Pozdní tvorba Jany Lamserové se vyznačuje znovunalezenou hravostí a uvolněným rukopisem. Umělkyně se od realistických kresebných portrétů přes strukturální experimenty a pop-artovou inspiraci šedesátých let dostala v letech devadesátých až k lyrické abstraktní digitální fotografii. Její aktuální díla představují koncentrát dřívějších formálních postupů, od kterých je autorka zároveň oproštěna a jde dál unikátní osvobozenou cestou, která vědomě stojí mimo proudy. Lamserová tvoří v tomto období lehce a plodně, oproštěna od očekávání okolí. Vystavené portrétní koláže pedagogů Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby jsou jakýmsi psychedelickým starosvětským pop-artem: přiznaný sentiment se volně přelévá v sarkasmus, vlastní stylotvornému eklektismu. Výstava vybízí k zamyšlení nad vlastními tvůrčími cykly, ale také nad spojením vážného a odlehčeného, nad svobodou (ne)využít vlastní řemeslnou zručnost, a zejména nad radostí z tvorby a ze života.