Okruhy pro státní závěrečné zkoušky bakalářského studijního programu Český jazyk a literatura

Studijní plán „completus“

I. Současný český jazyk a verbální komunikace

1. Jazyk jako systém a struktura. Jazyk a mozek.
2. Mluvená a psaná podoba jazyka. Písmo, jeho vývoj, písemné systémy.
3. Stratifikace českého národního jazyka.
4. Jazyková kultura, úzus, norma, kodifikace.
5. Klasifikace a typologie jazyků.
6. Jazykový vývoj.
7. Systém českých vokálů, pravidla jejich výslovnosti a pravopisu.
8. Systém českých konsonantů, pravidla jejich výslovnosti a pravopisu.
9. Prozódie, suprasegmentální jevy, slabika, takt a modulace.
10. Klasifikace českých substantiv, jejich gramatické kategorie.
11. Klasifikace českých adjektiv,  Jejich gramatické kategorie.
12. Klasifikace českých sloves a slovesných tvarů. Gramatické kategorie sloves.
13. Nesklonné slovní druhy.
14. Morfematická analýza slova.
15. Tvoření substantiv, kategorie, způsoby tvoření.
16. Tvoření adjektiv, kategorie, způsoby tvoření.
17. Tvoření sloves.
18. Slovní zásoba, její čenění, vrstvy a změny ve slovní zásobě.
19. Význam a smysl lexikální jednotky. Paradigma a syntagma v lexikonu.
20. Vlastnosti textu, hypertext, texty podle dominantní funkce.
21. Stylistická platnost výrazových prostředků. Slohové postupy a slohové útvary.
22. Věta, výpověď, propoziční akt a jeho složky.
23. Valence, gramatický větný vzorec, větné členy.
24. Syntaktické vztahy a jejich realizace.
25. Bohemistika, historie a současnost, základní bohemistická literatura.
26. Distinktivní rysy, opozice, asimilace, hranice slov v písmu.
27. Lexikografie, sestavovaní slovníků, druhy slovníků, vývoj českého slovníkářství.
28. Dialog, monolog, psanost, mluvenost.
29. Komunikační sféry, komunikační situace, komunikační strategie.
30. Argumentační postupy, řečnické figury a tropy.

II. Historie jazyka

1. Deklinace substantiv ve staroslověnštině, vývoj deklinace substantiv v češtině.
2. Deklinace adjektiv ve staroslověnštině, vývoj adjektiv a participií v češtině.
3. Staroslověnština a její typické rysy v kontextu slovanských jazyků.
4. Zájmena a číslovky ve staroslověnštině. Vývoj zájmen a číslovek v češtině.
5. Vývojové tendence sloves.
6. Hláskoslovný vývoj od konce praslovanštiny po současnou češtinu.
7. Rozdělení a charakteristika nářečí na území České republiky.
8. Vyjadřování modality ve starší češtině, vývoj větných členů.
9. Vývoj jednočlenných a dvojčlenných vět, útvarů s participii, přechodníkových a infinitivních vazeb.
10. Vývoj vedlejších vět.

III. Dějiny literatury

1. Pojem starší české literatury, její jazykové a časové vymezení; literární tradice staroslověnská, latinská, židovská a německá na našem území (Životy Konstantina a Metoděje, Proglas, Kosmova kronika, Vita Caroli, hebrejské glosy, Oráč z Čech aj.); počátky česky psané literatury (nejstarší lyrika a veršovaná epika).
2. Česky psaná literatura středověku; rozvoj prózy (překlad bible, Tomáš Štítný, Tkadleček); drama (Mastičkář); dvorská lyrika; Podkoní a žák; Nová rada; husitství (např. Husova pastorační a kazatelská próza, listy; Václav, Havel a Tábor).
3. Humanistická vzdělanost a renesanční prvky v české literatuře; počátky knihtisku (Řehoř Hrubý z Jelení, Frantovy práva, Spis o nových zemích a novém světě, Hájkova kronika aj.).
4. Žánrový systém české barokní literatury; evangelické a katolické baroko (např. J. A. Komenský, A. Michna z Otradovic, F. Bridel, O. F. de Waldt, Rakovnická vánoční hra).
5. Národní obrození – pojem, souvislosti, periodizace, význam naukové literatury. (Pojem obrození a jeho místo v dějinách české literatury a evropské paralely; různé návrhy periodizace obrození; význam osvícenské kritiky a pozdní osvícenství: Dobrovský; Jugmannova družina; spor o prozodii.)
6. Stylové proměny literatury na přelomu 18. a 19. století (klasicismus, preromantismus). (Thámovci; Puchmajerovy almanachy; Kollár; Čelakovský a ohlasová poezie; zrod česky psané literární kritiky.)
7. Český literární romantismus (30. až 50. léta 19. století) a jeho evropský kontext. (Český romantismus v kontextu evropského; Mácha, Erben, Tyl; Němcová a obrazy ze života.)
8. Modely funkce literatury v 2. polovině 19. století (májovci, ruchovci, lumírovci). (Almanach Máj, programové vystoupení mladých na konci 50. let a jeho evropské zdroje; Neruda, Hálek, Světlá; význam literární kritiky v modelaci národní literatury – Durdík, Krásnohorská; tzv. škola národní: Čech, Krásnohorská; tzv. škola kosmopolitní: Sládek, Zeyer, Vrchlický.)
9. Podoby realismu v české literatuře 2. poloviny 19. století, naturalismus v české literatuře a jejich evropský kontext. (Ideální realismus; formování realismu v próze od 70. let a jeho evropský kontext: Jirásek, Winter, Herrmann, Rais, Nováková; realismus a moderna: Machar, Sova, žánrová poezie; naturalismus v evropské a české literatuře: Čapek-Chod, Šlejhar, Mrštík, Tilschová.)
10. Literární kritika v moderní době a její význam pro formování moderny a avantgardy. (Kritika jako prostor reformního úsilí a realismus – Masaryk, Čech, Mrštík, Schauer; modernistická kritika: Šalda, Krejčí, Vodák, Procházka, Karásek; proměny modernistického diskursu na přelomu století: Novák, Marten, Sezima; avantgardní programová kritika: Teige, Píša, Götz, Václavek.)
11. Fin de siècle, literatura dekadence a proměny české lyriky v evropském kontextu. (Evropská a česká dekadence, okruh Moderní revue; symbolismus v poezii: Karásek, Hlaváček, Březina, Sova; Dyk, Neumann; Bezruč; modernistická próza a secese: Svobodová; proměny lyriky po r. 1900 a anarchismus: Toman, Gellner, Šrámek.)
12. Střídání a střetávání avantgardních konceptů v české literatuře (předválečná moderna, proletářské umění, poetismus, surrealismus) v souvislostech světové avantgardy. (Počátky evropských avantgard před velkou válkou: kubismus, expresionismus, futurismus; Almanach na rok 1914, Neumann a Theer; proletářské umění: Wolker, Seifert, Hora; poetismus: Nezval, Seifert, Biebl; krize avantgardy a poezie zmaru a smrti: Halas, Holan, Závada, Zahradníček; surrealismus: Nezval).
13. Moderní a avantgardní drama. (Realistické drama: Preissová, Mrštíkové; drama symbolů: Karásek, Dyk, Kvapil; moderní psychologii na jevišti: Hilbert; lyrické drama: Šrámek, Čapek, Mahen; avantgardní divadlo; problémová hra: Čapek, Langer; expresionistická groteska: Čapkové, Bartoš; drama zástupů; drama všedních starostí.)
14. Česká próza 20. až 40. let. (Rozbíjení tradiční epiky ve 20. letech – expresionistické vlivy: Durych, Čapkové, Weiner, fejetonní román, lyrizace: Vančura, Konrád; obnovování epičnosti ve 30. letech: Olbracht, Čapek; filozofická próza; formování a rozvoj psychologické prózy: Havlíček, Hostovský, Glazarová, Hanuš, a prózy společenské: Pujmanová, Majerová, ruralismus.)
15. Proměny české lyriky 40. až 60. let (skupiny, generace, poetiky – diferenciace v období 1945-1948, frézistická poezie, skupina Května, autoři okolo Tváře…; J. Kolář, I. Blatný, J. Kainar; K. Šiktanc, J. Šotola; O. Mikulášek J. Skácel; V. Havel, I. Wernisch, P. Král…).
16. Česká próza v souboji s ideologickými tlaky (od budovatelského románu k diverzifikaci 60. let – J. Drda, J. Otčenášek, E. Valenta, J. Škvorecký, N. Frýd, A. Lustig, B. Hrabal, M. Kundera, L. Vaculík, I. Klíma, E. Kantůrková ad.).
17. Normalizovaná literatura – mocenské požadavky na literaturu a jejich naplňování. (V. Páral, B. Hrabal, L. Fuks, tzv. profesní próza; pětatřicátníci: J. Žáček, K. Sýs, P. Cincibuch; ad.)
18. Samizdatový a exilový komunikační okruh a jejich místo v dějinách české literatury 70. a 80. let (L. Vaculík, I. Binar, V. Havel, P. Kohout, I. Diviš, P. Král, V. Fischerová, K. Michal ad.).
19. Poválečné drama (divadla malých forem, J. Topol, V. Havel, P. Kohout ad.).
20. Proměny české literatury po roce 1989 (generace, žánry, nakladatelské domy, lit. ceny atd.)

Student předloží u zkoušky seznam četby z dějin české literatury; otázka může být specifikována v závislosti na přečtených dílech.

IV. Teorie literatury a editologie

1. Literatura, literárnost, funkce literatury.
2. Věda o literatuře, její disciplíny a jejich předmět.
3. Specifika literární komunikace.
4. Rytmizace básnické řeči, prozodické systémy, český verš.
5. Obrazná řeč, tropy, specifičnost básnického jazyka.
6. Tematická výstavba textu, téma, motiv, vyšší významové celky (lyrický subjekt, lyrická situace).
7. Vyprávění – příběh a diskurs, vypravěč, postavy, časové charakteristiky vyprávění.
8. Literární druhy a žánry, žánrová krajina.
9. Estetika díla a textu – vztahy lit. díla a skutečnosti, dílo jako znak a struktura, fikční světy.
10. Autor – historické modely autorství, zrod a formování moderního pojmu autora, implicitní autor, oslabování autorské funkce, smrt autora.
11. Čtenář – jeho psychologie a sociologie, modely čtení, implicitní čtenář, identifikace a horizont očekávání (Jauß) interpretace a nadinterpretace (Eco).
12. Hermeneutiky podezření – psychoanalýza a marxismus v myšlení o literatuře (psychokritika, archetypální kritika, marxismus v literární vědě).
13. Hermeneutiky důvěry – rozvíjení fenomenologie v myšlení o literatuře (Ingarden, tematická kritika, hermeneutika, recepční estetika).
14. Myšlení jazyka a formy v literární vědě (ruský formalismus, český strukturalismus, francouzský strukturalismus, poststrukturalismus, dekonstrukce).
15. Literární dílo v kontextech kultury a politiky – feminismus, genderová studia, nový historismus, kulturní studia.
16. Základní otázky teorie umění (kdo je umělec, co je umění, subjektivita uměleckého hodnocení).
17. Základní estetické kategorie (krása, harmonie, tragično, komično, vznešenost, ošklivost).
18. Kniha a její autor (ediční proces, redakční práce, autorské právo, typografie).
19. Textová kritika – typy vydání, textové prameny, výchozí text.
20. Kanonický text a jeho příprava, modelový postup edičního zpracování textu.

Studijní plán „maior“ a „minor“

I. Český jazyk

Část A)

1. Jazyk jako systém a struktura. Jazyk a mozek.
2. Mluvená a psaná podoba jazyka. Písmo, jeho vývoj, písemné systémy.
3. Stratifikace českého národního jazyka. Jazyková kultura, úzus, norma, kodifikace.
4. Klasifikace a typologie jazyků. Jazykový vývoj.
5. Systém českých vokálů, pravidla jejich výslovnosti a pravopisu.
6. Systém českých konsonantů, pravidla jejich výslovnosti a pravopisu.
7. Prozódie, suprasegmentální jevy, slabika, takt a modulace.
8. Klasifikace českých substantiv, adjektiv a zájmen. Jejich gramatické kategorie.
9. Klasifikace českých sloves a slovesných tvarů. Gramatické kategorie sloves.
10. Nesklonné slovní druhy.
11. Slovní zásoba, její čenění, vrstvy a změny ve slovní zásobě.
12. Význam a smysl lexikální jednotky. Paradigma a syntagma v lexikonu.
13. Vlastnosti textu, hypertext, texty podle dominantní funkce.
14. Stylistická platnost výrazových prostředků. Slohové postupy a slohové útvary.
15. Věta, výpověď, propoziční akt a jeho složky.
16. Valence, gramatický větný vzorec, větné členy.
17. Syntaktické vztahy a jejich realizace.
18. Bohemistika, historie a současnost, základní bohemistická literatura.
19. Distinktivní rysy, opozice, asimilace, hranice slov v písmu.
20. Lexikografie, sestavovaní slovníků, druhy slovníků, vývoj českého slovníkářství.

Část B)

1. Deklinace substantiv ve staroslověnštině, vývoj deklinace substantiv v češtině.
2. Deklinace adjektiv ve staroslověnštině, vývoj adjektiv a participií v češtině.
3. Staroslověnština a její typické rysy v kontextu slovanských jazyků.
4. Zájmena a číslovky ve staroslověnštině. Vývoj zájmen a číslovek v češtině.
5. Vývojové tendence sloves.
6. Hláskoslovný vývoj od konce praslovanštiny po současnou češtinu.
7. Rozdělení a charakteristika českých nářečí s. s.
8. Rozdělení a charakteristika moravských nářečí.
9. Rozdělení a charakteristika slezských nářečí.
10. Základní literatura ke staroslověnštině, historické mluvnici češtiny a dialektologii.

II. Dějiny a teorie české literatury

1. Literatura, literárnost, funkce literatury.
2. Věda o literatuře, její disciplíny a jejich předmět.
3. Specifika literární komunikace.
4. Rytmizace básnické řeči, prozodické systémy, český verš.
5. Obrazná řeč, tropy, specifičnost básnického jazyka.
6. Tematická výstavba textu, téma, motiv, vyšší významové celky (lyrický subjekt, lyrická situace).
7. Vyprávění – příběh a diskurs, vypravěč, postavy, časové charakteristiky vyprávění.
8. Literární druhy a žánry, žánrová krajina.
9. Estetika díla a textu – vztahy lit. díla a skutečnosti, dílo jako znak a struktura, fikční světy.
10. Autor – historické modely autorství, zrod a formování moderního pojmu autora, implicitní autor, oslabování autorské funkce, smrt autora.
11. Čtenář – jeho psychologie a sociologie, modely čtení, implicitní čtenář, identifikace a horizont očekávání (Jauß) interpretace a nadinterpretace (Eco).
12. Hermeneutiky podezření – psychoanalýza a marxismus v myšlení o literatuře (psychokritika, archetypální kritika, marxismus v literární vědě).
13. Hermeneutiky důvěry – rozvíjení fenomenologie v myšlení o literatuře (Ingarden, tematická kritika, hermeneutika, recepční estetika).
14. Myšlení jazyka a formy v literární vědě (ruský formalismus, český strukturalismus, francouzský strukturalismus, poststrukturalismus, dekonstrukce).
15. Literární dílo v kontextech kultury a politiky – feminismus, genderová studia, nový historismus, kulturní studia.

Část B)

1. Pojem starší české literatury, její jazykové a časové vymezení; literární tradice staroslověnská, latinská, židovská a německá na našem území (Životy Konstantina a Metoděje, Proglas, Kosmova kronika, Vita Caroli, hebrejské glosy, Oráč z Čech aj.); česky psaná literatura středověku; rozvoj prózy (překlad bible, Tomáš Štítný, Tkadleček); drama (Mastičkář); dvorská lyrika; Podkoní a žák; Nová rada; husitství (např. Husova pastorační a kazatelská próza, listy; Václav, Havel a Tábor).
2. Humanistická vzdělanost a renesanční prvky v české literatuře; počátky knihtisku (Řehoř Hrubý z Jelení, Frantovy práva, Spis o nových zemích a novém světě, Hájkova kronika aj.).
3. Žánrový systém české barokní literatury; evangelické a katolické baroko (např. J. A. Komenský, A. Michna z Otradovic, F. Bridel, O. F. de Waldt, Rakovnická vánoční hra).
4. Pojem národního obrození, význam naukové literatury, stylové proměny literatury na přelomu 18. a 19. století (klasicismus, preromantismus). (Pozdní osvícenství: Dobrovský; Jugmannova družina; spor o prozodii; thámovci; Puchmajerovy almanachy; Kollár; Čelakovský a ohlasová poezie; zrod česky psané literární kritiky.)
5. Český literární romantismus (30. až 50. léta 19. století). (Mácha, Erben, Tyl; Němcová a obrazy ze života.)
6. Modely funkce literatury v 2. polovině 19. století (májovci, ruchovci, lumírovci). (Almanach Máj; Neruda, Hálek, Světlá; význam literární kritiky v modelaci národní literatury – Durdík, Krásnohorská; tzv. škola národní: Čech, Krásnohorská; tzv. škola kosmopolitní: Sládek, Zeyer, Vrchlický.)
7. Podoby realismu v české literatuře 2. poloviny 19. století, naturalismus v české literatuře. (Ideální realismus; formování realismu v próze od 70. let: Jirásek, Winter, Herrmann, Rais, Nováková; realismus a moderna: Machar, Sova, žánrová poezie; naturalismus v české literatuře: Čapek-Chod, Šlejhar, Mrštík, Tilschová.)
8. Fin de siècle, modernistická kritika, literatura dekadence a proměny české lyriky. (Česká dekadence, význam kritiky pro formování moderny: Šalda, Procházka; okruh Moderní revue; symbolismus v poezii: Karásek, Hlaváček, Březina, Sova; Dyk, Neumann; Bezruč; modernistická próza a secese: Svobodová; proměny lyriky po r. 1900 a anarchismus: Toman, Gellner, Šrámek.)
9. Střídání a střetávání avantgardních konceptů v české literatuře (předválečná moderna, proletářské umění, poetismus, surrealismus). (Počátky evropských avantgard před velkou válkou: kubismus, expresionismus, futurismus; Almanach na rok 1914, Neumann a Theer; proletářské umění: Wolker, Seifert, Hora; poetismus: Nezval, Seifert, Biebl; krize avantgardy a poezie zmaru a smrti: Halas, Holan, Závada, Zahradníček; surrealismus: Nezval).
10. Česká próza 20. až 40. let. (Rozbíjení tradiční epiky ve 20. letech – expresionistické vlivy: Durych, Čapkové, Weiner, fejetonní román, lyrizace: Vančura, Konrád; obnovování epičnosti ve 30. letech: Olbracht, Čapek; filozofická próza; formování a rozvoj psychologické prózy: Havlíček, Hostovský, Glazarová, Hanuš, a prózy společenské: Pujmanová, Majerová, ruralismus.)
11. Proměny české lyriky 40. až 60. let (skupiny, generace, poetiky – diferenciace v období 1945-1948, frézistická poezie, skupina Května, autoři okolo Tváře…; J. Kolář, I. Blatný, J. Kainar; K. Šiktanc, J. Šotola; O. Mikulášek J. Skácel; V. Havel, I. Wernisch, P. Král…).
12. Česká próza v souboji s ideologickými tlaky (od budovatelského románu k diverzifikaci 60. let – J. Drda, J. Otčenášek, E. Valenta, J. Škvorecký, N. Frýd, A. Lustig, B. Hrabal, M. Kundera, L. Vaculík, I. Klíma, E. Kantůrková ad.).
13. Normalizovaná literatura – mocenské požadavky na literaturu a jejich naplňování. (V. Páral, B. Hrabal, L. Fuks, tzv. profesní próza; pětatřicátníci: J. Žáček, K. Sýs, P. Cincibuch; ad.)
14. Samizdatový a exilový komunikační okruh a jejich místo v dějinách české literatury 70. a 80. let (L. Vaculík, I. Binar, V. Havel, P. Kohout, I. Diviš, P. Král, V. Fischerová, K. Michal ad.).
15. České drama 20. století (Drama symbolů: Karásek, Dyk, Kvapil; moderní psychologii na jevišti: Hilbert; lyrické drama: Šrámek, Čapek, Mahen; avantgardní divadlo; problémová hra: Čapek, Langer; expresionistická groteska: Čapkové, Bartoš; drama zástupů; drama všedních starostí. drama a mocenské požadavky: P. Kohout; absurdní drama a poetika dramatu 60. let: V. Havel, J. Topol, divadla malých forem).

Student si losuje 1 otázku z části A a 1 otázku z části B.

Student předloží u zkoušky seznam četby z dějin české literatury; otázka může být specifikována v závislosti na přečtených dílech.