30+ Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě.

 

Výstava v Opavě je svým rozsahem největší jakou jsme kdy uspořádali. Loňská expozice Tři dekády, připravená ve spolupráci s Uměleckoprůmyslový muzeum v Praze, byla omezena výstavními prostorami v jednom podlaží Domu U Černé Matky Boží. Tentokrát máme k dispozici tři poschodí Domu umění v Opavě i sousední kostel sv. Václava a  Základní uměleckou školu. Všechny tyto budovy jsou propojeny, je možno přecházet z jedné do druhé. Největší část exponátů představí práce současných studentů a nedávných absolventů vytvořené v  pěti letech, které uplynuly od poslední podobné výstavní bilance Čtvrtstoletí ITF. Tu jsme představili opavském Domě umění, v Galerii hlavního města Prahy, v Art centru Galerie 4 v Chebu a na několika zahraničních festivalech.  Ale i nyní připomeneme tvorbu mnoha výrazných absolventů z předchozích období, byť každý z nich bude zastoupený jenom jednou fotografií. Součástí výstavy také budou knihy a projekce. Mnoho fotografií z poslední doby bude poprvé prezentováno širší veřejnosti. K výstavě připravujeme česko-anglický katalog o 400 stranách. Expozice také bude uvedena v různých modifikacích v Zabrze, Budapešti, Opolí, Katovicích, Drážďanech, Lodži a dalších městech, ale nikde nebude tak velká jako v Opavě...

Naše opavská výstava je součástí 64. ročníku festivalu Bezručova Opava, který má  letos hlavní téma „Síla ženy“. Proto celé jedno podlaží v Domě umění věnujeme výhradně tvorbě našich studentek a absolventek, ale ženy budou zastoupeny i v dalších částech výstavy. Výrazné zastoupení žen ovšem není pro nás ničím novým. Na žádné z desítek výstav, které jsme dosud pořádali, jsme však nepočítali kolik se jí účastní mužů a kolik žen. Ale mnohokrát se stalo, že žen bylo více. Počet studentek a studentů je u nás už dlouho téměř vyrovnaný a řada žen patří k našim nejvýraznějším absolventům i současným studentům. Připomenu aspoň autorku známých autoportrétů s různými muži, ženami a celými rodinami Ditu Pepe, která už na ITF dlouho vyučuje, jednu z nejoriginálnějších představitelek české inscenované a reklamní fotografie Báru Prášilovou, Lucii Nimcovou, vítězku Leica Oskar Barnack Award, Irenu Armutidisovou, která byla do nedávna děkankou Fakulty multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, Jolanu Havelkovou, nejenom úspěšnou fotografkou a výtvarnicí, ale také kurátorkou výstav. Mimořádně úspěšný loňský rok měla Bára Reichová, která za svůj cyklus o improvizovaných trénincích našich olympioniků v době pandemie získala mnoho mezinárodních cen.   

Se spolukrátory Ondřejem Durzcakem a Michałem Szalastem jsme se snažili představit mnoho témat a stylů, které jsou typické pro aktuální tvorbu našich studentů. Výstava nebude rozdělena na samostatné kapitoly, ale členitý prostor Domu umění v bývalém dominikánském klášteře umožní instalovat exponáty v tematických celcích, které se budou vzájemně doplňovat a někdy budou vytvářet určité kontrasty.  Takový celek budou tvořit třeba různé soubory portrétních fotografií. Budou zahrnovat celou plejádu přístupů od výrazně stylizovaných portrétů herců z různých pražských divadel v souboru Zuzany Veselé s názvem Fantasma či inscenovaných autoportrétů v přírodě od Martina Faltejska přes jemně aranžované portréty dvojic ze slovenské LGBT komunity od Doroty Holubové ze souboru Neskrývaná láska až po sociologicky výmluvné skupinové portréty Marka Matuštíka, zobrazující rodiny, které odešly z Prahy na venkov,  portréty držitelů různých zbraní od Adriana Švece či velkoformátové portréty nejchudších obyvatel bangladéšské Dháky od Hany Connor a Filipa Jandourka. Osobité místo mají portréty Romana France, které zachycují různorodé skupiny od myslivců v Jasenicích přes soutěžící z mistrovství světa v házení žabek na Hebridách až po účastníky vzpomínky na Václava Havla v Knihovně Kongresu ve Washingtonu, mezi nimiž byla i Madeleine Albrightová a Joan Baezová.  

Na ITF mají už tradičně silné postavení různé formy dokumentární fotografie. Humanistická témata často bývají pojata velmi subjektivně a s velkým důrazem na vizuální stránku, jak to třeba dokládají černobílé dokumenty Arkadiusze Goly z Horního Slezska a Daniela Šperla z Japonska. Výbornými příklady invenčního využití barev jsou třeba fotografie osamělých  chodců v Praze během loňského lockdownu od Romana Vondrouše, cyklus Krzysztofa Golucha Hotel o handicapovaných zaměstnancích jednoho katovického hotelu, soubor Marty Režové Já poustevník, ukazující život osamělého muže z okraje společnosti, či fotografie různých aspektů životního stylu v Arménii od Oldřicha Malachty,  v Číně od Roberta Barcy  nebo v Polsku od Mariusze Foreckého a Adriana Wykroty.

Bohatě zastoupené budou například rozličné příklady autoreflexivních prací a fotografií zachycujících život vlastní rodiny či blízkých přátel. Někdy nás může až překvapit otevřenost, s níž zobrazují témata, která se dříve ve fotografii objevovala jenom sporadicky. Ve fotografiích zařazených do expozice však nejde o senzace či snahu šokovat, ale často o určitou formu arteterapie. Například David Macháček v cyklu Memento s velkou citlivostí komparoval vlastní snímky své přítelkyně a policejní záběry z vyšetřovacího spisu o její tragické dopravní nehodě. Krystyna Dul propojila ve vzpomínce na bratrův dobrovolný odchod ze světa záběry z rodinného alba, vlastní portréty členů rodiny a symbolicky vyznívající záběry statických objektů. Marcin Kruk už čtyři roky fotografuje manželku trpící těžkou neurologickou nemocí. Jeho fotografie však nejsou jenom dokumentem jejího utrpení, ale jsou i obrazem hlubokého vztahu autora a jeho ženy. Jana Habalová zase v cyklu Až budu malý s velkou empatií zobrazuje život svého postiženého bratrance. Na bolestné vzpomínky z vlastního dětství a složitý vztah s otcem reaguje Rafał Klimkiewicz  v souboru Dobrý zlý dům. Řada dalších autorů však nezobrazuje tak vypjatá témata, ale ukazuje třeba život s malými dětmi v době pandemie, jako to udělala Karolina Ćwik v souboru Nedívej se na mne.

Další část výstavy bude zaměřena na inscenovanou fotografii. Zahrne třeba ilustrace Martiny Koubkové k Exupéryho Nočnímu letu, cyklus Jana Pecháčka z prostředí pražského Paláce kultury, v němž se autorovi podařilo vytvořit reminiscence na dobu, kdy v něm probíhaly bombastické sjezdy KSČ, jemné fotografie Kristýny Vackové s tématem mezilidských vztahů nebo inscenované výjevy od Evy Bystrianské, v nichž se často objevují motivy lidí v devastovaném životním prostředí. Ekologické téma zpracovává rovněž Alicja Wróblewska v zátiších složených z plastového odpadu.

Prostor také dostanou různé podoby intermediálně a konceptuálně zaměřené fotografie. Patří k nim třeba soubor Petry Vlčkové RS, mnohostranně a s velkou otevřeností reagující na její dlouholetý boj s roztroušenou sklerózou, mozaika archivních i autorských fotografií Konstoncje Nowiny Konopky Bůh, čest, vlast a moře, ukazující prolínání německých, polských a židovských vlivů v historii města Sopoty, či soubor Karoliny Wojtas o útrapách školského systému Vlak ke vzdělání. 

Představíme hlavně výběr autorských fotografických publikací. Zatímco dříve vyžadovalo vydání fotografických knih mnoho peněz a naprostá většina z nich vycházela v zavedených nakladatelstvích, rozvoj digitálních technologií dnes umožňuje, že knihu v malém počtu exemplářů si může dovolit vydat vlastním nákladem každý kdo má o to zájem. V našem studijním programu máme hned dva předměty zaměřené na autorské knihy, v nichž se studenti učí vybírat a třídit fotografie, navrhovat grafickou úpravu a v neposlední řadě i knihy prezentovat a propagovat. Vedle toho představíme řadu bakalářských, diplomových a disertačních prací z historie a teorie fotografie. Mnoho z nich představuje cenné příspěvky pro fotografickou historiografii. Motivujeme studenty k tomu, aby při výběru témat teoretických závěrečných prací dávali důraz na jejich objevnost, aby nerozebírali po sto padesáté to, co napsali Roland Barthes či Vilém Flusser, ale aby spíše pomohli objevit a publikovat tvorbu zapomenutých fotografů nebo současných autorů, kteří dosud žádnou monografii nemají. Nebo nově analyzovat díla známých tvůrců, odborně zpracovat a do širšího kontextu zařadit vývoj určitých tvůrčích trendů, ale i fotografických škol, spolků, galerií nebo časopisů. Naši studenti vědí, že kromě praktických závěrečných prací musí napsat i rozsáhlejší teoretické práce a většině z nich se to dobře daří. Některé z diplomových prací vyšly i knižně a jsou v běžné distribuci, ale všechny jsou zveřejněny na našem webu www.itf.cz, kde si je každý může přečíst a případně i stáhnout.

 

Myslím, že už nikdo nespočítá kolik cen naši studenti získali, vždyť jenom v soutěžích Czech Press Photo, Slovak Press Photo či v polské obdobě Grand Press Photo jich prakticky každoročně bývá několik.  K nejúspěšnějším absolventům patří náš současný externí pedagog z Polska Rafał Milach, který v roce 2008 získal první cenu v soutěži World Press Photo, byl finalistou Deutsche Börse Photography Award a v roce 2018 se stal jako první Polák nominovaným členem světoznámé agentury Magnum. Současný doktorand a nový externí pedagog Roman Vondrouš vyhrál  kategorii Sport ve World Press Photo, obdržel ceny v soutěži Pictures of the Year International a mnohokrát uspěl v Czech Press Photo. V minulém  ročníku, jehož vítězné práce jsou až do konce října vystaveny v Národním muzeu v Praze, získal hlavní cenu Fotografie roku 2020. Bára Prášilová vyhrála v Hasselblad Masters v Göteborgu, byla finalistkou New York Photo Awards a dvakrát získala titul Fotografka roku v Czech Grand Design Awards. Polský doktorand a externí pedagog Jan Brykczyński v roce 2013 vyhrál v Londýně cenu Syngenta Photography Award, loni Pompidouvo centrum v Paříži představilo jeho diplomovou práci z ITF v expozici Global Resistance. 

ITF je počtem 246 studentů zdaleka největší z deseti fotografických kateder či ateliérů na českých vysokých školách. Vzniknul už v roce 1990, déle se fotografie vyučuje jenom na pražské FAMU. Nedávno jsme v archivu objevili dopis z 1. února 1990 přípravnému výboru Slezské univerzity, v němž už je ucelená koncepce studia i návrh pedagogického sboru. Každoročně se k nám hlásí do bakalářského studia čtyřnásobně až pětinásobně více uchazečů než jich může být přijato. Letos jsme měli trochu strach zda jejich počet výrazně neklesne v souvislosti s pandemií, ale nestalo se tak. Mezi studenty v bakalářském, navazujícím magisterském i doktorském studiu je mnoho cizinců, především z Polska a ze Slovenska, ovšem máme také studenty kteří žijí v Lucembursku, Irsku, Velké Británii, Litvě nebo dokonce v Izraeli. 

 

Institut tvůrčí fotografie není zaměřen na jeden typ fotografie, jako některé naše jiné fotografické katedry a ateliéry. Jeho studijní program zahrnuje všechny oblasti, s nimiž se profesionální fotograf může setkat od reportážní a dokumentární fotografie přes reklamní fotografii až po konceptuálně orientovanou volnou tvorbu. Každý student může získávat zkušenosti od různě zaměřených pedagogů – dokumentaristů Jindřicha Štreita, Václava Podestáta, Josefa Mouchy, Petera Korčeka, Ondřeje Durczaka, Michała Szalasta nebo mne, fotoreportérů Romana Vondrouše a Arkadiusze Goly, představitelů inscenované fotografie Dity Pepe, Štěpánky Stein a Pavla Máry, konceptuálně zaměřených autorů Tomáše Pospěcha, Rafała Milacha nebo Jana Brykczyńského, odborníka na ateliérovou fotografii Mariana Beneše, grafika Otakara Karlase, sociologa Jiřího Siostrzonka, historičky umění Štěpánky Bieleszové, odborníka na fotografickou a tiskovou techniku Karla Poneše. Každý student si může z nich vybrat vedoucího klauzurní nebo diplomové práce, s kýmkoliv může konzultovat. Tak široké spektrum pedagogů se pochopitelně projevuje v tom, že na ITF vedle sebe koexistují různé typy a styly fotografie, to považuji za velké plus. Je pochopitelné, že některý typ po určitou dobu mívá významnější postavení, v současnosti třeba dříve málo vídaná fúze dokumentární a inscenované fotografie, autoreflexivně zaměřený dokument, intermediální a konceptuální tvorba.  Některé oblasti ztrácejí na významu, třeba tradiční fotožurnalistika nebo módní fotografie, pro něž zbývá v tištěných médiích stále méně místa, jiné naopak získávají důležitost, například autorské fotografické knihy. Rozvoj digitálních technologií a sociálních sítí prostě zásadním způsobem fotografii proměnil a na ITF na to musíme pružně reagovat.  

 

 

Organizační věci: Základní vstupné je 80 korun, zlevněné vstupné pro seniory nebo studenty je o třicet korun nižší. 

Původně měla výstava proběhnout už loni, ale kvůli pandemii jsme ji museli odložit. Nynější datum je dáno především termínem zahájení festivalu Bezručova Opava. 

Výstava 30+. Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. Kurátoři Vladimír Birgus, Ondřej Durczak a Michał Szalast. Dům umění, kostel sv. Václava, Základní umělecká škola a galerie KUPE v Opavě, 3. 9.–24. 10. 2021.