Mohli se společně pyšnit tím, že je opavský Matematický ústav po necelých 25 letech pracovištěm prestižním. Vybudovali si ho intenzivním úsilím, které je stmelovalo a stmeluje. A jejich ředitel? Byl jim příkladem. Jako učitel, spolupracovník, kolega, moudrý rádce.
Miloval mladé lidi a získával je pro matematiku z různých koutů České i Slovenské republiky vlídností, lidskostí, ušlechtilostí, ale též vysokou náročností od prvního okamžiku, kdy vstoupil do učebny na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Jeho semináře z matematické analýzy v průběhu osmdesátých let jsou legendou, jakou jednou budou Smítalovy Česko-Slovenské konference z diskrétních dynamických systémů.
Budoval Matematický ústav v Opavě tak, jak si předsevzal, aby byl mezinárodně uznávaným pracovištěm. Zná ho stejně západní Evropa jako východ kontinentu, zná ho i zámoří. Po krůčcích, skoro z ničeho, až po velké kročeje k profesurám a čestným doktorátům. Jaroslav Smítal stále vzbuzuje respekt. Jako školitel dokázal vystihnout to, co jeho svěřence baví, čeho mohou dosáhnout pílí a správným směrováním. Když prvně bilancoval, skromně poznamenal, že v průběhu celých deseti let představují finanční prostředky získané z výzkumných záměrů zhruba polovinu celého rozpočtu pracoviště. „Kromě jiného umožňují doplňování fondů knihovny. Její velkou chloubou jsou ovšem také odborné časopisy, jichž odebíráme či výměnami získáváme pět desítek,“ uvedl a rád sám mezi knihami studoval i relaxoval.
I když zavedl pojem distribučního chaosu, který je mnohými matematiky z celého světa často zkoumán, na pracovišti většinou pečoval o pevný řád. Oceňoval výsledky a radoval se z každého úspěchu a větší výkonnosti. „Kdybych si myslel, že už jsme na vrcholu, nemělo by smysl pokračovat. Pravda je ale jiná,“ říkával a do poslední chvíle své svěřence motivoval. „To je mimořádně důležité,“ tvrdil.
Čas o rok postoupil a potvrdil jeho slova. Smítalův ústav se rozvíjí, jeho tým složený ze všech generací matematiků plní jeho světlý odkaz. (um)