Ale nejprve… Matematika je přece věda pravěká. A tak trocha historie nikoho neurazí.

Někdy v polovině 7. století před naším letopočtem vznikla v asyrské metropoli Ninive Aššurbanipalova knihovna, která je pokládána za vůbec první systematicky vytvořenou instituci. Jestli Aššurbanipal uměl číst a psát (tvrdil to), to už se možná s určitostí nedovíme. Ale určitě byl vzdělancem, vždyť jeho knihovna čítala několik desítek tisíc hliněných tabulek. A její knihy? Epos o stvoření světa Enúma eliš a Epos o Gilgamešovi tu nemohly chybět.

Když se rodil a zrodil na počátku roku 1999 MÚ, první vysokoškolský ústav Slezské univerzity, bylo od první chvíle jasné, že bude mít svou samostatnou odbornou knihovnu (vždyť matematické knihy tu musely být hned po ruce). Dnes je knihovna MÚ vlastně prvním kontaktem každého návštěvníka budovy rektorátu Na Rybníčku. Vítají ho většinou otevřené dveře.

O knihách ví Věra Matoušková mnohé. Na MÚ přišla z Bezručovy okresní knihovny v Opavě (dnes Knihovna Petra Bezruče) a ještě dříve půjčovala v Dolním Benešově. Mezi matematiky se zařadila skromně, ale velmi výrazně. Ne snad prvořadě proto, že často potřebují studovat tituly odborné literatury a články z matematických periodik, ještě mnohem více je musejí hledat, protože knihovna MÚ je opravdu bohatá a vyznat se v ní je potřeba mít přehled. Stejně tak musí mít knihovnice vždy vyrovnanou náladu ke všem uživatelům. Nejeden z nich navíc v knihovně MÚ hledá klid a potřebnou jistotu. A knihovna MÚ mu pokaždé vyhoví.

Jak to Věra Matoušková dělá? V klidu. Je soustředěná, byť má mnoho dalších zálib, příkladně cestování ke světovým soutěžím v krasobruslení, hudbu, divadlo aj. Je vždy ochotná, v knihovně dokáže rychle vyhledat skoro nemožné, a přesto se při úporném hledání téměř pokaždé usmívá.