První obraz – panelová diskuse bratří Blaschkeových, Brain Fitness

Bratři Blaschkeovi se vydali opravdu po trnité cestě tajemství. „Tedy doslova, protože jsme se vlastně nedomluvili, kdo kdy vystoupí a jak,“ potvrdili. Nicméně moderátor Martin (fyzik), nejstarší z bratrů, vše kormidloval jistě a byl by zvládl celou osmiveslici. A tak se mohou těšit všichni ti, kdo 13. října odpoledne přijdou do komunitního centra v Háji ve Slezsku (Dohnálkova vila) na první setkání tamější nově otevřené mozkové posilovny, kde bude stejně tak usměrňovat poznání žáků nejvyšších ročníků základní školy a vědění v přírodních vědách.

Jeho bratr Petr (matematik) nadhodil téma Tajemství z pohledu přírodního, neúmyslného a aktivního, třetí bratr Filip (fyzik) nahlédl na Pythagora a historii matematických soubojů ve středověku a v epoše osvícenství. „Interpretace některých vědních oborů, třeba kvantové mechaniky, je jako zoologická zahrada,“ řekl Filip Blaschke. „Samozřejmě s určitou nadsázkou. Co je ovšem jisté, všichni jsme zatím jen na dně poznání,“ dodal. „Vyrvat přírodě mnohá tajemství? To by těch Nocí vědců muselo být vlastně nekonečně,“ poznamenal.

Druhý obraz – setkání s doc. Jiřím Kovářem

Na Fyzikálním ústavu jsme při páteční první návštěvě zírali s otevřenými ústy. Vždyť to právě viděl i doc. Jiří Kovář, protagonista otevření vyhlídkové terasy na střeše budovy Fyzikálního ústavu. „Část pásky jsem si uschoval, není to každý den, aby si naše pracoviště připomínalo slavnostní chvíle. Jsem moc rád, že se vám tu líbí,“ řekl a spokojeně souhlasil, když jsme potvrzovali zájem mnoha desítek a stovek lidí, které jsme míjeli, aby se přišli dozvědět, že fyzika přece jen není úplným strašákem, ale vysoce zajímavá záliba. „Najednou si člověk uvědomí, že nejde o tajemno s nějakým pejorativním přívlastkem, ale o obor, který myšlení prosvětluje,“ konstatoval jeden z účastníků po podrobné prohlídce nejvyššího patra budovy.

Třetí obraz – vyhlídková terasa Fyzikálního ústavu

„Pokud jste se nemohli odpoutat od toho, co už jste v průběhu Noci vědců viděli, myslím, že je ten pravý čas. Obloha je jedno velké tajemství,“ uvítal nás Štefan Jackovič, posluchač Slezské univerzity, který jako rodák z východního Slovenska našel „svou“ fyziku a také matematiku v Opavě.

A přece jsem pohlédl zprvu na osvícené město a chrám sv. Hedviky, patronky Slezska. Snad proto, aby mě ochránila, kdybych neustál rovnováhu při pohledu nahoru. „Opava bude v příštím roce městem už osm století,“ připomněl jeden z účastníků této skupiny, která se na terasu dostala po 20. hodině večerní. „Impozantní pohled,“ přisvědčili i ti, kdo už pohlédli na oblohu. A pak jsme si povídali o Saturnu s jeho prstencem, Jupiteru a očima „měřili“, jak daleko jsou. „Jak bych to měl vědět,“ přiznal starší člověk ze skupiny. „Ale rád jsem na Zemi, Sluneční soustava a její planety, to jsou vědění na mnoha lidská budoucí pokolení. A přesto mě to stále přitahuje,“ doplnil.

„Slezská univerzita se vytáhla, jsem tomu velmi rád, protože jsem rodákem z tohoto města mimo velká centra. „Když dostala má matka, absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, umístěnku po válce do pohraničí, její spolužáci se smáli a říkali, že sem ani nejede vlak. Ale přijela a celý čas tu žila. Univerzity se sice dočkala, něčeho takového, jako je dnešní den, by si však nedovedla představit. Děkuji všem, kdo Noc vědců připravovali, byl to zážitek,“ uzavřel jiný účastník pozorování oblohy.(um)