V Galerii Hauerova 4 budou k vidění díla Romana Ďurčeka

  • Lukáš Stavěl
  • 21.11.2022
Roman Ďurček (nar. 1990) je absolventem banskobystrické akademie umění v oboru malba v ateliéru prof. Ľudovíta Hološky. Je nositelem několika cen, finalistou významných slovenských výtvarných soutěží a absolvoval na své mládí obdivuhodnou řádku výstav, samostatných i kolektivních, na Slovensku, v Čechách, v Rakousku.

Svébytná je jeho schopnost zachycení figury. Nemyslím ovšem jen figuru jako takovou, ale kontext, který způsobem instalace v prostoru obrazu vytváří či sugeruje.

Znám jen málo mladých autorů, kteří se ve své tvorbě tak výrazně vyvíjejí a zároveň neopouštějí svá prvotní východiska, technologicky, materiálově a strukturně je rozvíjejí, a vytvářejí tak pro diváka nové významové potenciality.

Myšlenkově autor vychází z pojetí vyhořelé společnosti Hana Buyng-Chula, současného jihokorejského myslitele domestikovaného v Německu. Jde zde o konfrontaci, možná přímo konflikt vyčerpávajících se civilizačních kulturních obsahů s permanentně dostupnou svobodou. Řešením je posilování senzibility, kterou autor stále nad svými díly rozvíjí, byť mohou samozřejmě působit a působí i deziluzivně. S tím se ovšem senzibilita nevylučuje.

Ďurčekovy figurální motivy migrují z jedné techniky do druhé. V centru pozornosti je většinou postava mužská, fragmentarizovaná, vystupující z podkladu a umístěná do anonymního vyprázdněného prostoru. Právě tento zdánlivě prázdný prostor je schopen vytvořit kontextové významové vazby, jež odkazují mimo prostor rámu. Především to demonstruje série Pozorovatelů, mužů vyhlížejících triedry mimo prostor obrazu. Starší verzi muže sedícího na toaletě aktualizoval právě tímto motivem. Výraznou sugestivitu měl jeho cyklus zastavených pohybů sportovců nejrůznějších odvětví – tenistů, volejbalistů, fotbalistů, motocyklistů. Konfrontace fyziologického s potenciální transcendentností nezabydleného prostoru vytváří významovou rovinu v širokém rozpětí od ironického po až metafyzické. Nově do tohoto prostoru vstupují i některé popkulturní symboly technického rázu (motivy kultovních automobilů), především se však proměňuje technologie a materiál tvorby. Autor si stále udržuje statut malíře, ale podklady, se kterými pracuje, jsou velmi různorodé, od klasického plátna přes zrcadla až po měděné desky, plátno sycené měděným prachem, barvami i vlastní močí, která v reakci s měděným podkladem může pracovat/oxidovat nezávisle na vůli autora. Ten však do procesu může vstupovat a korigovat jej podle vlastního tvůrčího pojetí. V současné době naplňuje autor zadání slovenského Fondu na podporu umenia a maluje cyklus 12 velkoformátových obrazů, do kterých se vpisují závažné aktuální problémy naší současnosti.

Vernisáž se koná v pondělí 21. 11. 2022 od 17.30 hod. Výstava potrvá do 6. 1. 2023.

[GALERIE HAUEROVA 4] Po–Pá 10.00–18.00 hod.

Text: kurátor výstavy doc. PhDr. Miroslav Zelinský, CSc.