Poprvé jsem se ujal vedení před šestnácti lety, v únoru 2008. Situace byla v mnohém jiná. Například součástí ústavu byla tehdy archeologie, řešil se náročný výzkumný záměr s tematikou dějin Slezska. Pracoviště rovněž vyžadovalo určitý personální restart, který by se posléze promítl i do obsahu stávajících studijních oborů a přípravy nových. V současné době má ústav za sebou sérii úspěšných akreditací studijních programů podle nových a náročných kritérií, kromě zaměření na dějiny Slezska se ústav může vykázat systematickým bádáním v kulturních dějinách, které reprezentují další výzkumný směr. Rozsah ediční činnosti tehdy a dnes je nesrovnatelný; kromě dlouhé řady monografií vydáváme od roku 2008 každoročně časopis Acta historica. Oproti tehdejší situaci, a to považuji za důležité, se snížil věkový průměr pracovníků. Přitom se daří nadále rozvíjet historické vědy i v rámci doktorského studia (od roku 2000), ústav nadále garantuje habilitační a profesorská řízení (od roku 2007). Uvedené změny nesouvisely pouze s mým prvním funkčním obdobím (do roku 2018); významně se v nich zrcadlí také práce doc. Martina Pelce, který ústav řídil od roku 2019.

Ústav historických věd je nyní stabilizovaným pracovištěm co do akreditací studijních programů i publikování vědeckých výsledků. Vždy je ale samozřejmě možné stávající stav vylepšovat a rozvíjet. Výzvu představují nové plány v internacionalizaci vědy, zvýšení podílu uplatňování výzkumu na kvalitních publikačních platformách, úspěšnost v grantových soutěžích. V oblasti vzdělávání je to rozvíjení dialogu mezi studenty a akademickými pracovníky, jak prostřednictvím moderních metod výuky, tak i mimo ni – náš ústav má dlouhou tradici Historického klubu, v němž se potkávají studenti bakalářští, navazující, doktorandi i akademičtí pracovníci.

Vzhledem k tomu, že jsem do funkce nastoupil počátkem ledna, tak jsem – přinejmenším prostřednictvím e-mailu – popřál kolegům úspěšný start do nového roku. Také jsem potvrdil stávající vedení jednotlivých úseků ústavu, které se, myslím, osvědčilo.

Osobních přání není nikdy dost. Věřím, že si Ústav historických věd nejen udrží své dosavadní kvality, ale přidá k nim nové úspěchy. K nim bych bezesporu řadil například přípravu a otevření kombinovaného studia.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!