Poprvé renomovaný matematik slyšel o rodící se univerzitě ve Slezsku na jaře 1992, kdy byl rozhodnut opustit Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde působil celá tři desetiletí a kde také na počátku devadesátých let minulého století vykonával funkci prorektora. Měl dvě lukrativní nabídky – Univerzitu Karlovu a University of Massachusets. Konzultacemi, třeba na Akademii věd, si ověřil, že SU přivítá a umožní budování nového a skutečně kvalitního matematického pracoviště. A proto padla jeho volba na Opavu. Na podzim 1992 nastoupil na částečný úvazek, od počátku roku 1993 na plný. Netrvalo dlouho a stal se vedoucím ústavu. V roce 1995 byl zvolen do Učené společnosti a 2. května 1995 složil na Akademickém dni SU prorektorský slib. Už tehdy, na Ústavu matematiky a informatiky Filozoficko-přírodovědecké fakulty SU, se intenzivně věnoval vedení hodnostnímu růstu odborných pracovníků. Jejich postup umožnil k 1. lednu 1998 rozdělení tehdejšího pracoviště na dva samostatné ústavy. A přes silnou opozici prosadil rektor prof. Demeter Krupka k 1. lednu 1999 zřízení Matematického ústavu v Opavě.

Výčet úspěchů MÚ za vedení J. Smítala, který ředitelský post opustil až v roce 2016, by byl obsáhlý. Jedním z nich byl podle samotného J. Smítala příchod jeho pozdějšího nástupce doc. Miroslava Engliše v roce 2004 (jeho profesorské řízení proběhlo v Opavě v roce 2006). Zcela rozhodující skutečností se ovšem stalo, že se o opavském MÚ začalo v odborných kruzích s respektem mluvit. Postupně si opavské matematické pracoviště vybudovalo vizitku ústavu, který snese přísná mezinárodní měřítka. Sám jeho ředitel se stal laureátem medaile Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR (1998), Zlaté medaile SU (2003) a čestného doktorátu Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici (2017). Jako autor více než stovky vědeckých prací a deseti knižních publikací byl světově uznávaným v oblasti topologické dynamiky. Těžištěm Smítalovy práce ale byla teorie diskrétních dynamických systémů. Většina českých a slovenských matematiků pracujících v oblasti diskrétních dynamických systémů je jeho studenty, případně studenty jeho studentů.

Když 9. března loňského roku Jaroslav Smítal odešel do matematického nebe, ztratil MÚ a celá SU výjimečného vědce, vysokoškolského pedagoga a kolegu, který považoval akademickou půdu za posvátnou. Není divu, že se MÚ mnohdy říká Smítalův ústav. „Není tu nikdo, komu by nechyběl“, výstižně i po roce charakterizovala atmosféru tohoto pracoviště vedoucí sekretariátu MÚ Jiřina Böhmová. „Přesto si myslím, že je tu stále s námi,“ uvedla. (um)