Český jazyk a literatura – Bc.

Státní závěrečná zkouška

1. obhajoba bakalářské práce
2. ústní podání znalostí z českého jazyka a literatury v předmětech:

• Současný český jazyk a verbální komunikace
• Vývoj českého jazyka
• Dějiny literatury
• Teorie literatury

SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK A VERBÁLNÍ KOMUNIKACE

Zkouška se skládá z jazykového rozboru vybraného textu a odpovědi na teoretickou otázku.

1. Jazykověda a její disciplíny; přehled, souvislosti, základní terminologie. Základní lingvistická literatura, časopisy.
2. Čeština jako jazykový typ; jazykové roviny (plány jazyka). Český národní jazyk a jeho útvary.
3. Fonologický systém současné češtiny; kritéria třídění hlásek. Ortofonie, ortoepie; kultura mluveného projevu; současný stav kultury zvukové stránky jazyka, příručky.
4. Slovo a pojmenování, lexém; významové vztahy.
5. Slovní zásoba a její obohacování; typy slovníků.
6. Gramatické kategorie jmen – kritéria třídění slovních druhů, slovnědruhové transpozice; gramatické kategorie nižšího řádu. Funkce gramatických kategorií v komunikaci, vývojové tendence.
7. Česká deklinace – typy, vzorová paradigmata, funkce a vznik variantních tvarů. Začlenění přejatých jmen do českého deklinačního systému.
8. Gramatické kategorie sloves; přehled, charakteristika, funkce v komunikaci.
9. Slovesa, jejich třídění z hlediska funkčního a formálního. Vývojové tendence vzhledem k vývoji češtiny.
10. Věta a výpověď, komunikační funkce výpovědi. Syntaktické vztahy, valence.
11. Větné členy, jejich charakteristika, způsob vyjádření; třídění větných členů.
12. Souvětí parataktické a hypotaktické.
13. Stylistika v systému lingvistických disciplín; pomeznost stylistiky; teorie funkčních stylů a její místo v současné stylistice. Slohové postupy a útvary, jejich modifikace, uplatnění v textech jednotlivých stylových oblastí (stylů).
14. Text a jeho vlastnosti. Intertextovost, hypertext. Elektronický text.
15. Základní pojmy z teorie komunikace (znak, jazykový znak; přenos informace, komunikační kód; řečová komunikace jako sociální jednání).

VÝVOJ ČESKÉHO JAZYKA

Zkouška se skládá z jazykového rozboru vybraného textu a odpovědi na teoretickou otázku.

1. Hláskoslovný vývoj v pračeštině
2. Hláskoslovný vývoj od staročeštiny po dobu současnou
3. Staroslověnská deklinace: třídění: substantiva, adjektiva, zájmena, číslovky, gramatické kategorie,
4. Staroslověnská konjugace: třídění sloves, gramatické kategorie
5. Vývojové tendence v deklinaci (od pračeštiny po dobu současnou)
6. Vývojové tendence v konjugaci (od pračeštiny po dobu současnou)
7. Staročeská deklinace: třídění jmen, adjektiv, zájmen, číslovek, gramatické kategorie
8. Konjugace ve starší češtině: třídění sloves, gramatické kategorie, vývojové tendence.
9. Staročeská syntax: větné typy, větné členy, polovětné útvary, souvětí podřadné a souřadné, vývojové tendence.
10. Současná jazykovědná bohemistika a její kořeny ve 20. století.

U SZZ student předloží seznam prostudované odborné lingvistické literatury (knižní, časopisecké i internetové zdroje).

DĚJINY LITERATURY

1. Specifika české středověké literatury.
2. Humanistická vzdělanost a její projevy v české literatuře.
3. Žánrový systém české barokní literatury.
4. Stylové proměny literatury počátečních fází národního obrození (klasicismus, preromantismus).
5. Podoby českého literárního romantismu (30. až 50. léta 19. století).
6. Modely funkce literatury v 2. polovině 19. století (májovci, ruchovci, lumírovci, realismus).
7. Literatura dekadence a dynamika moderní české literatury (zvláště lyriky) do roku 1914.
8. Střídání a střetávání avantgardních konceptů v české literatuře (předválečná moderna a civilismus, proletářské umění, poetismus, surrealismus).
9. Autorské a žánrové dominanty české prózy 20. až 40. let.
10. Literárněkritické koncepty v období moderny a avantgardy.
11. Vývojový rytmus české lyriky 40. až 60. let (skupiny, generace, proměny poetik).
12. Česká próza v souboji s ideologickými tlaky (od budovatelského románu k diverzifikaci 60. let).
13. Normalizovaná literatura – mocenské požadavky na literaturu a jejich naplňování.
14. Samizdatový a exilový komunikační okruh a jejich místo v dějinách české literatury 70. a 80. let.
15. České drama ve 20. století – směry, žánry, osobnosti.

TEORIE LITERATURY

1. Specifičnost humanitních disciplín; literární věda a její disciplíny, historické proměny pojmu literatura, pokusy o vymezení literárnosti.
2. Poetika – versologie (verš vázaný a volný, metrum, rytmus, rým a jeho typy), prostředky hláskové instrumentace, básnické figury, prostředky tematického uspořádání, obrazné pojmenování.
3. Literární druhy a žánry – názory na způsob existence literárních druhů a žánrů; charakteristika hlavních lyrických, epických a dramatických žánrů; proměny žánrových systémů a jednotlivých žánrů.
4. Dílo a text – znaky textu; vrstvy textu (zvuková, lexikální, syntaktická, textová); literární dílo jako znak a struktura: estetická funkce textu, Mukařovského pojetí básnického jazyka, artefakt, estetický objekt; tematická rovina díla; fiktivnost, problematika fikčních světů; intertextovost.
5. Autor – historické proměny pojetí autorství (inspirace, autorita, individualita); autor jako psychofyzická bytost, autor implicitní; autorská osobnost a možnosti její rekonstrukce; záměrnost a nezáměrnost v umění; sémantické gesto.
6. Recipient – reálný a implikovaný vnímatel; typy čtení; problematika dobové a individuální konkretizace; popis, analýza, výklad, interpretace.
7. Kompozice literárního díla, naratologie – kompoziční postupy a principy, poetika postavy, čas a prostor literárního díla; fabule, syžet; pásmo postav, pásmo vypravěče; klasický a moderní narativní text; ich-forma, er-forma; typy vypravěče; vyprávěcí situace.
8. Psychoanalýza a fenomenologie v literární vědě, tematická kritika, archetypální kritika – charakteristika jednotlivých přístupů k literárnímu dílu, hlavních děl a představitelů.
9. Formalismus, strukturalismus, nová kritika, analýza diskursu, poststrukturalismus – charakteristika jednotlivých přístupů k literárnímu dílu, hlavních děl a představitelů.
10. Hermeneutika, recepční estetika, dekonstrukce, nový historismus, feminismus, gender studies – charakteristika jednotlivých přístupů k literárnímu dílu, hlavních děl a představitelů.

Student předloží seznam přečtené primární literatury a prostudované literatury sekundární (monografie, studie, články).