Mladí opavští historikové a historičky prozkoumávali bojiště u Slavkova

  • Kamila Návratová
  • 26.01.2026
V roce 2025 uplynulo 220 let od jedné z největších bitev v českých zemích, která se odehrála 2. prosince 1805 za přítomnosti francouzského císaře Napoleona I., rakouského císaře Františka I. a ruského cara Alexandra I. Do historické paměti vešla jako bitva u Slavkova (Austerlitz), jak ji pojmenoval vrchní velitel vítězné francouzské armády císař Napoleon I. Při příležitosti nedávné připomínky výročí této bitvy navštívili opavští studenti a studentky historie bojiště „bitvy tří císařů“ s odborným výkladem PhDr. Mariana Hochela, Ph.D., z Ústavu historických věd.
Výchozím místem „opavské expedice“ se stala obec Prace, původně jedna z válečnými událostmi nejpostiženějších obcí slavkovského bojiště. Odtud se studenti a studentky vypravili na Pracký kopec, jednu ze čtyř krajinných dominant zdejší památkové zóny, a prohlédli si muzejní expozici s kaplí Památníku Mohyla míru, který spravuje Muzeum Brněnska. Poté pokračovali pěšky po trase jižní části slavkovského bojiště, kde bylo před bitvou situováno levé křídlo spojenecké rusko-rakouské armády, až do jeho centrální části k Pomníku tří císařů u Zbýšova a pomníku padlým v bitvě v lokalitě Krchůvek s jedním z hromadných hrobů obětí bitvy v blízkosti Křenovic.

Výpravě mladých opavských historiků a historiček přály klimatické podmínky, jež velmi nápadně evokovaly situaci z ranních hodin 2. prosince 1805, kdy bitva začala. Jeden z kuriozních momentů nastal během prohlídky muzejní expozice na Mohyle míru, kde se studenti Radim Berka a Vojtěch Klimsza pokusili o vlastní inscenační interpretaci historické události, kterou zvěčnil na proslulé olejomalbě francouzský malíř Antoine-Jean Gros pod názvem „Setkání císařů Napoleona I. a Františka I. u Spáleného mlýna“. Toto mírové setkání se uskutečnilo 4. prosince 1805 mezi Žarošicemi a Násedlovicemi na dnešním katastrálním území obce Uhřice a na Napoleonově dvoře v Paříži se stalo preferovaným námětem uměleckého zpracování.

Fotografie: Marian Hochel, Tereza Krmášková