AVT nově i v kombinované formě studia!

  • Kamila Návratová
  • 10.07.2022
Studijní program Audiovizuální tvorba od příštího akademického roku otevře možnost studia také kombinovanou formou. Co přesně to pro uchazeče znamená a na co vše se mohou těšit, jsme si povídali s vedoucí Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby Mgr. Monikou Horsákovou.
Národní akreditační úřad pro vysoké školství letos rozšířil akreditaci bakalářského profesně zaměřeného studijního programu Audiovizuální tvorba o kombinovanou formu studia. Jak velký je to krok pro Ústav filmové, televizní a rozhlasové tvorby (ÚFTRT)?
Máme z udělení akreditace pro kombinované studium radost. Je to další důležitý postupný krok v rozvoji našeho mladého ústavu. Věříme, že tím budeme moci oslovit nejen uchazeče, kteří z jakýchkoli důvodů nemohou studovat prezenčně, ale také některé profesionály z oboru, kteří si budou chtít vysokoškolské vzdělání doplnit, práce jim však nedovolí každodenní účast ve výuce. Výuku chceme organizovat nejen prostřednictvím samostudia a e-learningu, ale také v rámci několikadenních intenzivních ateliérů nebo výjezdních plenérů. Že to může velice dobře fungovat i v oblasti uměleckých studijních programů, už víme ze zkušenosti z Institutu tvůrčí fotografie, kde na kombinovaný způsob studia najeli už od začátku.

Pedagogové ústavu i studenti programu Audiovizuální tvorba jsou v regionu velmi aktivní, s jakými institucemi spolupracují?
Jejich výčet by v tuto chvíli vydal na víc stran, zmíním tedy jen některé: za významnou považuji spolupráci s klubem Fiducia, s nímž spolupracujeme na řadě vzdělávacích filmů či na virtuální kulturní kronice Ostravy s názvem Ostravské kulturní stopy. Na přímých přenosech a záznamech divadelních představení spolupracujeme s Komorní scénou Aréna. Časosběrný dokument z příprav inscenace Revizor, do nichž zasáhla pandemie onemocnění covid-19, zase dokončujeme pro Národní divadlo moravskoslezské, spolupracujeme s festivaly Colours of Ostrava, Czech Music Crossroads a Slunovrat nebo s respektovaným mezinárodním diskusním fórem Meltingpot, pro něž zajišťujeme záznamy z debat nebo sérii filmových zpovědí s názvem Voices of Meltingpot. Dále spolupracujeme například se Slezským zemským muzeem, Janáčkovou filharmonií Ostrava, Ostravským centrem nové hudby, Moravskoslezskou vědeckou knihovnou, basketbalovým klubem Opava a dalšími. No a v regionu se také prezentujeme dvěma velkými akcemi, které sami pořádáme. Jde o mezinárodní festival studentských filmů Opavský páv a multižánrový happening PodChod. 

Co vše zahrnují jejich samostatné umělecké výstupy, jaký je profil studenta Audiovizuální tvorby?
Cílem výuky na našem ústavu je výchova dramaturgů, scenáristů, kameramanů, střihačů, produkčních a dalších profesionálů v audiovizi a kinematografii, kteří mají jak specializovanou průpravu, tak širší přehled v problematice kulturní historie, masové komunikace a škále uměleckých a publicistických žánrů. Takže studenty vedeme k samostatné tvorbě v oblasti dokumentárních či hraných filmů, audioartu či audiodokumentů, rozhlasových či televizních adaptací literárních děl. Zajímá nás také problematika živých přenosů – jejich režii, snímání i střih si také mohou naši studenti vyzkoušet. Věnujeme se i problematice digitálního restaurování filmového dědictví nebo kulturní produkci. Studenti ve spolupráci s pedagogy ústavu pořádají například mezinárodní festival studentských filmů Opavský páv. Naši absolventi najdou uplatnění nejen v televizích či audiovizuálních studiích, ale také v kulturních institucích, neziskovkách a také v organizacích, které produkují kulturní projekty v širokém spektru oborů a žánrů, v galeriích, produkčních filmových společnostech, v elektronických i printových médiích, ve firmách, které spadají do oblasti kulturních průmyslů – nahrávací studia, světelný design, vývoj a výroba počítačových her, nakladatelství a hudební vydavatelství, fotoagentury atd. 

Jak jste na tom s bilancí na festivalovém poli?
Myslím, že ani tady se neztrácíme. Naše filmy už byly uvedeny v sekcích na prestižních festivalech Academia film nebo MFDF Jihlava, některé se probojovaly i na festivaly zahraniční. Odvezli jsme si ceny z festivalů The Independent Film Collaborative v Banladéši, Beach cities inspirational film Festival v USA, Ekofilm, Mladá kamera Uničov, 48 Hour Film Project Brno, Filmový festival FI MU, Opavský páv, Vysokovský kohout a z dalších. Naši studenti získali také dvakrát ocenění Asociace českých kameramanů za obrazové pojetí díla na festivalu Opavský páv. V poslední době se z festivalových úspěchů těší hlavně krátkometrážní hraný film Parazit Jaroslava Vůjtka a Radka Bartáka, z dalších úspěšných filmů našich studentů bych za všechny jmenovala např. experimentální film Martiny Kostelanské Muladhara nebo dokument Autismus je dar, který již kromě tuzemských uvedly festivaly v USA, Portugalsku, Bosně a Hercegovině nebo Číně. Velký mediální ohlas zaznamenala filmová esej Jana Vlčka Ne:ticho. Jan je nejen filmový, ale i vizuální umělec, své fotografické obrazy či multimediální objekty už vystavoval např. v galerii Trafačka na Slovensku nebo v prestižní Galerii Dole v ostravské Fiducii.

Ústav filmové, televizní a rozhlasové tvorby se před dvěma lety vydělil z Ústavu bohemistiky a knihovnictví, proč?
Činnosti související se zaměřením našeho ústavu jsou specifické a vyžadují specifickou agendu, která vyžaduje profesní znalosti a dovednosti v oboru a také adekvátní produkční zázemí. To nám vznik nového ústavu umožnil. Chtěli jsme také být více vidět, zejména kvůli komunikaci a spolupráci s příbuznými obory na jiných školách, profesními organizacemi, festivaly, televizemi a dalšími potenciálními partnery. Umožňuje nám to lépe naše studijní programy propagovat a také budovat postupně prestiž našeho pracoviště. A je to i dobrá půda pro rozvoj dalších příbuzných studijních programů. To, že vedení fakulty vznik samostatného Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby podpořilo, vnímáme jako deklaraci kvality a stability našeho pracoviště a velice si tohoto kroku vážíme.  

Co pro vás znamená role pedagoga a vedoucí ÚFTRT? Zbývá vám čas na vlastní uměleckou tvorbu?
Role vysokoškolského pedagoga je možností, jak neztratit kontakt s mladou generací. Tato tvůrčí mezigenerační setkání občas drhnou, ale jsou nesmírně osvěžující a obohacující. A věřím, že studenti mají alespoň občas pocit, že je to tak i naopak a jsou inspirativní i pro ně. Měla jsem to privilegium ústav vybudovat od nuly, konstituovat jej takříkajíc k obrazu svému. Věřím, že se nám jeho personální i technické zázemí podaří ještě dál posunout – a spolu s tím ještě zvýšit kvalitu studentských výstupů. Na těch svých samozřejmě pracuji také. Aktuálně zejména v oblasti dokumentární tvorby a natáčení audioknih. 

Děkujeme za rozhovor!