Vidí ty, které vozil, aby přijeli včas a bez nehody.

Na Slezskou univerzitu přišel prvního únorového dne roku 1997. „Jako zástup za nemocného kolegu. Když ale pan Exner zemřel, přišel tajemník FPF s nabídkou a nakonec jsem neodolal,“ vzpomíná K. Hajduk, který dříve jezdil jako autobusák na lince Opava – Studénka, později dálkovou linku Opava – Praha a okusil i řeholi v podobě tras z Opavy do Stuttgartu nebo Bernu. Posléze z vážných zdravotních důvodů, neboť mu hrozil trvalý invalidní důchod, mu FPF skoro vytrhla trn z paty. A nyní, nejen v souvislosti s věkem, ale i s nemocí, se rozhodl, že svou pracovní pouť k poslednímu dni letoška ukončí.

Rodák z Plesné poblíž Ostravy (1950) se připravoval na život jako automechanik v ČSAD Ostrava. Svou lásku poznal v roce 1972 a od té doby s ní žije ve Slavkově u Opavy. „Je to už 52 let, máme tři syny a čtyři vnoučata,“ představuje nejbližší prostředí. „Nejtěžší období, i když jsem to ani moc nevnímal, byla etapa na počátku devadesátých let, kdy jsem strávil skoro všechen čas na linkách do SRN a Švýcarska. Náročné samozřejmě i pro rodinu,“ konstatuje.

Jak si připomíná roky na Slezské univerzitě? „Byla to pro mě zajímavá práce, odjezdil jsem funkční období děkanů prof. Jiráska a prof. Stuchlíka, celkem 16 let. Čas uplynul jako voda. V průběhu těch let jsem mou práci vykonával s láskou a odpovědností. Žádné stížnosti se mi na adresu řidiče nedostaly. Viděl jsem kus světa, možná nejvíce díky Institutu tvůrčí fotografie (ITF), kde jsem spolupracoval především s Vojtěchem Bartkem,“ poznamenává a vypočítává četné jízdy do Polska, na Slovensko, do Maďarska, Litvy, Německa a Oxfordu.

Kdyby chtěl, mohl by mluvit dlouho. „Bezesporu byly i historické cesty, třeba do litevské metropole na zahájení výstavy fotografií Zdeňka Stuchlíka. „Událost, která mi nevymizí z paměti. Vždyť se oslavoval oficiální vstup do Evropské unie. Mezi hosty nechyběli ani končící prezident Litvy a jeho nástupce,“ připomíná. Na Litvu má ale i trvalou vzpomínku v souvislosti s fotofestivalem v Nidě, viděl Kaunas, Klaipédu, Kurskou kosu aj.

„Rád dodávám, že jsme všechny cesty absolvovali bezpečně a vrátili se obohacení mnohými zážitky,“ konstatuje Hajduk a Slezskou univerzitou v Opavě zná ve vztahu skoro všech pracovníků jako inventární seznam.

A kam se vůbec nejdále dostal? Neuvěřitelné! S agilním tajemníkem ITF Vojtěchem Bartkem procestoval křížem krážem Kubu.