Bakalářský studijní program Kulturní dramaturgie v divadelní praxi (KDDp) 

Průběh státní závěrečné zkoušky (SZZk) 

1. Státní závěrečná bakalářská zkouška je zahájena obhajobou bakalářské práce.  
   
2. Po úspěšné obhajobě student přistoupí k ústní zkoušce z následujících oblastí:
   - I. Historie, teorie a praxe divadla
   - II. Kulturní dramaturgie a organizace
   - III. Prezentace a animace umění a kultury
   Z každého z těchto tří okruhů si student losuje jednu otázku. U zkoušky také předloží seznam nejméně 30 zhlédnutých inscenací, záznamů divadelních inscenací nebo přečtených dramatických textů. Z tohoto seznamu komise vybere jeden titul (s přihlédnutím k volbě otázek), který student podrobí analýze.
3. Státní závěrečná bakalářská zkouška je zakončena prezentací a obhajobou bakalářského tvůrčího projektu. Jedná se např. o tyto typy tvůrčích projektů:
   - sestavení dramaturgického plánu pro vybraný typ divadla, jeho zdůvodnění;
   - vytvoření dramaturgie divadelního festivalu, filmové přehlídky nebo multižánrového festivalu;
   - návrh konceptu tematického workshopu;
   - vytvoření konceptu propagace festivalu či jiné kulturní akce;
   - koncept produkce festivalu či jiné kulturní akce.
   Projekty jsou konzultovány v rámci předmětů Seminář k bakalářské práci 1 a Seminář k bakalářské práci 2. 

Okruhy ke státní závěrečné zkoušce

I. Historie, teorie a praxe divadla

1. Divadlo v kontextu západní kultury: antika, středověk.
2. Divadlo v kontextu západní kultury: renesance, baroko.
3. Divadlo v kontextu západní kultury: klasicismus a osvícenství, romantismus.
4. Divadlo v kontextu západní kultury: realismus, naturalismus, modernismus.
5. Divadlo v české kultuře: počátky, středověk.
6. Divadlo v české kultuře: renesance, baroko.
7. České národní obrození, cesta od myšlenky národního divadla k budově Národního divadla.
8. Josef Kajetán Tyl, české romantické divadlo.
9. Divadlo v české kultuře: realismus, naturalismus a symbolismus.
10. Proměny divadla a dramatu ve světě i u nás v letech 1918-1945.
11. Evropské divadelní reformy 1. pol. 20. století versus česká meziválečná divadelní avantgarda.
12. "Druhá divadelní reforma" a její představitelé (soubory a osobnosti).
13. Proměny světového dramatu po roce 1945 až do současnosti.
14. Vývoj českého divadla a dramatu po roce 1945 (soubory a osobnosti).
15. Pojem divadlo a jeho proměny. Základní předpoklady vzniku a existence divadla, jeho umělecká specifičnost. Čas a prostor v divadle a v dramatu. Divadelní složky. Divadelní artefakt.
16. Divadelní text - vlastnosti a specifičnost. Pojem drama. Stavba dramatu. Divadelní druhy, žánry dramatu. Proměny a vývoj dramatu v kontextu dějin divadla.
17. Dvojí tradice evropské činohry. Myšlení o divadle (významní představitelé divadelní teorie s přímým dopadem na praxi).
18. Kulturní a kreativní průmysly.
19. Podstata estetického myšlení a jeho projevy.
20. Divadelní dramaturgie v kontextu evropské kultury.
21. Dramaturg v současné divadelní kultuře.
22. Práce divadelního dramaturga v repertoárovém divadle.
23. Proces vzniku divadelní inscenace.
24. Dramatická výchova: historické kontexty vzniku oboru, cíle, osobnosti a literatura. Asociace dramacenter ČR. Komunitní centra.
25. Metody a techniky dramatické výchovy. Prezentace přípravy (popř. i realizace) vlastní lekce dramatické výchovy. 

II. Kulturní dramaturgie a organizace

1. Režie jako řemeslo (základní principy mizanscénování, dramatická situace).
2. Dramaturgicko-režijní koncepce a její realizace.
3. Strategické plánování a jeho využití při realizaci kulturních projektů.
4. Projektové řízení (využití principů projektového řízení při realizaci kulturní akce/kulturních projektů).
5. Proces vzniku a realizace kulturních projektů (produkční cyklus různých typů kulturních projektů).
6. Finanční zajištění projektu (formy financování projektu, grantová politika atp.), možnosti a formy propagace kulturní akce.
7. Co je podstatou divadelního prostoru? Popište podobu a princip divadelního prostoru jednotlivých vývojových etap od antiky po baroko (včetně používaných označení). Představte libovolný alternativní divadelní prostor z historie divadla či takový, se kterým jste se v nedávné době setkali (včetně názvu inscenace, jména režiséra, místa a času uvedení).
8. Popište představení inscenace, které jste v nedávné době navštívili. Čím je aktuální? Popište charakter ústřední postavy. O co jí jde? Které dramatické situace jsou podle vás klíčové a proč? Jakým způsobem herci vytvářejí své postavy? Který moment představení byl pro vás nejpůsobivější a proč? Ve kterém momentu ze závěru inscenace se završuje (či má završovat) divákovo vnímání, z něhož pramení závěrečná katarze?
9. Marketingový mix v kulturních organizacích.
10. Fundraising, jeho hlavní zásady a strategie.
11. Možné zdroje financování kulturních projektů.
12. Zpracování grantových žádostí.
13. Týmová práce: umění budování týmu a proces řešení problému týmovou prací, profesionální etika.
14. Prezentace připraveného (fiktivního) kulturního či uměleckého projektu.
15. Typologie festivalů. Historie festivalového podnikání v České republice.
16. Základní pojmy související s festivalem.
17. Dramaturgie festivalu.
18. Tým festivalu, stanovení jednotlivých cílů a úkolů, plánování.
19. Festivalový dramaturg, kulturní dramaturg.
20. Prostor – výběr na základě dramaturgie festivalu (divadlo, kinosály, kulturní domy, site specific prostory atd.; technické požadavky hostujících souborů).
    

III. Prezentace a animace umění a kultury (20 otázek)

1. Herecká průprava založená na vnější a vnitřní technice (divadlo versus "animační" prostor).
2. Vytváření jevištní postavy versus animační etuda (práce s textem, uložení textu do paměti, dialogičnost a partnerská souhra, temporytmus hereckého projevu, chůze).
3. Cíle a podoby uměleckého vzdělávání, práce s publikem u nás a v zahraničí. Český vzdělávací rámec: doporučená literatura, vzdělávací a propagační akce, instituce a organizace zabývající se realizací uměleckého vzdělávání.
4. Divadelní lektorství: existující a možné podoby praxe, problematika cílových skupin, možnosti finančního a materiálního zajištění.
5. Kulturní aktivity knihoven, muzeí a galerií a dalších.
6. Prezentace připravené (popř. i realizované) koncepce (akce/aktivity) v rámci uměleckého vzdělávání konkrétní umělecké/kulturní instituce. Profil lektora uměleckého vzdělávání: schopnosti, dovednosti, znalosti. Možná úskalí a jak jim předcházet, jak je řešit.
   Scéna a scénologie, obraz a vyobrazení, symboličnost v umění a symboličnost v reklamě. Proč lze označit dnešní dobu za dobu všeobecné scénovanosti? Proč je scénování důležité a jaké jsou jeho nepříznivé důsledky?
7. Vnitřně-hmatové vnímání. Prožitek a zážitek. Jakým způsobem přispívají prozodické kvality dramatického textu k vytváření prostoru a diváckého prožitku? Srovnejte japonský (potažmo východní) a západní způsob pohledu na vytváření energie potřebné k vytváření prožitku.
8. Mediální systém v ČR (veřejnoprávní, komerční a dezinformační média).
9. Lidské zdroje ve zpravodajství, fungování redakce.
10. Co je a co není kulturní publicistika? Vztah umění a kritiky. Funkce a role kulturní publicistiky a její žánry.
11. Mediální prostor pro kulturní publicistiku v České republice a jeho osobnosti (tištěná média, internet, rozhlas a televize).
12. Návrh komunikační strategie multižánrového kulturního festivalu.
13. Psaní jako fenomén (terapeutické funkce psaní, sebevyjádření, schopnost komunikovat vlastní prožitky, psaní jako apel i jako realizace estetické funkce).
14. Podoby psaní – lyrické bezčasí, epika jako příběh vypravěče, dramatická situace. Dialog a monolog jako dva principy komunikace.
15. Co znamenají pojmy kultura řeči a kultivovaný projev?
16. Komunikační sféry národního jazyka a jim odpovídající vhodné vyjadřovací prostředky.
17. Výslovnostní a neverbální kvality jazykového projevu.
18. Literární komunikace, její povaha a její specifika.
19. Autor – historický autor, modelový autor, hlas promlouvající v literárním díle.
20. Čtenář – historický čtenář, modelový čtenář, fiktivní adresát; otázka porozumění literárnímu dílu.