Však je o čem mluvit a psát! Matematik jako bílá vrána v rodině. „Už v mateřské škole jsem uměl malou násobilku tak, že si učitelky pokradmu vyměňovaly úsměvy,“ usmívá se také. Po základní škole se ostravský rodák (1994) vydal na Gymnázium Mikuláše Koperníka v Bílovci (v roce 1974 bylo pověřeno Ministerstvem školství o péči o žáky talentované v matematice – pozn. autora), kam pracovníci MÚ často vyjíždějí se studenty besedovat. „V gymnazijních letech jsem navštívil Den otevřených dveří na Matematickém ústavu. Líbilo se mi tu,“ přiznává. A pak přišla volba vysokoškolského studia. „Přímá, na MÚ do Opavy,“ vzpomíná. „Je to kousek z domova, nejsem příliš cestovatelský typ, i když to dnes nevypadá,“ dodává nenápadně.
Na otázku, kam už dnes vycestoval, vypočítává: „Polsko, Itálie, Portugalsko, Kanada. Stačí?,“ říká, když nepočítá Slovensko, protože na Valašsku na česko-slovenském pomezí v Nedašově prožil část dětství. „Na východ z Nedašova je Ranč U Sedmi kulí a pak už hranice,“ objasňuje Pavel a odráží se k cestám, které v deseti letech v průběhu působení na MÚ absolvoval.
Tak pozpátku. V rámci Studentské grantové soutěže (SGS) a Programu na podporu strategického řízení VŠ (F5 – Zvýšení kvality doktorského studia) vyjel vloni na tři měsíce na kanadskou Memorial University of Newfoundland and Labrador´s, kde o něj ve studiu pečoval prof. Alex Bihlo. „Získal jsem nejen odvahu mluvit anglicky, ale nahlédl jsem, mimo jiné, do programovacího jazyka Python a do obrovského potenciálu neuronových sítí. Na univerzitě jsem také pronesl přednášku na geometrickém semináři,“ vypovídá Pavel ve stručnosti. „Obdivoval jsem tam přírodu, kde se ani veverky neostýchaly člověku přiblížit, bydlel jsem totiž pod lesem. A jinak jsem se dost procházel i po městě, protože do obchodu to bylo pěšky 45 minut, k budově školy 30 minut. Zjistil jsem, že St. John´s je taková vesnice, ale samozřejmě nadneseně, protože se jedná o více než stotisícové město a metropoli provincie,“ přibližuje velmi vzdálené místo i odlišnou mentalitu zdejších lidí. A ještě dříve, už v průběhu 1. ročníku magisterského studia, prožil semestr na Universitá del Salento v Lecce, přímo na podpatku Itálie.
Mgr. Pavel Holba dokončuje doktorské studium a jeho školitelem je prof. Artur Sergyeyev. „Toto beru jako velkou poctu,“ přijímá Pavel, který se věnuje integrabilitě a zákonům zachování diferenciálních rovnic. Láká ho i informatika tak, že si možná odpočine na čas od matematiky a vrhne se na IT. A také promýšlí, jak by mohl vypadat příští kalendářní rok. To je pro něj významný čas. „Na počátku roku 2024 bych měl dodělat doktorské studium a v průběhu roku si připomenout třicátiny,“ plánuje a na vzdálenější budoucnost se neohlíží, nechává si absolutně volný prostor. „Uvidím, co ukážou příští měsíce,“ říká a relaxuje při své originální jízdě na jednokolce.