Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo

Státní závěrečná bakalářská zkouška (platné od akademického roku 2017/18)

Státní závěrečnou bakalářskou zkoušku tvoří:

1) teoretická část

která zahrnuje následující okruhy otázek:

• dějiny světového a českého divadla;
• teorie divadla a dramatu;
• dramaturgie kultury;
• analýza divadelní inscenace nebo dramatického textu (student u zkoušky předloží seznam nejméně 50 zhlédnutých inscenací, záznamů divadelních inscenací nebo seznam přečtených dramatických textů. Komise vybere jeden z těchto titulů a student jej následně podrobí detailní analýze.)

2) praktická zkouška

V rámci praktické zkoušky student prezentuje projekt, jehož téma si zvolí a detailně rozpracuje v rámci výuky předmětu Dramaturgický workshop III. Jedná se např. o tyto projekty:

• sestavení dramaturgického plánu pro vybraný typ divadla a jeho zdůvodnění;
• dramaturgický projekt inscenace (od zdůvodnění výběru titulu, vypracování dramaturgické koncepce, přes žádost o grant, zajištění autorských práv k inscenaci až po program a přípravu podkladů pro prezentaci inscenace v médiích);
• sestavení dramaturgické koncepce pro divadelní festival, filmovou přehlídku nebo multižánrový festivalový projekt;
• prezentace vlastní tvorby (dramatický text, adaptace, realizace inscenace);
• překlad divadelní hry.

Okruhy pro státní závěrečné zkoušky bakalářského studijního programu Kulturní dramaturgie v divadelní praxi

I. Historie, teorie a praxe divadla

1.  Divadlo v kontextu západní kultury: antika, středověk.
2.  Divadlo v kontextu západní kultury: renesance, baroko.
3.  Divadlo v kontextu západní kultury: klasicismus a osvícenství, romantismus.
4.  Divadlo v kontextu západní kultury: realismus, naturalismus, modernismus.
5.  Divadlo v české kultuře: počátky, středověk.
6.  Divadlo v české kultuře: renesance, baroko.
7.  České národní obrození, cesta od myšlenky národního divadla k budově Národního divadla.
8.  Josef Kajetán Tyl, české romantické divadlo.
9.  Divadlo v české kultuře: realismus, naturalismus a symbolismus.
10.  Proměny divadla a dramatu ve světě i u nás v letech 1918-1945.
11.  Evropské divadelní reformy 1. pol. 20. století versus česká meziválečná divadelní avantgarda.
12.  „Druhá divadelní reforma“ a její představitelé (soubory a osobnosti).
13.  Proměny světového dramatu po roce 1945 až do současnosti.
14.  Vývoj českého divadla a dramatu po roce 1945 (soubory a osobnosti).
15.  Pojem divadlo a jeho proměny. Základní předpoklady vzniku a existence divadla, jeho umělecká specifičnost. Čas a prostor v divadle a v dramatu. Divadelní složky. Divadelní artefakt.
16.  Divadelní text – vlastnosti a specifičnost. Pojem drama. Stavba dramatu. Divadelní druhy, žánry dramatu. Proměny a vývoj dramatu v kontextu dějin divadla.
17.  Dvojí tradice evropské činohry. Myšlení o divadle (významní představitelé divadelní teorie s přímým dopadem na praxi).
18.  Kulturní a kreativní průmysly.
19.  Podstata estetického myšlení a jeho projevy.
20.  Divadelní dramaturgie v kontextu evropské kultury.
21.  Dramaturg v současné divadelní kultuře.
22.  Práce divadelního dramaturga v repertoárovém divadle.
23.  Proces vzniku divadelní inscenace
24.  Dramatická výchova: historické kontexty vzniku oboru, cíle, osobnosti a literatura. Asociace dramacenter ČR. Komunitní centra.
25.  Metody a techniky dramatické výchovy. Prezentace přípravy (popř. i realizace) vlastní lekce dramatické výyhovy.

II. Kulturní dramaturgie a organizace

1.  Režie jako řemeslo (základní principy mizanscénování, dramatická situace).
2.  Dramaturgicko-režijní koncepce a její realizace.
3.  Strategické plánování a jeho využití při realizaci kulturních projektů.
4.  Projektové řízení (využití principů projektového řízení při realizaci kulturní akce/kulturních projektů).
5.  Proces vzniku a realizace kulturních projektů (produkční cyklus různých typů kulturních projektů).
6.  Finanční zajištění projektu (formy financování projektu, grantová politika atp.), možnosti a formy propagace kulturní akce.
7.  Co je podstatou divadelního prostoru? Popište podobu a princip divadelního prostoru jednotlivých vývojových etap od antiky po baroko (včetně používaných označení). Představte libovolný alternativní divadelní prostor z historie divadla či takový, se kterým jste se v nedávné době setkali (včetně názvu inscenace, jména režiséra, místa a času uvedení).
8.  Popište představení inscenace, které jste v nedávné době navštívili. Čím je aktuální? Popište charakter ústřední postavy. O co jí jde? Které dramatické situace jsou podle vás klíčové a proč? Jakým způsobem herci vytvářejí své postavy? Který moment představení byl pro vás nejpůsobivější a proč? Ve kterém momentu ze závěru inscenace se završuje (či má završovat) divákovo vnímání, z něhož pramení závěrečná katarze?
9.  Marketingový mix v kulturních organizacích.
10.  Fundraising, jeho hlavní zásady a strategie.
11.  Možné zdroje financování kulturních projektů.
12.  Zpracování grantových žádostí.
13.  Týmová práce: umění budování týmu a proces řešení problému týmovou prací, profesionální etika.
14.  Prezentace připraveného (fiktivního) kulturního či uměleckého projektu.
15.  Typologie festivalů. Historie festivalového podnikání v České republice.
16.  Základní pojmy související s festivalem.
17.  Dramaturgie festivalu.
18.  Tým festivalu, stanovení jednotlivých cílů a úkolů, plánování.
19.  Festivalový dramaturg, kulturní dramaturg.
20.  Prostor – výběr na základě dramaturgie festivalu (divadlo, kinosály, kulturní domy, site specific prostory atd.; technické požadavky hostujících souborů)

III. Prezentace a animace umění a kultury

1.  Herecká průprava založená na vnější a vnitřní technice (divadlo versus „animační“ prostor).
2.  Vytváření jevištní postavy versus animační etuda (práce s textem, uložení textu do paměti, dialogičnost a partnerská souhra, temporytmus hereckého projevu, chůze).
3.  Cíle a podoby uměleckého vzdělávání, práce s publikem u nás a v zahraničí. Český vzdělávací rámec: doporučená literatura, vzdělávací a propagační akce, instituce a organizace zabývající se realizací uměleckého vzdělávání.
4.  Divadelní lektorství: existující a možné podoby praxe, problematika cílových skupin, možnosti finančního a materiálního zajištění. Kulturní aktivity knihoven, muzeí a galerií a dalších.
5.  Prezentace připravené (popř. i realizované) koncepce (akce/aktivity) v rámci uměleckého vzdělávání konkrétní umělecké/kulturní instituce. Profil lektora uměleckého vzdělávání: schopnosti, dovednosti, znalosti. Možná úskalí a jak jim předcházet, jak je řešit.
6.  Scéna a scénologie, obraz a vyobrazení, symboličnost v umění a symboličnost v reklamě. Proč lze označit dnešní dobu za dobu všeobecné scénovanosti? Proč je scénování důležité a jaké jsou jeho nepříznivé důsledky?
7.  Vnitřně-hmatové vnímání. Prožitek a zážitek. Jakým způsobem přispívají prozodické kvality dramatického textu k vytváření prostoru a diváckého prožitku? Srovnejte japonský (potažmo východní) a západní způsob pohledu na vytváření energie potřebné k vytváření prožitku.
8.  Mediální systém v ČR (veřejnoprávní, komerční a dezinformační média).
9.  Lidské zdroje ve zpravodajství, fungování redakce.
10.  Co je a co není kulturní publicistika? Vztah umění a kritiky. Funkce a role kulturní publicistiky a její žánry.
11.  Mediální prostor pro kulturní publicistiku v České republice a jeho osobnosti (tištěná média, internet, rozhlas a televize).
12.  Návrh komunikační strategie multižánrového kulturního festivalu.
13.  Psaní jako fenomén (terapeutické funkce psaní, sebevyjádření, schopnost komunikovat vlastní prožitky, psaní jako apel i jako realizace estetické funkce).
14.  Podoby psaní – lyrické bezčasí, epika jako příběh vypravěče, dramatická situace. Dialog a monolog jako dva principy komunikace.
15.  Co znamenají pojmy kultura řeči a kultivovaný projev?
16.  Komunikační sféry národního jazyka a jim odpovídající vhodné vyjadřovací prostředky.
17.  Výslovnostní a neverbální kvality jazykového projevu.
18.  Literární komunikace, její povaha a její specifika.
19.  Autor – historický autor, modelový autor, hlas promlouvající v literárním díle.
20.  Čtenář – historický čtenář, modelový čtenář, fiktivní adresát; otázka porozumění literárnímu dílu.

Student u zkoušky předloží seznam nejméně 30 zhlédnutých inscenací, záznamů divadelních inscenací nebo přečtených dramatických textů. Z tohoto seznamu komise vybere jeden titul (s přihlédnutím k volbě otázek), který student podrobí analýze.

SZZK je zakončena prezentací a obhajobou realizovaného tvůrčího projektu.