Cílem etikety je splynout s prostředím, zachovávat jeho důstojnost, nevymykat se. Etiketa je životní styl, jejím smyslem je šířit dobro. Otevírá srdce k našim klientům i k našim bližním.

Těmito slovy zahájil ve čtvrtek 24. října 2019 v téměř zaplněném kinosále v Hauerově ulici 4 svou přednášku odborník na etiketu Ladislav Špaček.

Čtyřhodinové vystoupení se stěží dá zapsat slovy, nicméně alespoň pár postřehů.

Ladislav Špaček hovořil mimo jiné o pánských košilích, které jsou považovány za „spodní prádlo“, proto si muž ve společnosti sako nikdy nesvléká, i kdyby ho to z hlediska jeho pohodlí lákalo sebevíc. „Ženy v sebeodříkání, které etiketa vyžaduje, vydrží víc,“ glosoval to Ladislav Špaček. Zmínil se dále o délce pánských kalhot (dotýkají se horních okrajů polobotek), šněrovacích kvalitních bot k obleku jako jedině možných, či jednobarevné společenské košili nutné po 17. hodině. Zajímavá byla zmínka o kravatě, která se má dotýkat opasku, a která je kvalitní tehdy, má-li patřičnou gramáž. Jinými slovy: lehká kravata „poletující ve větru“, není tou pravou. Pánové by rovněž měli dbát na to, že v exponovaných situacích mají mít sako zapnuté, rozepnutý zůstává spodní knoflík.

Žena se z hlediska etikety neobejde bez malých černých šatů ve svém šatníku a lodiček na podpatku, které z ní udělají dámu. „Šaty dělají člověka a první dojem nikdy nenapravíme,“ dodal přednášející.

A jak mají studenti chodit oblečeni ke zkouškám? Odpověď lze vyčíst mezi těmito jeho slovy: „Univerzita je tradiční prostředí, absolvování každé zkoušky je slavnostní okamžik.“

Z vystoupení, které přítomné chvílemi bavilo i jako divadlo jednoho herce, zazněla zmínka o párátcích umístěných v restauraci na stole. „Párátko nikdy u stolu nepoužíváme. V dobré restauraci je najdeme na toaletě.“

Přednáška byla zpestřena promítáním krátkých videí a fotografií. Na jednom z agenturních snímků byl zachycen bývalý předseda vlády Petr Nečas v Oválné pracovně Bílého domu v rozmluvě s exprezidentem USA Barackem Obamou. Sedící Nečas s nohou přes nohu ukazuje podrážku své boty přímo do kamer a hledáčků fotoaparátů desítek novinářů.

Ladislav Špaček to nazval skandálním odhalením s tím, že podrážka musí vždy směřovat dolů (pozn. redakce: zmíněnou fotografii lze nalézt na internetu).

„Jsme zodpovědní za reprezentaci,“ podotkl Ladislav Špaček na Nečasovu adresu s tím, že každý pracovník a student univerzity je odpovědný za reprezentaci své školy. „Image firmy se nedá koupit, je to nejcennější co máme“.

A pokud by vás zajímalo, jak má vypadat efektivní komunikace, zde jsou čtyři body podle Ladislava Špačka:

1.  Nestěžujte si.
2.  Nešetřete chválou.
3.  Usmívejte se.
4.  Pamatujte si jména.

Na otázku z publika týkající se trendu v etiketě, odpověděl, že nepsaná pravidla etikety se nyní rozvolňují a směřují k ležérnosti. „Mužům to začíná ubírat na emoční inteligenci“.

Mezi jeho další zajímavé výroky patří např. vyjádření, že nikdy na sobě neměl tepláky, že žena je chráněný druh, a že dochvilnost je vlastnost králů.

Ladislav Špaček po přednášce odpověděl i na další dotazy, jeden z nich se týkal okázalého kojení na veřejnosti. Zde je odpověď: „V euroatlantické civilizaci, která vyrostla z křesťanských kořenů, se vytvořila po staletí udržovaná tradice, že části těla související s mateřstvím a sexem jsou tabuizována, tedy skrývána, nejsou vystavována na odiv. Proto etiketa velela ponechávat pohled na ženské ňadro do intimního prostředí. Je pravda, že dnes pod vlivem médií a internetu neutrpíme nervový otřes, když ňadro zahlédneme. To, co by Gutha-Jarkovského šokovalo, si dnes každý školák vyhledá na dvě kliknutí. To ovšem neznamená, že bychom tuto letitou tradici měli zavrhnout, má přece své opodstatnění. Obhájkyně kojení na veřejnosti argumentují zdánlivě logicky – jejich ňadro není sexuální atribut, ale symbol mateřství. To bylo vždycky, a přesto nikdy nikoho nenapadlo ho okázale ukazovat světu. Etiketa nás vede k tomu, abychom se vystříhali všeho, co je druhým nepříjemné, co je uvádí do rozpaků, sem patří i odhalování na veřejnosti, byť z bohulibých pohnutek. Pokud žena potřebuje nakrmit miminko mimo privátní prostor, měla by šetřit své okolí a odebrat se do ústraní, ne tam, kde je nejvíc obecenstva. Militantní maminky, které kojí na veřejnosti záměrně, to nepřijmou, ale některým to možná hne svědomím.“

A na závěr ještě jeden výrok, který v sále z úst Ladislava Špačka zazněl: „Inteligence je schopnost přizpůsobit se vnějšímu prostředí.“

TEXT: Zuzana Urbánková/Centrum multimediální tvorby
FOTO: Ondřej Durczak/ Centrum multimediální tvorby