A když přestoupil ze studia učitelství matematiky a fyziky na studium diferenciální geometrii, přešel pod křídla prof. Demetera Krupky, utužil svou vazbu k tomuto oboru na letních školách v Levoči a poznal, že jeho oborem bude právě diferenciální geometrie. „Už roky, ba desetiletí (právě v těchto dnech je tomu přesně 20 roků) sídlím v pracovně ve druhém poschodí budovy rektorátu a Matematického ústavu a má práce je pro mě vysněnou,“ říká doc. Baran.

Po určité studijní odmlce, během níž si vyzkoušel práci v USA jako programátor při vývoji systému OCR (Optical Character Recognition, tedy optické rozpoznávání znaků) se vrátil k doktorskému studiu, aby ho jím dokonale provedl doc. Michal Marvan. A na podzim 2021 se habilitoval. Ještě už dříve trochu koketoval s další praxí, ale po disertaci mu pomohl projekt Grantové agentury ČR a trvale ho nasměroval na působení na oddělení geometrie a matematické fyziky na Matematickém ústavu. Tu se věnuje problémům integrability parciálních diferenciálních rovnic. Spolupracoval doma s doc. Marvanem a později s prof. Iosifem Krasil´shchikem, DrSc. „Po třech letech strávených na našem pracovišti se však prof. Krasil´shchik vrátil do Moskvy, takže se naše komunikace stala svízelnější,“ uznává doc. Baran, ale dalších vědeckých cílů se nevzdává.

Když se nemusí zabývat geometrií, má rád hudbu, turistiku a cyklistiku. Je dlouholetým členem Komorního pěveckého sboru Slezské univerzity. S turistikou se letos v létě pěkně prošel v Nepálu („silný zážitek, ale ne ten největší, vždyť už jsem pobýval i na jiných kontinentech, třeba v jihoamerické Kolumbii“), a kolo je vášeň podporovaná i dvěma syny. Jiří a Hynek ml. Baranovi jsou tedy tím největším koníčkem. „Hynek je jménem po dědovi, takže v jedné rodině mohu jmenovat nejen Hynka staršího i mladšího a nejmladšího. Při cestování nemohly letušky uvěřit, že Hynků je opravdu u Baranových tolik,“ potvrzuje doc. Baran.

Geometr, pěvec, turista, cyklista a výborný kolega všech z rodiny Matematického ústavu se narodil na Annu a 26. červenec byl pro něj jubilejním, přes pranostiku nikoliv chladným ránem. „Před padesátkou ani po ní si doc. Baran žádné velké plány nedává. „Věnovat se dětem, pracovat na stejném místě, tedy stále na tom vysněném, a zpívat nejen každé úterý v 18 hodin v univerzitním sboru, nyní při zkouškách hned pod mou pracovnou. „Abych nezapomněl, v našem komorním tělese jsou stále všichni vítaní a žádaní,“ připomíná doc. Baran.

A jak to bylo s opeřeným hadem Quetzalcoatlem? „Ten dobrý bůh spojený s kakaovníkem, boby a čokoládou mě asi víc než trochu opatruje. Víc už neřeknu, abych to nezakřikl,“ usmívá se doc. Baran.(um)