když oni všichni pracovali ve Slezském ústavu akademie věd a já jsem byl podnikovým archivářem. Takže jsme dělali výzkum průmyslových oblastí a oni dělali na textilní oblasti, takže se známe, a já si myslím že, po mě sáhli, když zjistili, že už nepracuji v Hradci, a tak jsem od roku 2008 nastoupil na Slezskou univerzitu. Myslím si, že můj vztah ke Slezské univerzitě je velmi přímý a upřímný a že lidé, kteří tam pracují mě znají, takže je to vzájemná úcta, důvěra a spolupráce, a to je myslím to nejpodstatnější.

Já se pokaždé těším, ale dnes se moc netěším, jelikož mám hlasovou indispozici, ale musíme to zvládnout, nedá se nic dělat. Je mi ale velkou ctí dostat ocenění.

AUTOR: Kateřina Byrtusová

FOTO: Kateřina Byrtusová