Zdeněk Kočan ví, že nejobyčejnější věci jsou nejdůležitějšími

  • David Slosarczyk
  • 31.03.2023
Když přišel Zdeněk Kočan na podzim 1991 na magisterskou kombinaci Matematika – fyzika pro střední školy na Slezskou univerzitu do Opavy až ze západních Čech (jeho rodištěm jsou Karlovy Vary, žil v malé vesnici v Karlovarském kraji), netušil, jak se bude vyvíjet jeho studentský život ve vzdáleném regionu. „Dnes už dávno nejsem studentem, ale tentokrát jsem už definitivně v Opavě doma,“ říká a přeje si, aby dál pokračoval na trochu upravené cestě.
„Po dvou letech studia jsem pocítil, že mě matematika baví víc než fyzika. To vedlo k přestupu na magisterské studium oboru Matematická analýza“, vypočítává. Proběhlo jeho absolutorium, doktorské studium i významné ovlivnění prof. Smítalem a organizace česko-slovenských workshopů z diskrétních dynamických systémů, které byly volným pokračováním vědeckého semináře jeho učitele za působení na Univerzitě Komenského, a mezinárodních visegrádských konferencí. Z RNDr. Kočana se stal k 1. červenci 2011 docent a k témuž datu se stal zástupcem ředitele MÚ pro studijní záležitosti. Po odchodu prof. RNDr. Jaroslava Smítala, DrSc., se stal navíc statutárním zástupcem ředitele MÚ.

Nemůže se tomu věřit, že si doc. Kočan 17. března připomenul padesátiny. „A přece je to pravda! Jak se matematika změnila? Změny jsou patrné. Nejvíce samozřejmě práce s počítačem, elektronický přístup k datům a cestování za konferencemi“, postihuje to nejvýznamnější. „A jak jsem se změnil já? Snad ne příliš moc. Přišla rodina, tedy děti, asi běžné věci v životě, ale ty nejpodstatnější,“ připomíná.

Pokud jde o pracoviště MÚ, přirozeně ctí určitou kontinuitu. „To víte, moc neřeknu. Samozřejmě registruji odchody spolupracovníků. Kromě prof. Smítala se jedná o další lidi z oddělení reálné analýzy a dynamických systémů. Tak to je, s tím se nedá nic dělat, musíme se s tím smířit a pracovat tak, aby takové odchody nebyly tak bolestné. Ale naše práce nekončí,“ vyjadřuje vyrovnanost a nadhled.

Jeho odbornou doménou jsou funkcionální rovnice. Kdysi spolupracoval s nejbližšími kolegy, např. s RNDr. Veronikou Kurkovou, Ph.D., a RNDr. Michalem Málkem, Ph.D., (nyní už doc.), s nimiž publikoval v časopisech Topology and its Applications a Ergodic Theory and Dynamical Systems. Jeho práce ale již dříve odborné kruhy poznaly i z časopisů Real Analysis Exchange či Aequationes mathematicae. Podílel se na řešení sedmiletého výzkumného záměru „Topologické a analytické metody v teorii dynamických systémů a matematické fyzice“ (2005-2011, řešitel J. Smítal) a čtyřletého projektu Grantové agentury ČR „Diskrétní dynamické systémy“ (2010-2014, řešitelka doc. Marta Štefánková, Ph.D.), jehož spoluřešitelem byl další z absolventů MÚ Marek Lampart působící na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava (dnes už profesor, RNDr., Ph.D.). V dnešní době je jeho úzkým zahraničním spolupracovníkem doc. Jacek Chudziak z University of Rzeszów a také kolegové z Fakulty přírodních věd Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici prof. Snoha, doc. Hric a doc. Dirbák. „Věřím, že se brzy znovu rádi uvidíme na příštích odborných setkáních,“ připomíná.

Co by si při jubileu nejvíce přál? „Ani nevím, ale zato určitě vím, že nikterak nelituji, že jsem se rozhodl pro Slezskou univerzitu. Když jsem poprvé přijel do Slezska, naše země východním Moravskoslezským krajem ještě nekončila, a přesto to bylo hodně daleko. Dnes je má situace úplně jiná, Opava je mým plnohodnotným domovem, rád tu přednáším algebru, rád se věnuji MÚ a samozřejmě mým nejbližším. A na západ Čech už jezdím spíše výjimečně,“ usmívá se doc. Kočan.(um)